Zodiac

Na tento film jsem se těšil snad jako na žádný jiný po hodně dlouhé době. Vrah s temnou minulostí a režisér s temným způsobem filmování mi značilo, že tohle bude trochu víc, než jen temná záležitost. Zodiac se zde vystříbřil famózně a nedá mi rejpnout, že ten konec jsem čekal trošičku jiný od originálu. Nebo co je vlastně originál? V dnešní době už je těžké čemukoliv věřit, nebo nevěřit. Hlavní je, že tento film se jednoznačně povedl, ale trpí na jediné věci, na své obrovské zdlouhavosti, která ne pokaždé uhrane svojí atmosférou. 160 minut je přeci dost na takovýto film i když Fincher tak dlouhé filmy zvládá jedná báseň, zde se tolik nevystříbřil. Škoda, i tak je to velmi povedený film a ani samotný vrah se nemá za co stydět a je jedno jestli už leží někde v zemi nebo zrovna teď na něj kouká. To už se horkotěžko nikdo nikdy nedozví. Co byla vůbec pravda a co fikce. Zůstali po něm jen zašifrované listy a kopa těch, kteří se je do dnes snaží rozluštit. Marně. (11.11.2007)

Fincher prostě umí a jeho verze vyšetřování legendární série vražd na americkém západě, jejichž pachatel toužil po slávě a manipuloval se sdělovacími prostředky, v sobě má nepopiratelné napětí, přes dlouhou stopáž i dobré tempo a těžko nalézám nějaké slabiny, které bych Fincherovi vytknul. U mě si Zodiac stojí výš než umělý kultovní thriller Sedm. Snad jen pro obrovské množství faktů, důkazů, postav a svědeckých výpovědí, které se snažil do svého filmu Fincher vměstnat a které tudíž ztěžují orientaci diváka, se nakonec přikláním k pouhým 4*. Co je nejpodstatnější, Fincher ukazuje jasný rozdíl mezi fiktivním světem kriminálek a detektivních příběhů a přízemní realitou, kde jsou vyšetřovatelé konfrontováni s mizerným zázemím, nekompetentností nadřízených, hloupostí a senzacechtivostí spousty rádoby svědků a na druhé straně nutností nezvratně dokázat na základě důkazů vinu podezřelého tak, aby jej porota nemohla osvobodit. Celkový dojem: 85 %. Mimochodem, ve dvou scénách, kde se od dokumentárního stylu odchýlil k thrillerovému napětí, dokazuje režisér, kde je jeho parketa. Scéna s matkou v autě na noční dálnici a především návštěva u starého promítače a společný výlet do podzemních prostor domu mají v sobě nefalšované hororové napětí a atmosféru. (18.11.2012)

Mám úplné dilema, protože Fincherovy věci jdou většinou mimo mě (a na první shlédnutí před mnoha lety mě ani Zodiac nezaujal). Nicméně když už jsem se k filmu znovu dostala, tak jsem si řekla, že mu dám bez předsudků novou šanci, a teď horko těžko musím přiznat, že některé části mě celkem pohltily. Úplně všechny ale ne. Největší zubolam je samozřejmě to obrovské množství dat a událostí, které se Fincher rozhodl obsáhnout, ale budiž, celková délka výjimečně není to, co bych filmu tohoto typu vyčítala. Těžkému a obsedantnímu pátrání naopak dlouhá stopáž sluší, neboť pomáhá v divákovi navodit, co se děje filmovému hrdinovi. Jediné, nad čím bych se zamyslela, jestli bylo ve filmu úplně potřeba, bylo paradoxně prominentní postavení pro postavu Roberta Downeyho Juniora, protože mi ve výsledku přišlo, že tam zase tolik neudělal a v půlce se stejně vypařil, protože si scénář uvědomil, o čem chce vlastně vyprávět, a ožralý sebestředný novinář to nebyl. Co mi ovšem vadilo víc, že mnoha zobrazovaným událostem chyběla osobitost, stylovost či zkrátka ono působivé "něco", co bych si pamatovala i dlouho po shlédnutí a co by film a jeho zacházení se sdělováním informací povýšilo na mistrovský kousek. Nabízí se srovnání s mnou milovanými Vzpomínkami na vraždu (alias česky Pečeť vraha) od Joon-ho Bonga, který onoho hypnotického nezapomenutelného pocitu sebevědomě dosahuje v každé scéně. Oproti němu působí Zodiac pořád dost neobratně a nehotově a proto nepůjdu s hodnocením výš než tři hvězdičky, které podle mě představují více či méně neinvenční standard. Ale za takové ty roztomilé věci jako boží setkání u plakátu a sklepa a obecně náladu vyvolanou kombinací takového tématu s Donovanovým Hurdy Gurdy Manem si ode mě film nějaký ten respekt vysloužil. (16.11.2017)

