Melodie mého srdce

Krásný hudební film s výborně hrajícím klukem Freddie Highmorem. To ostatní - málo pravděpodobný děj, hra na city při hledání rodičů a ztraceného dítěte, sladký happy end - není tolik podstatné, protože film Vás dostane příběhem zrodu geniálního muzikanta. Trailer: http://www.csfd.cz/film/221331-melodie-meho-srdce/videa/ (25.12.2010)

Nádherný námět, pěkný plakát, hudební film, dobrá kritika... Bylo tolik důvodů, proč se na tento film těšit. A ona se z toho vyklubala taková nuda. Musím říct, že při sledování tohodle filmu mě nenadchlo skoro nic. Nevím, co na tom bylo dojemné (jak zde píšete), nevím, kde se vzalo těch 80%, ale je mi to upřímně fuk, já už se na to prostě nepodívám. Samozřejmě, že určité filmařské kvality to má, písničky taky pěkné, ale když Vás to absolutně nebaví, tak vyšší hodnocení z toho prostě nevyždímete... Škoda. (24.12.2010)

Měl jsem chuť na optimistickou pocitově silnou pohádku a tohle byla výborná volba. Fascinuje mě hudba, krása ukrytá v drobnostech světa a života, mám rád šťastné konce a příběhy o lidech s nějakým zvláštním darem. Tohle všechno v sobě spojuje pohádka o hudbě, o ztrátách a snech, o hledání a nalézání, příběh Evana, chlapce, který slyší hudbu všude a ve všem kolem sebe. Freddie Highmore je v roli úžasný, stejně tak Robin Williams jako „pasák“ dětských pouličních muzikantů. Jistě, snaha vyšponovat emoce a vymáčknout ze mě slzu dojetí byla průhledná, ale v tomto případě mi to nijak nevadilo. Naopak. Když vzal Evan do ruky kytaru, nebo když dirigoval pouliční ruch, rád a ochotně jsem nátlaku podlehl a šel jsem dokonce ještě dál. Šel jsem a vyždímal z toho filmu tolik pocitů kolik jen šlo. (28.07.2013)

Ja som sa na to díval len aby som to zhatil, samozrejme nikdy sa nenechám uniesť publikom nooo nebolo to až tak zlé, ako som čakal. Môj predpoklad... "romanticko - naivná kolika, tlačiaca presne na ten stupeň, ktorý prinutí Vaše telo potiť sa a utekať..." Nestalo sa tak, celkom únosná miera estrogénu, miesami presladená no 6/10 nech nežerem. (21.05.2011)

Nevím, komu byla tahle přeslazená pohádka určena, mě ale do svých spárů nechytla. 82% (srpen 2008)? Podivné motivy jednotlivých postav, dialogy, co tahají za uši, gesta, která se v dnešním světě už dávno nenosí a sny, které se plní možná v těch pohádkách. Rád se nechávám strhávat kýčovitými momenty v lecjakém cajdáku, ale August Rush je až příliš – navíc, pokud máme po všech (ne)možných dějových peripetiích přijmout fakt, že dvanáctiletý chlapec, který předtím nikdy neviděl noty a nezahrál ani jeden akord, teď vypomáhá na prestižním newyorském Juilliardu a čeká ho vlastní koncert před tisícovkami posluchačů. Nejsem skeptik, ale.. No, když už na to člověk tak nějak přistoupí, rozjíždí se tu osudový příběh Lyly a Louise, dvou nadějných muzikantů, kteří se na jedné newyorské střeše kdysi potkali, a tak trochu nevědomky zplodili hudebního génia, který chce být především "nalezeným". Roky se neviděli, hudba je ale dokáže znovu spojit. Právě famózní hudba tahá snímek do vyšších pater. Takhle skvěle poskládané hudební styly se často nevidí. Je tu jedna nominace na Oscara (skladba Rise It Up – skvostná Jamia Simone Nash & Impact Repertory Theatre), John Legend nebo několik písní od samotného Meyerse. Právě charismatický Jonathan Rhys Meyers vyzařuje takové charisma, že se ho kamera nemůže nabažit, naopak Freddie „Karlík Bucket“ Highmore je mi ze současných dětských objevů nejméně sympatický. Keri Russell je jenom pěkná, Terrence Howard prakticky nedostane větší prostor (i když by si ho zasloužil) a zrzek Robin Williams snad ani selhat neumí!! (17.08.2008)