Pád

Tarsem Singh je neuvěřitelný. Jeho vizuální nápaditost je pohlcující stejně tak jsou příběhy v jeho filmech slabšího ražení. Neuvěřitelný černobílý začátek s koněm je vystřídán nemocnicí, v které se vypráví pohádka, která koresponduje s reálným životem a touhami posluchače i vypravěče. Celé to končí v propojení obou světů způsobem, který ve vás vyvolá emoce, ale nepřijde vám nijak osudový nebo precizní. Především výpravná linie pohádky, je vizuálním skvostem a chvílemi předvádí málo kdy viděné nápady. Takovéhle pohádky bych v dětství chtěl vidět v televizi nebo číst, bohužel se z těchto fragmentů skládá cca půlka filmu a druhá je o čekání a plnění přání vypravěče. Nevyvážený film, s chvílemi skvostnou výpravou a vizuálním provedením. (31.12.2008)

Dokonalá kompozice, fascinující imaginace a láska k filmu, to jsou složky, které tu tak umě mísí Tarsem Singh. Už jenom pro scény z nemocnice v Los Angeles, které se odehrávají ve 20. letech, bych Pád milovala, protože herecký koncert Lee Pacea a Catincy Untaru je něčím výjimečným... Ale nádherné na tom všem je, že tohle je pouhý začátek. Epická pohádka, kterou Roy vypráví Alexandrii si v ničem nezadá s vyprávěním barona Prášila. Dětská imaginace je pak klíč k jeho pochopení. (22.02.2012)

Ani geniální audiovizuální orgie ve fantasy části nedokázaly zvrátit celkový dojem ze zbylých složek filmu. Kdyby byl příběh lyrický, jako třeba v "Tygr a drak", tak by to rozhodně nevadilo, ale "Pád" vypráví podivnou pohádku bez konce, která se prolíná s vcelku nezajímavým reálným příběhem z nemocnice na počátku minulého století. Za zmínku rozhodně stojí ještě přirozený a upřímný výkon dětské rumunské herečky Catincy Untaru a kromě té vizuální složky a nádherných lokací (Karlův most potěší) také složka hudební. 70% (10.09.2011)

Poměrně netradiční snímek na pomezí artu, který omračuje vizuální kreativitou a velmi sugestivní hudební složkou. Možná by se chtělo říct, že je to taková těžce nekonvenční pohádka, ale i takovéto označení by nebylo zcela vystihující. Jednoznačně tenhle film totiž charakterizovat nelze, je to zkrátka něco, co se opravdu jen tak netočí. Na jednu stranu je to z audiovizuálního hlediska opravdu až omamně překrásné, ale když si člověk uvědomí, jakému tlaku je ta malá holčička vystavována (vyprávěl by někdo podobný příběh svému pětiletému dítěti?), tak si nelze nepoložit otázku, jestli není toto „střídání nálad“ pouze účelovou záležitostí a prachsprostou manipulací. Nicméně… vzhledem k tomu, že Tarsem Singh mi napoprvé hned několikrát vyrazil dech (úvodní černobílá scéna je totální masakr), s klidným svědomím pominu menší „neukočírovanost“ příběhu, protože je to pořád v celkovém součtu pekelně dobrý a hlavně originální počin. (27.02.2013)

V první půli jsem neustále zápasil s dojmem, že sleduju vkusnější a decentnější verzi Fontány a že Tarsem Singh se měl dát raději na malířství, než na filmovou režii. Pak ale nastal znatelný obrat k lepšímu, děravé vyprávění se zcelilo, symbolika Royova snového příběhu se konečně vyloupla ze zajetí nesrozumitelnosti a náhodného fantazírování a film najednou začal hladce fungovat. Nápady Tarsemovi nechybí a na předkládaných obrazech se zřetelně (a v dobrém) podepisuje jeho indický původ, nicméně do příště by to chtělo víc duslednosti a ....no stát nohama na zemi. (06.06.2009)