Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lima
    *****

    Napodruhé toto dojímavé rozjímání o životě a umírání plně doceněno. Jenom se mi potvrdila známá pravda, že velké filmy se mají vychutnávat v přítmí kinosálu, s kvalitní reprodukcí a že právě kvůli filmům, jako je tento, se ta velká plátna staví :o) Film mi utekl tak, že ty 2 a půl hodiny byly pro mě jako půlhodina, ztratil jsem pojem o čase a vychutnával si tu hypnoticky podmanivou symbiózu obrazu a hudby. Pak i ty emoce přirozeně vyplavaly na povrch, spoustu tam vyřčených myšlenek bych tesal do kamene a asi je pravda, že čím více máte prožito a čím více si uvědomujete pomíjivost času, tím více vás film vnitřně osloví (moje maminka u toho bulela jako želva :o). Filmová magie, díky za ní, Davide….(9.2.2009)

  • Marigold
    *****

    Na rozdíl od Forresta není Benjamin Button oslavou výjimečného "blázna", mnohem spíše ad absurdum dovedenou metaforou nemilosrdnosti plynoucího času, který sjednocuje i rozděluje a nebere rukojmí... Nenajdeme tu tak zásadní podíl velké historie, kterou by hrdiny po švejkovsku obeplouval v kokonu moudrého blouznění, Benjaminova cesta je zádumčivější, prostější, ne tak epická. Mnohem více se v tomto ohledu přibližuje Burtonově Velké rybě, není metaforou velké společnosti, ale metaforou jednoho života, jednoho času, do něž se volně vplétají časy ostatních postav. Výjimečnost všedního, hledání ideální rovnováhy, osudové řetězení různých časových linií i neobyčejně smířlivý obraz stáří, to vše se volně řetězí kolem obrazu hodin, které jdou pozpátku. Fincher vypráví pohádku, v níž ale nedominují tóny harmonie, ale spíše tóny melancholie a jakéhosi smířlivého uvědomění, že vše pomíjí a je jedno, který směrem ubíhá čas. Konečnost je neměnná. Možná mi zpočátku chyběla větší osobitost, byť cit pro detail, báječně pastelový vizuál i fantastické tempo vyprávění jsou hodny obdivu. Ale o to tady nejde. Benjamin Button je hollywoodský biják, hollywoodsky filozofuje (neuráží), hollywoodsky dojímá (neuráží). Sentiment vyvažuje absence epické selanky. Benjamin Button je filmem o smrtelnosti, nikoli o nesmrtelnosti... Proto dokáže i něco víc než běžné lovestory – vyvolat pocit hluboké účasti. Alespoň u mě se mu to podařilo, i když jeho moudra jsou tak trochu typicky důchodcovská.(15.2.2009)

  • Radek99
    ****

    David Fincher se odchýlil od své ,,temné" umělecké linie a natočil ,,jiný" film. Největším paradoxem vzniku Podivuhodného případu Benjamina Buttona je právě Fincherova režie - tedy ne ve smyslu kvalitativním, řemeslo ovládá americký arcirežisér dokonale, ale ve smyslu kontinuity jeho režijní filmografie - vždy na hraně kontroverze, vždy se snahou pojmenovat nějaký (skrytý) fenomén americké kultury a západního životního stylu (a zapadají do toho jistě i videa o Madonně - ona sama už je fenoménem...i když ji osobně nemám příliš rád). A najednou takový obrat - Podivuhodný případ Benjamina Buttona je ryze pozitivní film se silně humánními východisky bilancující a rozjímající nad determinantem lidského života, kterým je plynutí času, a právě tenhle rozměr ovlivňující naše bytí podrobující uměleckému paradoxu - co by se stalo, kdyby někdo žil život naruby, opačně, narodil se stár a umíral v kolébce? Podobné umělecké tázání se je z podstaty věci celkem časté - od Faustova intelektuálního obcování s Mefistem, přes ,,nesmrtelné" jedince procházející dějinami a lidskými generacemi (filmový Highlander) po cestovatele v čase (seriálový Doctor Who atd.). Benjamin Button je bezesporu KRÁSNÁ postava (nezapře své literární kořeny), která má vše, co bychom od ní očekávali, navíc dokonale plastický Brad Pitt vytvořil ryzí oskarovou roli. Ano, za takovéto filmy se dávají Oskaři, takovéto filmy vévodí žebříčkům mainstreamové oblíbenosti. Fincher natočil bezesporu vynikající film, mne ale trochu schází ten ,,starý" potemnělý glosátor západního civilizačního běhu... Podobné filmy: Forrest Gump, Velká ryba(3.2.2009)

  • Blizzard
    *****

    Po delší době spojené s nekonečnými odklady jsme se i my (já + přítelkyně) konečně dostali do kina na poslední dosud neviděný oscarový film, kterým byl právě neuvěřitelný Benjamin Button. Vyzbrojeni nutnou dávkou M&M’s na 166 min stopáž jsme usedli do horní řady a tak započalo naše sledování Benjaminova podivuhodného příběhu. Zpět tedy k tématu - filmu. Na úvod bych rád poznamenal, že tohle sice není 100% záležitost, ostatně jen málo filmů této hodnoty dosahuje, zato se ale rozhodně jedná o silný nadprůměr. Netřeba opakovat, že Fincher je zručný režisér, ale rád znovu pochválím obsahovou + vizuální stránku a samozřejmě nesmím zapomenout ani na výtečnou práci maskérů. Herecké výkony jsou také na vysoké úrovni, i když se jedná především o Pittovo sólo, později přeměněné na duo Pitt + Blanchett. Co bych ale trochu zdrbnul je hudební doprovod, Desplat je sice zkušený skladatel a neříkám, že se mi to po této stránce vůbec nelíbilo, spíše to mohlo být o dost výraznější a hudba tak mohla znatelněji podtrhnout určité momenty. Konec ale balastu a přejděme k věci. Fincher u mě zabodoval především dvěma věcmi: 1) Benjaminův příběh mi trochu připomněl Burtonovky, tentokrát ale bohužel bez znatelného nádechu fantasy a 2) Při tak dlouhé stopáži dokázal film udržet po celou dobu mou pozornost a ani jednou jsem se nepodíval na hodinky, což se mi jednou stalo i u snímku trvajícího pouhých 80 minut. Když Buttona zhodnotím jako trochu delší celek, působí jistě obstojně, výraznější hluchá místa tam nejsou a nejvíce se mi líbila ta část, kde Benjamin sloužil na lodi. Osobně jsem čekal sice více zážitků z Benjaminových cest, které byly velice zestručněny, ale tohle příjemné dílo přeci jen není nafukovací. Společně se Slumdog Millionaire je tak The Curious Case of Benjamin Button tím nejlepším, co může oscarové klání letos nabídnout. (9/10)(16.2.2009)

  • Dadel
    *****

    Překrásný film. Už několik let nebyl v kině film, ze kterého bych byl nadšený tak jako z Benjamina Buttona. David Fincher je prostě génius a tady to opět potvrdil. Jen trochu nerozumím častým výrokům, že filmu chybí emoce. Už hodně dlouho mě žádný film na konci tak nedojal. Film skončil a já jsem stále seděl a zíral na plátno. Na film jsem musel stále myslet po celou cestu domů. Jeden z těch vzácných případů, kdy se objeví film, který člověku změní život.(6.2.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace