Indočína
-
Indochine
Drama / Romantický / Válečný
Francie, 1992, 152 min
Režie:
Régis WargnierHudba:
Patrick DoyleObsah
-
Příběh velké osudové lásky, která se stala legendou ještě za života obou milenců, se odehrává v Indočíně třicátých let, v době, kdy byl Vietnam francouzskou kolonií. Hlavním artiklem okupované země se stal kaučuk a Francouzi vlastnili velké plantáže, na kterých zaměstnávali domorodce. Eliane se narodila v Indočíně a vedení plantáží svého otce převzala postupně plně do svých rukou. Sebevědomá, energická žena, však žije sama, pouze se svou adoptivní dcerou, domorodou princeznou, jejíž rodiče zahynuli. Vášeň a láska, kterou Eliane náhle pocítí k mladému francouzskému důstojníkovi ji začíná pohlcovat. V životě takovýchto žen však láska jen zřídka dochází naplnění. Jean-Baptiste, pro kterého je Eliane ochotna všeho se vzdát, se zamiluje právě do její šestnáctileté dcery a tento "nerovný" pár se snaží uprchnout před nepřízní osudu. (oficiální text distributora)
Příběh velké osudové lásky, která se stala legendou ještě za života obou milenců, se odehrává v Indočíně třicátých let, v době, kdy byl Vietnam francouzskou kolonií. Hlavním artiklem okupované země se stal kaučuk a Francouzi vlastnili velké plantáže, na kterých zaměstnávali domorodce. Eliane se narodila v Indočíně a vedení plantáží svého otce převzala postupně plně do svých rukou. Sebevědomá, energická žena, však žije sama, pouze se svou adoptivní dcerou, domorodou princeznou, jejíž rodiče zahynuli. Vášeň a láska, kterou Eliane náhle pocítí k mladému francouzskému důstojníkovi ji začíná pohlcovat. V životě takovýchto žen však láska jen zřídka dochází naplnění. Jean-Baptiste, pro kterého je Eliane ochotna všeho se vzdát, se zamiluje právě do její šestnáctileté dcery a tento "nerovný" pár se snaží uprchnout před nepřízní osudu. Komentáře uživatelů k filmu (32)
-
honajz
Catherine Deneuve v romantickém filmu odehrávajícím se v exotickém prostředí, který získal za rok 1991 Oscara za cizojazyčný film. S oscarovými filmy je to v poslední době jako se střelnicemi na poutích. Ryčná hudba, spousta barev a světel, až oči přecházejí, ale pušky mají křivou mušku a když už se trefíte, tak je ta růže z papíru, nikoliv pravá. Opět se setkáváme se zneužitím nějaké historické, nejlépe válečné události k romantickým a dojímavým scénám. A také dojímacím. Vše je pečlivě stavěno zak, aby se ženy v sále kapesníčků v rukou jen tak nezbavily. Jinak to však celé má půdorys a zápletku jak od Rosamundy Pilcherové nebo podobné spisovatelky z leknutí. Dokonce se dá předvídat, co a kdo jak skončí. Nechybějí ani pateticé fráze a vzletná gesta, i hlavní postava v neustále nové garderóbě, i když maká v lese nebo u stroje. Příběh vypráví o majitelce kaučuových plantáží, které jí spadly do klína společně s dcerou místního prince (ten a jeho žena tragicky zahynuli v letadle¨). Také se na scéně objeví mladý voják, plný vášně a energie, ale i přihlouplého chování, neb neví, co si počít sám se sebou. Časem to neví ani dcera, ale osvobozenecký boj proti nadvládě Francie zní dobře. Jen kdyby herdek nečekala syna... Tohle je prostě příběh z červené knihovny o naprosto nezajímavých lidech horní smetánky, cílený na hospodyňky, které se do Asie v životě nedostanou, a tak se nechají okouzlit exotickou romancí. Pro to, aby šlo skutečně o růži, a ne papírovou nápodobu, by musely fungovat i další složky - psychologie postav, scénář, ale i ty filmařské věci - zde naprosto nevzrušivá kamera bez špetky invence, nasvícení, kompozice scény, aranže, nijak nepřidává nic víc než kterákoliv televizní adaptace Pilcherové ze skotské vrchoviny, výprava je navíc až příliš nacíděná - lidé se zde nepotí, nesmrdí, a hadry mají vždy úhledně čisté a vyžehlené. Na disku jsou zpočátku pouze znělky a varování a pak hned menu. Bonusy žádné.(18.10.2011)
