Paraplíčka ze Cherbourgu

Kdyby tak Demy věnoval banální zápletce (korunu všemu nasazují prostinké názvy kapitol) tolik péče jako barevné sladěnosti oblečení postav s prostředním. Neboť tanec žádný a zpěv zvláštní, barvičky jsou na filmu také tím nejmuzikálnějším. Ovšem v rámci francouzské nové vlny proběhly i škodlivější experimenty. 65% (29.12.2011)

Muzikály mám rád, málokedy nejakému dám menej ako 4 hviezdy, ale toto bolo čisté utrpenie, aj keď 87 minút sa nezdá veľa, tu mi to pripadalo minimálne ako 240 minút. Ak by som príbeh nazval jednoduchým, naivným či triviálnym, tak by som ho dosť nadhodnotil, dialógy sú také banálne hovadiny, že aj každý druhý pornofilm ponúkne lepšie a čo je najhoršie, ešte sú všetky spievané. Dávam prednosť tomu, že piesne v muzikáli tvoria len časť verbálneho vyjadrovania postáv. Nedá sa spievať o každej hovadine - ako že nemôžem opraviť auto, lebo idem do opery s frajerkou. Na to, aby sa dej posúval dopredu treba normálne dialógy a na vyjadrenie niečoho - lásky, sklamania... sa použije pieseň. Toto, ani nie že spievanie, ale zaťahovanie každej vety pôsobí hrozne odpudivo, nie je tam žiadny rytmus, melódia, nič, proste som si nedokázal na to celý film zvyknúť. Takže jediné, čo sa dá na filme oceniť, je úžasné pozadie, nie je tu jediná stena alebo dvere, ktoré by boli biele, všetko je farebné a každá miestnosť má inú farbu, len tých pásikov bolo na mňa až príliš. A ešte drobnosť - Obchod s dáždnikmi, to čo je za volovinu? Koľko tam asi môžu predať dáždnikov za mesiac? 100? Myslím, že to je riadne prehnané číslo, pokiaľ im neprší aspoň 80% dní. Z tohto by nikto nezarobil ani na chlieb s maslom, veď jediný človek, ktorý za celý čas do obchodu zavíta, je poštár. To len tak na podkreslenie stupidity celého tohto zamilovaného príbehu. Áno, od muzikálov sa čaká jednoduchý dej, no odtiaľ potiaľ. A muzikál by mal mať aspoň jednu chytľavú pieseň, ktorá vám bude znieť ešte pár dní v hlave. Len dúfam, že tieto zaťahovačky s textom "Guy, je t'aime" mi v nej nezostanú ani 10 minút, aby som kvôli tomu nemusel skákať z mosta. (18.01.2019)

Zajímavý a hravý novovlnný pokus nabourat a zneužít konvence hollywoodských muzikálů dovedený často až do absurdních mezí. Oblečení nejen, že ladí barevně s kulisami, ale někdy má dokonce i stejný vzor :) Poslouchat postavy jak (často nerýmovaně) zpívají své nemuzikálové dialogy byl zajímavý, i když často ne úplně líbivý zážitek. Hudba pod zpěvem ale byla pěkná a některé melodie jsou opravdu nezapomenutelné. (07.06.2010)

„Dáždničky zo Cherbourgu” sú mimochodom rozdelené na 3 časti, a to konkrétne: Odjazd, Neprítomnosť a Návrat, v rozmedzí rokov-novembra 57’ až po december 63’ , čiže počas tých, dlhých, šiestich liet, sa toho udeje oveľa viac, než si vôbec sami dokážeme predstaviť, pričom v centre diania (pozornosti) je najprv jedna žena a potom dvaja muži. Atraktívna, mladá blondínka Geneviève a jej mama Madame Émery vedú spoločný biznis, keď predávajú dáždniky. Guy Foucher je automechanikom, že pracuje takmer hneď vedľa, čo by si kameňom dohodil. Chodia spolu, teda aspoň zatiaľ, pokým nedostane povolávací rozkaz do armády, smer Alžír, že ju ešte stihol oplodniť, a tak už ostáva úplne sama a tehotná, extra naviac. Obchodník so šperkami, Roland Cassard, sa akosi častejšie hlási o slovo, kedy práve pokukuje po Geneviève. Matka chce, aby si ho vzala, ale čo v takom prípade, ak sa o tom dozvie odvedenec, ktorý je otcom nenarodeného dieťaťa, kedy sa reálne rysuje možnosť, že nebude vychovávať svoju dcérku Francoise ? Čo na to povie ? Doteraz som načrtol iba 1/3 príbehu, aby som zbytočne nevyzradil tie ostávajúce dve, inak by to už nebolo také zaujímavé... / Najzaujímavejší je tento francúzsky, hudobný (muzikálový) počin jednoznačne tým, že sa v ňom neustále S.P.I.E.V.A. , a to od začiatku až po koniec, t. j. Demyho pôvodný scenár je tomu i patrične prispôsobený, či Legrandova hudba náramne vhodne skomponovaná, aby sa pestrofarebná výprava perfektne dopĺňala s kostýmami postáv a naopak, a to ani nehovoriac o technicolorovej kamere Jeana Rabiera, ako sa tá náramne dobre vyníma ! Piesne spievajú sami herci a herečky i štatisti, keď minimálne "I Will Wait For You" , ktorú spoločne zaspievali Catherine Deneuve a Nino Castelnuovo, je hlavným leitmotívom celého počinu, sa zároveň stala mojou veľmi obľúbenou. https://www.youtube.com/watch?v=QOoqlhGXSt4 (12.07.2020)

Exkurs do francouzského filmového muzikálu č.1. Byl to teda spočátku velký boj dostat se pod kůži tomuto svérazně originálnímu kousku, kde je celé vyprávění podávané pouze zpívanou formou v (tehdy) moderním stylu, převažně swingu a chansonu. Ano, úplně všechno se zde na plátně v doprovodě hudby melodicky zpívá, včetně zahřešení u nezdaru nebo zprávy o úmrtí padlých vojáků. Spočátku mi Paraplíčka přišla hůře ztrávitelná a nenadchly mne ani ty poměrně kýčovité pestrobarevné kullisy. Zvlášť když se v první ze tří tematických kapitol rozvíjel děj velice pomalu. Ale od chvíle, kdy po všech absurdních zpívankách nastoupil na pořadí titulní milostný song s podmanivou melodií a následně se zrodil poměrně napínavý děj, bylo hned vše jinak. Catherine Deneuve ve své první velké roli zatím nepředstavovala žádný velký zázrak, ale minimálně závěrečná scéna se mi bezpochyby vryje do paměti. Po emociálním vyvrcholení kolem setkání po letech, za doprovodu zesilňujících se smyčců a vokálních sborů v pozadí, nemám problém tento netradiční muzikál nakonec vyhodnotit nadprůměrně. Neobyčejný zážitek rozhodně přinesl. 80% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (24.09.2019)