Oslí kůže

Nejdospělejší děj pohádky, jaký si můžete představit. Nejsou tu vlastně žádní záporáci a zápletka je tvořena... ehm... konfliktem sobeckých zájmů jednotlivých postav. Nadpřirozeného je tu tak přiměřeně a nejzáhadnější kouzlo je, jak se nejkrásnější žena v nejkrásnějších šatech schová pod oslí kůži tak důkladně, že ji všichni považují za nejodpudivější stvoření na světě. Vyzdvihla bych především to, že hradní doktoři nejsou žádní mazaní lišáci a správně diagnostikují ochoření láskou, a taky že princezna má vlastní kuchařku. Ale ta víla mi prostě do pohádky pro děti nepasuje. (22.06.2013)

Když jsem byla malá, byla jsem unešená z toho, jak tam mají úžasný šaty a jak naše popelka je takhle kurňa dobrý neměla. Samozřejmě mi nepřišlo zvrhlé, že si otec chce vzít dcerunku, nebože snad se tam lítá vrtulníkem, a už vůbec mě nepřekvapovali ti bílí tygři. To se ale bohužel časem změnilo. Proto o jednu méně i když jde o pohádku mého dětského srdce. Nejvíc mě ale překvapuje, že dnešní šestiletí, díky kterým jsem měla možnost to znovu vidět, nevidí ty samé věci, jako já tehdy, a naopak si všimnou toho, že Catherine byla ztraceně pěkná princezna, která měla vkus a ještě byla pracovitá. Ovšem musím se přiznat, že tenhle klenot máme v originále s takovým tím dabingem jednoho člověka, což mu značně ubírá. A ta francouzská písnička, co jí hrajou pořád dokola, je na zlbnutí. (02.02.2011)

Neviem, či je fér komentovať film, ktorý som videl v 15tich rokoch, ale otec, túžiaci po svojej dcéri a helikoptéra boli pre mňa natoľko wtf momenty, že na tieto scény nikdy v živote nezabudnem. Takýto incestný postmodernizmus jednoznačne treba vidieť a napríklad porovnať s našimi vianočnými klasikami. Potom sa môžeme všetci spoločne hádať, ktorá že princezná je najkrajšia. (25.12.2012)

Adaptace staré romantické pohádky, konkrétně verze Charlese Perraulta. Estetika filmu je nepochybně inspirována kulturou pop-artu: víla cestuje helikoptérou, papoušek prozpěvuje milostné písně a květiny mají lidské rysy. Mladá Catherine Deneuve tu září v roli krásné, zlatovlasé princezny. Během pobytu v USA se Jacques Demy inspiroval tehdejšími kulturními trendy, takže nám titulní milostná dvojice může připomínat šťastný páreček amerických hippies. V roce 2003 byl film restaurován, díky čemuž se z něj dnes můžeme těšit o to víc. (01.04.2005)

Réžia českého znenia (ÚPF) = Irena Skružná - skvostný dabing: Catherine "promlouvá" hlasom JANY PREISSOVEJ, Maraisa dabuje obligátny VLADIMÍR RÁŽ a ako bonus KAREL HLUŠIČKA v úlohe rozprávača - prvá postmoderná rozprávka pri ktorej si pamätám názov aj dej. Druhou bol jeden sovietsky film o ktorom by som rád napísal viac, ale názov som zatiaľ nevypátral. (15.7.2009) (15.07.2009)