Občan pes

První půlhodinu jsem nevěříčně čuměl, co to za fůru bizarností, absurdit a různých ujetých nápadů se spoustou originální vizuální poezie na mě thajský režisér a scenárista složitého jména přichystal. Ani mě nepřekvapuje, kolikrát se v zdejších komentářích objevuje srovnání s Amélií z Montmartru, sám jsem si tu díky onomu stylu na ní brzy vzpomněl, jenže té se v souladu s většinou (hmm, u mě jaksi výjimečně :)) nedokázal tento thajský film vyrovnat ani z mého pohledu. Jednotlivé nápady zde sice frčí ve velice svižném tempu, díky čemuž film dokáže spolehlivě upoutávat po většinu času, ale samotná úroveň těch nápadů zároveň velmi nevyrovnaně kolíše od hravé poetičnosti přes místní infantilitu až po slušné úchylnosti (např. ten kluk, co všechno olizuje nebo drobní ješteří lidé se mi fakt protivili) i hra s vizuálními barvičkami a neotřelými zadními projekcemi působila na mě přes veškerou nápaditost občas až přehnaně křiklavě. Moje srdce si to holt ve výsledku moc nezískalo a spíše, než něco, co bych si vyloženě oblíbil a k čemu bych se rád vracel, byl pro mě Občan pes spíše „jen“ zajímavým nahlédnutím do originálního filmu z exotické země, s jejíž kinematografií se setkávám velmi výjimečně. Ústřední písnička byla však velmi povedená a asi se mi při vzpomínce na tento film vybaví z té pozitivní stránky nejvíc. [60%] (13.04.2022)

CITÁT - Čím víc něco hledáš, tím těžší je to najít. Když ale přestaneš hledat, najdeš to........... Příběh hledání ztraceného prstu mě dostal a to je teprve začátek. CITÁT - Naštěstí měl prst ve zvyku si neustále poklepávat......... Pod, Yoda, Kong, Muay, Jin, Malá Máma i Toshid se teprve začínají hledat. Pod se bojí ocasu, který mu vyroste na prdeli, Jin nemá ráda plasty a má bílou knihu, která ji jednoho hezkého dne spadla z nebe, Kong čeká, kdy zase budou pršet motocyklové přilby, Yoda se rád mačká v autobuse, Mai asi uteče do Číny a medvěd Toshid je jen kuřák. Zajímavý příběh, krásné písně, příjemní herci (Až na Yodu) a trocha toho humoru. Je tu také možno zahlédnou pár narážek na známé filmy. Například kniha spadlá z nebes je alter ego skleněné lahve od Coca-Coly, která spadle z nebe ve filmu "Bohové musí být šílení", nápis v jedné firmě hlásá Googboy Enterprise, což je narážka na "Star Trek" a kuřácký alkoholik Toshid je plyšový mluvící medvěd ne nepodobný Tedovi z filmu "Méďa". Příběh babičky a její cesty ke znovuzrození mě dostal. CITÁT - Jdu si jen opatřit nějaký hmyz k snědku........ Olizující Tik je hodně nechutný a je to nejoplzlejší příběh v příběhu. Ale život jde dál a tohle je obilí a ne strom Petr. Je to barevné, je to hravé, je to příjemné, je to veselé a chvilkama se to tváří jako erotický gay román. CITÁT - Bangkok: Město ocasů............ (14.07.2014)

Ty čtyři hvězdičky bohužel jen za formu, kdyby za ní příběh nepokulhával, možná bych tento film viděla jako téměř dokonalý. Jak jsem řekla, forma je úžasná, pestré barvy, krásné záběry, absurdní scény, kouzelná atmosféra a plno originálních nápadů. Plyšový medvídek, co utápí svůj žal v alkoholu, motorkář, jehož zabil déšť přileb, plastová hora, která se dotýká měsíce a spousta dalších krásných věcí mi před tímto filmem určitě scházela. Prvních asi 40 minut bylo úžasných, viděla jsem to dokonce na 5 hvězdiček. Pak se to ale začalo pomalu kazit, až se mé nadšení přeměnilo v nudu, kterou zachraňovala jen již zmiňovaná nezaměnitelná originalita. Samotný příběh za mnoho nestojí, vlastně pojednává skoro o ničem. Postavy mi byly nesympatické a přišlo mi, že obě hlavní postavy jsou hloupé. Jinak je to ale příjemný film a myslím, že je škoda, že je u nás tak málo známý. (21.03.2009)

S thajskou kinematografií velké zkušenosti nemám, k dnešnímu dni jsem viděl jen dva horory a právě Občana psa, který mě ale utvrdil v tom, že Thajsko jde ekonomicky nahoru a v zemi vzniká dostatečně vzdělaná početná vrstva diváků nekomerční produkce. Občan pes se totiž klasickým šablonám komerčně úspěšných žánrových postupů vzpírá a připomíná festivalové úlety evropských tvůrců. Zkombinujte fragmentičnost a ironický nadhled Tatiho filmů, vizál Terryho Gilliama a poetiku plus surrealističnost Jeuneta, přidejte budhismus a místní kulturní tradice, no a máte Občana psa. Je to hříčka, ve které nejde o děj, ale o pocity, které ve vás dění na plátně vyvolá. Úsměvný příběh venkovana, který odešel za štěstím do velkoměsta a po řadě peripetií ho objevil v podobě naplněné životní lásky k půvabné dívce. Řada funkčních a originálních gagů, jako když se hrdinova babička věrná budhistické tradici v novém životě převtělí do, no zkuste hádat čeho. Tahle kombinace mi sice sedla a neváhám jí přidělit 80 % celkového dojmu, jenže není to opravdu film pro každého a bude vyhovovat nejspíš fanouškům výše zmíněných tvůrců. (21.11.2010)

Film pouze pro lidi s ocasem. 1) Surrealistická hříčka o svérázném vidění světa. Mladý hrdina Pod rozmlouvá se svou babičkou - gekonem a zamilovaným ukecaným plyšovým medvědem, zatímco své dívce Jin dokáže vyjádřit své city až někdy v půlce filmu. Inu, není divu, musí nejdřív najít svůj uřízlý prst v jedné z tisíců plechovek rybiček v tomatě, ale nebojte se, najde ho bez potíží podle toho, že prst si i po amputaci zachoval svůj typický zvyk - stále bubnuje o desku či stůl. Neméně cáklá Jin si mezitím čte z bílé knížky s nesrozumitelným (protože italským) textem, jehož tajuplnost symbolizuje marnou Jininu snahu pochopit svět kolem sebe. I další postavičky zalidňují tento bizarní pestrobarevný svět, v němž se thajské mísí s absurdním v nepříliš stravitelnou směs (alespoň jak pro koho)._____ 2) Přiznám se, že jsem se dost nudil. Přirovnání k Amélii z Monmartru mnohými komentátory mě nepřekvapuje, ta mě taky nebavila. Prostě tento film mi nesedí ani obsahem ani vyprávěcími prostředky. Někdo rád holky, jiný zase vdolky. (16.03.2009)