Obsah
-
Miláček je patrně nejoblíbenějším z románů Guy de Maupassanta. Příběh chudého, zprvu nesmělého, ale půvabného a velmi ctižádostivého mladíka, který díky svým úspěchům u žen si dobude i pařížskou společenskou "smetánku", byl brzy zpracován do divadelní a filmové podoby. Jak nevzpomenout na "miláčka" v noblesním podání Gérarda Philippa. V roce 1972 se Georges Duroy - "Miláček" dostal do muzikálu, který vytvořili libretista Ota Žebrák, skladatel Ivan Kotrč a režisér, plný tvůrčích nápadů - Ján Roháč. Hlavního představitele měli nasnadě - kdo jiný, než mužný, zbožňovaný a přitom jemný a hravý Waldemar Matuška. Obklopen umělci zvučných jmen, jako M. Kopeckým, N. Urbánkovou, E. Cupákem, H. Talpovou a mladičkou M. Voborníkovou, vytvořili společenský obraz doby plný dravosti a prospěchářství, ale i něhy a lásky, vedoucí někdy až k sebeobětování. (oficiální text distributora)
Miláček je patrně nejoblíbenějším z románů Guy de Maupassanta. Příběh chudého, zprvu nesmělého, ale půvabného a velmi ctižádostivého mladíka, který díky svým úspěchům u žen si dobude i pařížskou společenskou "smetánku", byl brzy zpracován do divadelní a filmové podoby. Jak nevzpomenout na "miláčka" v noblesním podání Gérarda Philippa. V roce 1972 se Georges Duroy - "Miláček" dostal do muzikálu, který vytvořili libretista Ota Žebrák, skladatel Ivan Kotrč a režisér, plný tvůrčích nápadů - Ján Roháč. Hlavního představitele měli nasnadě - kdo jiný, než mužný, zbožňovaný a přitom jemný a hravý Waldemar Matuška. Obklopen umělci zvučných jmen, jako M. Kopeckým, N. Urbánkovou, E. Cupákem, H. Talpovou a mladičkou M. Voborníkovou, vytvořili společenský obraz doby plný dravosti a prospěchářství, ale i něhy a lásky, vedoucí někdy až k sebeobětování. Komentáře uživatelů k filmu (1)
-
vypravěč
Divadelně stylizovaný, ze semaforské poetiky přelomu šedesátých a sedmdesátých let vycházející televizní muzikál. Šarm konce devatenáctého století, výborně se promítnuvší do kostýmů Ester Krumbachové, se zde spojuje s hravostí doznívající „zlaté“ dekády. Nezpívají-li, vyjadřují se v něm herci převážně mluvou vázanou ve verších, které prozrazují nezvalovskou inspiraci. Zpěvem i hrou, v níž přechází od lehčích poloh k (romanticky) tragickým, exceluje především Waldemar Matuška, kterému Ján Roháč poskytl – coby titulní postavě – nejširší prostor. Ostatní zdatně sekundují – vyzdvihl bych především Naďu Urbánkovou a Miloše Kopeckého.(4.10.2009)
