Občan pes

Jee! Barvy! Mluvící medvídek! Roztomilost! Eh… No, do určité míry je tenhle film skutečně kouzelný. Thajsko je zde zemí barev, kde se dějí zázraky a kde všechno dobře dopadne. Jen… občas je toho až moc. Až moc postav. Až moc nejrůznějších vizuálních podnětů. Až moc vyšperkovaný obraz. Ta pracnost je znatelná a líbivost se stává skutečně podbízivou. Navíc hlavní hrdina je tak naprosto mimo, že je těžké vyvolat v sobě nějaký zájem o jeho osudy. To je umocněno ještě voice overem, který mluví… pořád. Ach jo. Ale své momenty to mělo. Třeba scéna v továrně, kdy dělníci pracují a hudba se zrychluje a zrychluje, stejně jako jejich pohyby. A taky mi nikdo nevymluví, že hora z plastů je úžasný nápad. (08.01.2009)

Tyhle podivně vyhlížející snímky si vždycky vyloženě užívám. Film, od kterého můžete čekat jakoukoliv šílenost či obludnost gigantických rozměrů a myslíte, že už jste na to po nějaké době sledování bezpečně připraveni, ale Občan pes stejně ještě přitlačí na pilu a vytasí se s něčím co by ani ten nejdivočejší sen neproměnil v realitu. Můj favorit je plyšový medvídek-závislý kuřák, nemá to chudák v životě jednoduché... (21.08.2008)

Z Citizena přímo čiší, že autoři se snažili natočit něco, co je za každou cenu originální. Je tam fajnovej počet fakt dobrých nápadů, ale dohromady je to jen slepený. Nejen že je film vpodstatě povídkovej, ony ty povídky spolu vlastně ani moc nesouvisí a ke konci už jsem jen seděl a čekal, co se stane dál. Nic mě nenutilo vymýšlet souvislosti a předpovídat. Stojí za to to jednou vidět, ale ten násilnej humor bych podruhý asi nevydržel. (14.04.2007)

Já mám moc rád tyhlety hravé barevné filmy a vizuální stránka Občana psa je skutečně perfektní. Jenže ta dějová "hravost" už přesáhla únosnou míru a je to prostě spíš pakárna. Samozřejmě má to opravdu hezké či dojemné momenty. Sem tam vykoukne i občan humor, ale na úkor dobrých momentů připadá dost velké množství dějových paskvilů, které si vychutnají tak možná jen Thajci. Nic z toho by nevadilo, kdyby to byla zábava. Jenže spíš není. Rozkouskované do krátkých videoklipů by to bylo perfektní. Dost mi to připomíná japonský film Survive Style 5+ (to byla taky vizuálně namakaná pakárna). Ta hlavní hérečka byla hezká a hlavní hrdina sympaťák. Instrumentální hudba byla hezká, ale thajský zpěv a rap bych nepřál slyšet nikomu. Říkám mě se to i líbilo, ale když tomu mám dát nějaké hodnocení, tak spíše menší. (24.03.2008)

Pohádka, která ve mě vzbudila jisté zklamání. Čekala jsem opravdu více. Ale čeho vlastně více? Jak říká May, je to opravdu pohlazení, jemné pohlazení po tváři, které je ovšem sotva cítitelné. A za nejsilnější vjem z celé té pestrobarevné, bláznivé komedie, považuji pocit ze sounáležitosti s milovanou bytostí, která neustále uniká nastraženým sítím lásky do kterých se tak snadno spousta lidí zamotá, ale ona je jiná, nezdá se být bystrá, ale i přesto stále uniká, a v momentě, kdy už přestáváme doufat a klást pastičky, je to ona, milovaná bytost, která sítě sama napne a vklouzne do nich. A my jen zíráme a nevěřícně kroutíme hlavou. (04.04.2007)