-
danecek24
50. Zlatý Glóbus za rok 1992 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Francie(13.12.2008)
-
Flyer
Už dlouho se mi nestalo, abych nějaký film po hodině přestal sledovat. Zde to ovšem jinak nešlo. Při představě, že se na toto mám dívat ještě hodinu a půl, se mi udělalo opravdu nevolno. Tento film je totiž TOTÁLNÍ NUDA, podtržená nemastným, neslaným příběhem. Ani herci mě příliš nepřesvědčili. Díky tomu, že jsem Indočínu nedokoukal, rozhodl jsem se jí (raději) nehodnotit.(16.2.2005)
-
blitzer
Den první: Tak tady jsem se hodně seknul. Čekal jsem velkolepou epickou podívanou s romantickým příběhem na válečném pozadí a dostal jsem prachsprostou variaci na Rosamundu Pilcherovou. Po hodině utrpení jsem to musel vypnout a odreagovat se u pořádnýho hororu. Den druhý: Nečekaný obrat. Jakmile se děj odpoutal od románků madam kaučukářky a přesunul se do prostředí ochotnických komunistů, hned to začalo být zajímavější. Navíc se tu člověk mohl kochat nádhernou vietnamskou přírodou. Takže doporučení: nenecháte-li se odradit první velenudnou hodinou (nejlépe ji celou přeskočte), tak se dočkáte sice ne úplně velkolepě epického, přesto poměrně dobře koukatelného romantického příběhu na lehce válečném pozadí.(16.5.2010)
-
d-fens
ocenenia : Oscar 1993 - Najlepší zahraničný film(31.1.2012)
-
klúčik
Jeden z mála európskych veľkofilmov z tejto doby. Krásna príroda, úžastná kamera a opäť ženská C.Deneuve.80%.(30.9.2006)
-
GREGOIRE
Nemohu jinak. Viděl jsem ten film podruhé a můj dojem se nijak nezměnil. Je to vizuálně velmi hezké, hudba podmanivá, Catherine Denevue je půvabná, ale tohle mě dojmout nedokáže. Na mě tato romanticko-historická epopej působí tak trochu jako koncentrát desetidílného romantického seriálu, který člověka sytí pravidelnými dávkami emocí. Jak praví ve filmu matka plánovaného ženicha: „Nikdy nepochopím, proč Francouzi takhle milují ...". Mám v tomto případě naprosto shodný dojem. Méně a komorněji by bylo více.(24.9.2005)
-
farmnf
Tedy moc pěkná věc, nemající profesionální chybu. Jsem rád, že to mám v původním znění. Vypravěčka C.D. v originále, to není francouzština ale hudba. Záběry vietnamské přírody jsou nádherné. Sem tam to sklouzne do romantiky ale brzo vás to vrátí zpět. Není vůbec na škodu.(15.3.2009)
-
NinonL
Indočína, 30.léta 20.století. Francouzská kolonistka Eliane vlastní jednu z největších kaučukových plantáží v zemi. Žije se svým otcem a Camille, dcerou královských rodičů, kterou po jejich tragické smrti Eliane adoptovala. Na aukci uměleckých předmětů se Eliane seznámí s mladým francouzským důstojníkem Jean-Baptistem. Ten patří k vojákům, kteří na ostrovech hlídají a trestají pašování opia. Oba jsou stejně hrdí a nepřístupní, proto mezi nimi dojde ke sporu. Později se znovu setkají na Elianině plantáži a Jean jí projeví svou náklonnost. Dostane se mu však odmítnutí, muži v jejím životě procházeli vždy beze stop. Jean se však nevzdá, znovu Eliane navštíví a dojde mezi nimi ke krátkému