Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Nejprve jsem viděl krátkou ukázku z tohoto snímku. První scéna vypadá natolik ujetě, že jsem projevil zájem vidět jej celý, ale to jsem neměl dělat. Toto podobenství je natolik nesrozumitelné, že můžu jen hádat, co se vlastně chtělo říct... V titulcích nejprve defilují zcela neznámá jména, která se vzápětí promění v obličeje tak odpudivého vzhledu, že se skutečně chce věřit, že zpodobňují ruské mužiky/chovance blázince... rozehraje se pak něco tak šíleného a nepopsatelného, že se to ani vypovědět nedá (a snímané je to velice dobře, kamera je asi to jediné, co se mi zamlouvalo). (12.11.2010)

Tenhle film ve mě zanechal hodně rozporuplné pocity. Samotnou předlohu jsem nečetl, ale troufám si tvrdit, že znám jinak dobře Čechovovo dílo (především to dramatické) a tohle mi autorův rukopis rozhodně nepřipomíná a ruské prostředí už vůbec ne. Na kvalitě díla se rozhodně podepsala 20letá pauza v natáčení. Nejvíce je to znát na dodatečných postsynchronech z roku 1990. (06.12.2006)

Úžasné podobenství o člověku, životě, pravdě a smrti. Drobné střípky skládají jen pomalu výsledný obraz světa. Nádherné obrazy černobílých portrétů by mohly být samostatnými fotografiemi. Symboly, zátiší rozpadajících se věcí, zpustlá zahrada, chátrající domy, pukající zdi, zbloudilé duše, bláznovství, radost, zoufalství, smutek. Tak trochu Kafka, něco z Případu začínajícího kata, Slavnosti v botanické zahradě, Jakubiska, i když nakonec jde o osobitý pohled I. Balady. Prázdná slova, fráze, filozofické úvahy, nesrozumitelná slova, ticho. Kdysi jsem dal tři hvězdy, nyní zvedám na plný počet. Nedoceněný film. Ale rozumím tomu, že zaujme jen menšinové publikum. Kdo se nechá vtáhnout, má možnost vidět svět z jiného úhlu, a přeci ten samý, co nás obklopuje. Chtěl bych napsat krásné, byť je to plné bolesti, ale tak nějak i naděje. (10.07.2020)

Cechovova poviedka transformovana do podobenstva "sialenej" izolovanej spolocnosti, do ktorej prichadza lekar. Chce liecit, no napokon sa sam podlieha, straca rozum a stava sucastou sialenstva. Podobnestvo, ktore akoby chcelo chytat niektore nuansy stylu raneho celovecerneho Jakubiska, ale mozno viac Havettu v ich chaose a cirkusovosti. Akoby vsak celemu tomu chybala ista ruka, ktora by presne vedela a presne viedla. Bonusom je, ze "dokoncovacka" v 1990 nevtiahla do filmu VPN. (08.05.2009)

Film, ktorý ma úplne minul. Pevne verím, že základná myšlienka vychádzala s Čechovovej poviedky - doktor v blázinci objaví jediného rozumného človeka, ktorý je tiež blázon a po tomto zistení sa stáva sám pacientom. Je to jeden z tých príbehov, ktorý dokážu vytvoriť len Rusi. Ale aj napriek tejto myšlienke je príbeh len akousi obrazovou a myšlienkovou zlátaninou, bez výraznejších scén a bez nejakej výraznejšej snahy vypovedať o niečom závažnom - ľudskom. Balaďa sa netají inšpiráciou Havettom a Jakubiskom, ktorých filmy v ich bláznivosti a neukotvenosti často krát nemôžem vystáť. Archa bláznov je pre mňa preto skôr sklamaním. Jediné čo môžem vyzdvihnúť je výborná atmosféra umocnená rozpadajúcim sa domom v ktorom sa príbeh odohráva a ručnou kamerou Juraja Šajmoviča ľubujúceho si v dlhých záberoch do ktorých vnáša viac poetickosti ako samotný režisér. (28.04.2012)