Není nic lepšího, než když jdete na film s velkým očekáváním a film ho ještě předčí. A to se stalo právě mně s tímto thrillerem. Hodně jsem si od něj sliboval a to se zcela vyplnilo. Nevím zda to byl fakt, že film režíroval osvědčený David Fincher (Sedm, Hra) nebo zajímavé téma, ale opravdu jsem se těšil. Skutečný příběh masového vraha je rozehrán podle toho jak se odehrával a to filmu svědčí. Autoři se sice mohli vyhnout trochu hlušším místům tím, že by fakta překopali a udělali scénář po hollywoodovsku – neuvěřitelný a nabitý akcí. Tomu se vyhli a já si toho cením. Přesto je Zodiac pořádně napínavý a vše graduje závěrečnou půlhodinou. A samotný rozřešení? Takové, jak ho napsal sám život. Pro mě (zatím) film roku, na záda dýchá snad jen Bourneovo ultimátum. (09.05.2009)

...90%...I am not the Zodiac. And if I were, I wouldn´t certainly tell you....Chcete-li sedět v otáčivém hledišti, netřeba jezdit do Krumlova. Stačí věnovat 160 minut života příběhu, který protéká mezi prsty. Být před návštěvou kina tabula rasa, rozhodně bych poslepu neurčila, že tuhle brilantní výtvarnou oldschoolovku natočil David Fincher. Potlačil své režisérské ego a do centra umístil posedlost. Posedlost zabíjet, posedlost chytit, posedlost zjistit pravdu...........Tohle není hra na kočku-detektiva a na myš-vraha, na jejímž konci se před očima vyjeví, kdo, kde, kdy a proč. Fincherovo nedoslovné poselství spočívá v humovské skepsi, že člověk nemůže dosáhnout všeobsažného celistvého poznání, že je limitován. Že zůstává jen nejnebezpečnějším zvířetem....... Oproti tradičně americkým psychoanalytickým vrtům režisér motivace vraha i jeho pronásledovatelů nerozebírá "na gauči", ale jen je jemně naťukává. Snaha chytit zrnka písku holýma rukama nebyla nikdy tak fascinující, jako když sledujeme skautíka dušínovského typu Graysmithe, kterak se honí za fantomem po celém západním pobřeží a určuje tempo filmu jako dirigent orchestru. Sedí-li na okraji stolku a luští šifry, film plyne poklidně, ale v okamžiku, kdy se Graysmith dostává do hlavního proudu a téma ho začíná požírat, akceleruje a pádí zběsile kupředu, zatímco část otěží třímá druhý hrdina, sanfranciský detektiv Dave Toschi...... Gyllenhaal s Ruffalem prolnuli se svými postavami dokonale a na ilustrované procházce několika érami moderní Ameriky jsou poutavými společníky. Ještě něco zvláštního? Hitchcockovská práce s atmosférou dokázala diváka vypreparovat několika syrovými záběry tak, že ho Zodiac až do samého konce držel pod krkem matně tušenou hrozbou. Bála jsem se. Přemýšlela jsem. Byla jsem uvnitř. Můj nejmilejší Fincher. (16.06.2007)