Berlínské spiknutí

Každým coulem noir, ale přesto šíleně mrtvolné. Životnější by snad byla i kdejaká chladná mramorová skulptura v panoptiku. Naštěstí onu odosobněnost a chladnost lze přičíst na úkor nestálé a svárlivé době, kterou příběh postihuje. Na pohled jde opravdu o nádherný příklad stylizované filmařiny s mnoha fajnšmekrovskými indiciemi, ale pod potemněle precizní slupkou se krom nijakého příběhu (který se bohužel utápí v urputné snaze dosáhnout feelingu zašlé éry) a šablonovitých postaviček neskrývá zhola nic. Užití dobových záběrů navíc působí notně mimo mísu a jen přispívá k celkové umělosti. Dovolil jsem si navíc očekávat poněkud méně násilné zakončení s nádechem invence, ale ani zde jsem se nedočkal. Skladatel Thomas Newman odvedl svou práci na jedničku, ale s jeho notičkami se to má podobně jako s celým filmem - jsou přespříliš účelové a v jádru prázdné jako žaludek hladového. (03.02.2008)

Naozaj som netušil, že svojou vyššou hranicou troch hviezdičiek sa zaradím ku skupine vyššie hodnotiacich užívateľov, pretože si viem predstaviť, že pri opätovnom zhliadnutí, by som tomuto snímku mohol s čistým svedomím pridal dať o hviezdičku navyše. Vizuálne definitívne jedno z najprecíznejších čiernobielych spracovaní. Za ním bolo však dlho nič a prázdno, potom prišiel vcelku zaujímavý a originálny dej spolu s hereckými výkonmi, potom znova dlho nič niekde na samom konci bolo spracovanie príbehu a jeho následná pointa, a napínavosť deja samotného. Škoda, že tieto jednotlivé faktory sa tvorcom nepodarilo poriadne zosúladiť, Sodenbergh asi viac lipol tam, kde ho nebolo až tak potreba. Mohol to byť naozaj jedinečný historický thriller, tá umelecká precítenosť mu však ubrala mnoho. 70%. (10.05.2009)

Především nejde o film, ale o hru s klišé. Soderbergh vytváří záměrně filmově snovou atmosféru města těsně po válce, jak ji známe z Třetího muže. Jenže v něm se vypráví příběh (silný gauner a dva parazitující slaboši), zatímco v The Good German je vyprávění sestaveno ze snůšky provařených frází. Jistě, Casablanca je postavena stejným způsobem, jenže u ní to nebyl záměr, jen se výsledný cocktail podařilo namíchat nezapomenutelným způsobem. Soderbergh připomíná alchymistu, který se podle dávného receptu snaží namíchat elixír věčného života, jenže mu z něho vyšel spíše patok - Blanchett je se svým temným unaveným hlasem spíše směšná (kdo může věřit jejímu "Who knows?"), Clooneymu se ten zamilovaný pitomec špatně věří, na to je pořád chandlerovsky tvrďácký a racionální, jen ten Maguire hraje uvolněně (má taky proč). Kamera je sice výborná, jenže křísit atmosféru starých filmů takto vědecky odměřeně prostě nejde. (26.06.2010)

Autorem knižní předlohy je Joseph Kanon. http://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Kanon Ocenění: Oscar '06 - nominace: hudba MFF Berlín - nominace na Zlatého medvěda Las Vegas Film Critics Society Awards - hudba Sant Jordi Awards - zahraniční herečka (C. BLanchett ) ......Scénář : Paul Attanasio. Kamera : Steven Soderbergh. Hudba : Thomas Newman - Skladatel : Thomas Newman. Dirigent : Thomas Newman. Účinkuje : The Hollywood Studio Symphony. Datum vydání : 9.1.2007. Vydavate l: Varese Sarabande. ......Ocenění 2007 - Academy Awards, USA - nominace 2007 - Broadcast Film Critics Association Awards (nejlepší skladatel) - nominace (29.04.2011)

Soderbergh byl vždycky experimentátor a ani u Berlínského spiknutí to není výjimka. Tentokrát se snaží vrátit se o pár desítek let. Jak v příběhu tak i ve stylizaci filmu. Ocitáme se v poválečném Berlíně a Soderbergh nám ho ukazuje na černobílém materiálu, místy v přeexponovaných záběrech, místy s extrémními nadhledy a podhledy kamery. I při vykreslování prostředí kombinuje mnoho prvků: zadní projekce, dokreslování scén, kulisovost některých míst (podpořená i nasvícením scény). A nevyhneme se i zjevné inspiraci německým poválečným filmem. Střihově spojuje záběry někdy až rušivě, někdy pomocí stíraček ale někdy i naprosto současně, rychlým střihem. Taktéž pohyby kamery těží jak ze současných trendů, tak i z minulosti. Statické záběry mísí se švenkováním a přesto nám Steven za chvíli dopřeje steadicamovou jízdu, nebo záběr z ramene jeřábu, který se z extrémního podhledu přesouvá do nadhledu, z detailu na celek. O technických aspektech by šlo mluvit dlouho a dlouho. Věřím, že by to bylo velmi inspirativní, zvlášť, když si to Soderbergh všechno vlastně dělá sám... Anyway, nejsem si jist jestli přepis na dvd dodržel správný poměr stran? Nepřišlo mi, že bych to viděl v 1.66:1. (21.11.2008)