Jen aby to byla holčička
-
Speriamo che sia femmina
-
Len aby to bolo dievčatko
-
Dúfajme, že to bude dievčatko
Komedie / Drama
Itálie / Francie, 1986, 120 min
Režie:
Mario MonicelliHudba:
Nicola PiovaniKomentáře uživatelů k filmu (3)
-
Flego
Trochu smutná komédia o tom, že s mužmi to ide dobre, ale bez nich ( možno ) lepšie. Melodráma, v ktorej dominujú ženské predstaviteľky ( Ullmann, Deneuve, De Sio, Sandrelli ) je zručne natočená, má svoje silné scény, ale i slabiny. Film však neuráža, je milý a zdobia ho vtipné dialógy.(13.4.2007)
-
bloom
Na venkovské usedlosti žije rodina tvořená převážně ženami v čele s matkou v podání Liv Ullman. Po dlouhé době mezi dámy zavítá otec (Philippe Noiret) s bláhovým plánem postavit na přilehlých pozemcích lázně. Ne všichni jsou jsou jeho plánem nadšeni, ovšem rodinu čekají daleko větší starosti...Italská tragikomedie od mistra žánru. V postatě děj staví na typických atributech rodinného dramatu (dluhy, úmrtí, které rozdělí zbytek rodiny...), ale Monicelli jako vždy vše podává v lehčím tónu. Hlavní role v příběhu mají ženy, které hrají z převážné části zástupkyně lokální až evropské herecké první třídy, každá z nich je jinak charakterizovaná, každá z nich představuje tak trochu jiný ženský typ. Přestože ke konci už se ve filmu najdou i hlušší místa, rozhodně návštěvy kina nelituji (ostatně nikdy bych nečekal, že film zhlédnu právě tam). Nejvíc si ale budu pamatovat Bernarda Bliera v jedné z jeho posledních rolí. Senilní strýček a hračička, jediný stálý mužský obyvatel jinak "ženského" domu, který například plete punčochy pro koně, je v jeho podání přímo kouzelný.(26.2.2011)
-
lilihit
„Puknutý“ film, ktorý autorsky porušuje základné dramaturgické pravidlá. Je plný filmových hviezd prvej veľkosti – Liv Ullman, Catherine Deneuve, Stefania Sandrelli, Bernard Blier. Na rozdiel od „hviezdnych“ filmov všetci majú čo hrať. Sú obsadení v súlade so svojimi dispozíciami a osobnostými hereckými mýtmi, ktoré však zároveň idú „proti srsti“ ustáleným šaržám. Vytvárajú priestor pre odstup, iróniu a sebairóniu. Otec rodiny, neverný manžel a večný fantasta Philippe Noiret sa exponuje ako jedna z hlavných postáv. Autori ho však úplne nemotivovane nechajú zahynúť pri autonehode, pretože potrebujú a chcú hovoriť o niečom inom: o večnosti ženského princípu, ktorý možno nie je dôležitý z hľadiska ideí a chimér, ale aj napriek svárom sa mu darí zachovať rovnováhu ľudsky znesiteľnej každodennosti. Skvelá komédia, skvelý Monicelli.(29.10.2011)
