Melodie mého srdce

Film rozhodně nestojí na kvalitním scénáři, spíš naopak. Je to o emocích, které protínaly vesmír. O hudbě, která spojila všechny duše v jedno a především o nešťastném trápení celé trojice, které mělo sílu velkého třesku a hlavně nezměrné a nekonečné lásce. Rapsodie C dur v Central parku byla tou pověstnou třešničkou... Freddie i Jonathan jsou herecky hodně nadějní, snad ještě dostanou dobrou příležitost se projevit. (25.12.2010)

Premárnená šanca jak hrom. Na podnose predložené tromfy v podobe mladého/šikovného chlapca (Freddie Highmore ako zázračný virtuóz August Rush), chytľavých nôt gitár/piesní (singel “Raise it up”, oduševnené vybrnkávania), hybných prestrihov/nájazdov a tiež záživného námetu o rodených talentoch, ktorí sa medzi nás rodili, rodia, rodiť budú sú na toľko vyzývavé, že ich polovičné zúročenie zamrzí aj po štedrovečernom kaprovi. Lebo akonáhle sa dejové peripetie začnú totálne vymykať kontrole a s hrajúcich postáv sa zrazu stávajú strnulé figuríny, tak omamujúci základ stráca na čarovnosti aj údernosti. Takto len "výchovná" rozprávočka, ktorá prerástla do precukrovaných proporcií a skončila ako neuchopiteľný gýč...a veru, nemusela. (26.12.2010)

Kto má rád hudbu a rozprávky, ten nemôže byť Cestou do New Yorku sklamaný. Film má všetky atribúty, ktoré rozprávka má mať. Krásnu Lylu, ktorej otec bráni v spoločnom šťastí s Louisom, malého hudobného génia Evana hľadajúceho svojich rodičov, parazitujúceho Maxwella i jednoduchý dojímavý príbeh nezadržateľne spejúci k happy endu. Hudba je výborná, Freddie Highmore presvedčivý, o gýč nejde, pretože film nič nepredstiera, tak prečo odo mňa pomerne nízke hodnotenie? Iba preto, že aj rozprávka musí mať svoju logiku a svoju mieru uveriteľnosti. Ak nemá, potom sú problémy s určením cieľovej skupiny, ktorej je určená. (04.10.2012)

Pokus o novodobou pohádku, kde roli magie a osudu supluje hudba ve všech svých podobách. V zásadě není nic špatně krom jednoho detailu; (kýčovitá) dojemnost je chtěná a nikoli přirozená. Režisérka ji nátlakově valí horem spodem, každou vteřinu stopáže i jedno každé okénko filmového pásu. Je to jako by vám držela nůž pod krkem a pokud se nebudete dojímat, tak... No, má to přesně opačný efekt a místo dojetí se dostavila upřímná nenávist. Ve výsledku to tedy zafungovalo přesně jak mělo. Vyvolalo to ve mě emoční odezvu (jakkoli zcela jinou než-li zamýšlenou) a to se podaří máločemu. (16.12.2012)

Nevím, komu byla tahle přeslazená pohádka určena, mě ale do svých spárů nechytla. 82% (srpen 2008)? Podivné motivy jednotlivých postav, dialogy, co tahají za uši, gesta, která se v dnešním světě už dávno nenosí a sny, které se plní možná v těch pohádkách. Rád se nechávám strhávat kýčovitými momenty v lecjakém cajdáku, ale August Rush je až příliš – navíc, pokud máme po všech (ne)možných dějových peripetiích přijmout fakt, že dvanáctiletý chlapec, který předtím nikdy neviděl noty a nezahrál ani jeden akord, teď vypomáhá na prestižním newyorském Juilliardu a čeká ho vlastní koncert před tisícovkami posluchačů. Nejsem skeptik, ale.. No, když už na to člověk tak nějak přistoupí, rozjíždí se tu osudový příběh Lyly a Louise, dvou nadějných muzikantů, kteří se na jedné newyorské střeše kdysi potkali, a tak trochu nevědomky zplodili hudebního génia, který chce být především "nalezeným". Roky se neviděli, hudba je ale dokáže znovu spojit. Právě famózní hudba tahá snímek do vyšších pater. Takhle skvěle poskládané hudební styly se často nevidí. Je tu jedna nominace na Oscara (skladba Rise It Up – skvostná Jamia Simone Nash & Impact Repertory Theatre), John Legend nebo několik písní od samotného Meyerse. Právě charismatický Jonathan Rhys Meyers vyzařuje takové charisma, že se ho kamera nemůže nabažit, naopak Freddie „Karlík Bucket“ Highmore je mi ze současných dětských objevů nejméně sympatický. Keri Russell je jenom pěkná, Terrence Howard prakticky nedostane větší prostor (i když by si ho zasloužil) a zrzek Robin Williams snad ani selhat neumí!! (17.08.2008)