románku. Elianin otec ze strachu, že dceru ztratí, nabídne Jeanovi peníze za to, že ji opustí. Jean si stanoví cenu. Rozhovor však slyší sluha a Elaine zprávu sdělí. Elaine však Jeana miluje příliš a naléhá na něj, aby s ní zůstal. Ten však trvá na své svobodě. Proto se s ním Elaine více nesetká. V Evropě stoupá vlna protikoloniálního odporu a z Francie je za účast na demonstracích vyhoštěn Tanh, přítel mladé Camille a její budoucí manžel, jak nařizují rodové tradice. Odpor proti porobě se však začíná rozmáhat i v Indonésii. Někdo zapálí Elaininy zásoby kaučuku. Lidé odmítají pracovat na plantážích. Doba je nejistá, proto pošle Elaine svou dceru do bezpečnějšího internátu. Při pouliční přestřelce je však Camille zraněna a ten, kdo ji zachrání a postará se o ni, je Jean-Baptiste. Aniž tuší vzájemné vazby, Camille se do Jeana zamiluje, odmítne provdat se za Tanha a své matce řekne o své velké lásce. Elaine se, po vyslovení Jeanova jména, rozhodne vzít osud do svých rukou. Nechá Jeana přeložit na vzdálené místo a varuje ho před vztahem s Camille. Dojde mezi nimi při tom k ostré výměně názorů a Jean je za trest přeložen až na Dračí ostrov. Je to zapomenuté a odlehlé místo, kde se však čile obchoduje s otroky a kam se sjíždějí uprchlíci z celé země. Svatba Camille s Tanhem se musí co nejvíce urychlit, aby dívka zapomněla na svou nesmyslnou lásku. Večer po zásnubách, se však Camille dohodne s pokrokově smýšlejícím Tanhem a odejde. Rozhodla se hledat Jeana, protože věří v jeho lásku. Projde třeba celou, cholerou a hladem zbídačenou zemí, kde kvete otrokářství a rodí se komunismus. Podstoupí jakékoli útrapy, protože věří, že spolu nakonec najdou místo, kde budou moci šťastně žít.(22.6.2010)
-
nmarca
Silná jako smrt je láska... Silný příběh z časů zanikajícího koloniálního světa, o ženách tak silných, že už dnes asi neexistují. Jeden z nejkrásnějších francouzských filmů.(12.11.2011)
-
AnnaW
Jelikož se o filmu mluví jako o filmu s velkým F, čekala jsem víc... možná něco víc strhujícího, co bych chtěl vidět znovu a znovu, což tady neplánuju. JIstě, C.D. byl avynikaji¨ící, prostředí fotogenické, vlastní příběh silný. Ale bylo tam taky pár hluchých míst a ty příběh nemístně zpomalovaly.(16.2.2005)
-
kika1650
Oscilujem medzi 4 a 5timi... Ale nedostatky sú neodškriepiteľné - scenár, prílišná snaha postihnúť veľmi široké súvislosti, ale aj relatívne staticky stvárnené charaktery - z mladého donchuana je zrazu askét, ktorý s pokojom nie nepodobným Jozefovmu sprevádza vietnamskú verziu Panny Márie (alebo Johanky z Arcu ako odznelo vo filme), ktorá ešte donedávna bola poslušnou dcérkou, a z ktorej sa v závere náhle stáva presvedčená bojovníčka za práva svojho ľudu. Kedy k tomu došlo? Ako? A statická a sošná je aj napriek behu "filmového času" nestarnúca Deneuve, hoci tu podáva svoj pre mňa doteraz najzainteresovanejší výkon, možno je to dojem, ale vidí sa mi, že tu prekročila limity svojej zvyčajnej polohy chladnej krásy a chvíľami aj "hrá" - v porovnaní s jej zvyčajnou úspornosťou. Pekná je ale metafora za vzťahom dvoch žien - Deneuve (tiež predstavovala model pre francúzsku Marianne) je tu vo svojom "európanstve" z opodiaľ sa prizerajúcim Francúzskom, ktoré stráca svoju adoptovanú Indočínu - navonok poslušnú, ale ktorá sa fatálne mení až nakoniec matka dcéru nespoznáva a táto jej povie: ,, Indočína, ktorú si poznala, tej už viac niet."(20.3.2011)
