Pád

Příjemná pohádka o místě, kde sloni zachraňují život a princezny nemohoucí milovat páchají sebevraždu. S intrem, které připomíná spíše reklamu na skotskou whisky Johnnie Walker podbarvenou Beethovenovou symfonií. Ale přistoupil jsem na režisérovu hru s divákem a nechal se zaslepit vizuální stránkou s bezbřehou scenérií, kdy se v málu skutečně zrcadlí tak ehm moc? A přitom se jedná o primitivní, byť intuitivní hru s barvami a všemi možnými příchutěmi - od těch umělých chemických, kterými se dopujeme, abychom mohli v klidu usnout až po ty přirozené, co dokáží omámit hlavně naše smysly. Na konci už nezbývá než nevěřícně zírat, protože onen sestříhaný černobílý dovětek je skutečně tou správnou třešničkou na dortu. Tarsem má celky v malíčku, akorát ještě nenašel ten správný (scénáristický) klíč k jejich poslepování dohromady, takhle ukazuje prozatím "jen" své portfolio umělecky bezchybných obrazů a hravých koláží, kterým místy chybí život. I přes to, že umí být tak okouzlující a dechberoucí jako ona animovaná vsuvka. (25.05.2010)

Dokud divák nedokáže nahlédnout pod fenomenální obrazovou stránku, čeká ho barevné nic. Singhova geometrická přesnost, s jakou ve spolupráci s debutujícím (!) kameramanem nakládá s mizanscénou, je neskutečný útok na divákovo estetické vnímání, bez další podpovrchové vrstvy by ale film zničil sama sebe. Jaká radost dozvědět se, že Singh zachází ve skutečnosti ještě dál, než Burton s ambiciózní Velkou rybou. Vznikly dvě hodiny na téma "vyprávění a vizuální interpretace posluchače", kde se zároveň střetává mysl dítěte s dospělým. Krásně jsou zvýrazněny problematické úseky, kterou se sebou obtížný posun z diegésis na mimésis nese. Neodvážím se odhadnout, kolik studií lidské fantazie a paměti tenhle scénář ke zhotovení potřeboval a kolik jich ještě podnítí. Jistě jen vím, že další zhlédnutí je nutností, minimálně abych si ujasnil, nakolik do toho ještě zapadá závěrečné dumání nad místem kaskadéra v procesu natáčení (které se celý film tvářilo jako vedlejší kulisa). (01.12.2011)

Kdepak, krásné manýristické záběry nejsou všechno, Tarseme... Pád zkrátka nedrží pohromadě a postrádá něco jako napětí a nějaký důvod, proč se na to dodívat do konce (mimo zmíněné naaranžované záběry). Hlavní hrdinka je mimořádně otravná. Se sebezapřením se vyšplhám na 5/10, ale dál fakt ne. A nepomůže tomu ani efektní záběr na Karlův most. (20.08.2011)

Nevím, jestli mě tak zaslepila vizuální stránka, ale celý film je prostě krása. První polovina je hodně roztahaná, chybí mi tam nějaká silná scéna, která by dokázala vtáhnout do děje. Jenže druhé půlce už nic nehybí, je dojemná a z některých scén mi padala čelist. Herce lze taky jen chválit. Až na ten konec, který vhledem k obsahu filmu vypadá hodně obyčejně. I přesto ale dávám plný počet. Za tu originalitu, a protože takhle mi už dlouho nic neučarovalo. (28.08.2008)

Tarsem Singh je moje krevní skupina. Můžu tu začít nadávat, že se bohužel několikrát opakuje, že struktura příběhu je téměř totožná s Celou a že vyprávění je neskutečně přímočaré, ale nechci, protože jsem s tím neměl problém. Neměl jsem pocit, že se snímek rozjíždí pomalu, právě naopak, okamžitě jsem byl okouzlen vizální stránkou, úhly kamery a podobnými titěrnostmi, které opravdu dokáži ocenit. Sice jsem se zpočátku nepříliš dobře orientoval, ale to se vzhledem k "naskočení do rozjetého vlaku" dalo očekávat. Scénář není žádná bomba a je jasné že se snaží na diváka zaútočit, skrze ověřené principy, ale i tak mě po několika minutách příběh nadchnul. První linie odehrávající se v nemocničním prostoru je perfektní, decentně nasnímaná, ovšem i tak nesmírně působivá, dokonce i dějem. Lee Pace jako Roy je nesmírně přesvědčivý a role mu padla jako ušitá na tělo, téměř to samé mohu říct o Catince Untaru, která je kouzelná svou přirozeností. Oboum se daří posouvat snímek přesně do těch míst kam patří. Ani druhá linie není špatná, i když chvíli jsem měl problém přistoupit na tu hru. Vyprávění o pomstě je vizuální žranice, ale postupem času i funkční část filmu sama o sobě. Jeho propoutanost s reálným světem, s minulostí Roye a současností 'Roye a Alexandrie' je opravdu působivé. Přestože dějovým vypravěčem je Roy, jako filmový divák musím za vypravěče/zprostředkovatele považovat právě mladičkou Alexandrii, díky čemuž se dočkáme "šílených" kostýmů (geniální Eiko Ishioka kloubí svět japonského animovaného filmu a dospělé dobrodružné podívané), zajímavých dětských představ a neotřelých nápadů. Právě Alexandria v jeden moment přebírá otěže vypravěče a přidává do příběhu své vlastní motivy. Kritizovaný konec není ničím jiným než se smířením s vlastním životem, zatímco postavy jsou nuceny umírat (a jejich smrt je vzhledem k vypravěčce drsná), Roy si mohl - za pomoci své posluchačky - uvědomit, že sebevražda není tím správným východiskem. Nepovažoval bych Fall za geniální film, ale jeho nekritické přijetí (zejména na západě) je pro mě naprosto pochopitelné. Svěží snímek, na který se rád podívám znovu, neboť na nudu jsem neměl ani pomyšlení. (30.08.2008)