Vlajky našich otců

V okamžiku, kdy postava vypravěče začne vstupovat do popředí se tempo filmu únavně zpomalí a během epilogu se to již vleče jak kdyby veškerá vůle k životu padla na bojišti. Válečný film na vysoké technické úrovni se sympatickou mírou kritičnosti, který však chce zároveň skládat pocty. A ostrá břitva reality mi dohromady s tím pohádkovým pohlazením v tomhle případě moc nesedí… (11.03.2007)

Tak tohle se tedy moc nepovedlo. Už Dopisy mě nějak zvlášť neoslovily, ale tohle je ještě o třídu slabší. Dopisy jsou určitě mnohem lepší film. Ovšem dá se namítnout zda-li se dá tohle téma vůbec zachytit vůbec přesvědčivěji. Možná, že kdybych byl Američan tak se mě daná látka dotkne více, takhle kolem mě jen prošuměla. (03.10.2007)

Eastwood je ve válečné tématice silně mimo. Místo dynamického přátelství mladých kluků nám předkládá uslzenou story o jednom významném obrázku a naprosto nezáživných tahanic kolem něj. Za zajímavý nápad se dá považovat snad jen relativně značný odklon od válečné tématiky jako takové - to jest boje, aneb Amerika hodná, Německo/Japonsko zlé. Lehce načrtnuty jsou zde finanční toky a deformace národní ekonomiky v době válečného stavu, tudíž není divák nucen pouze počítat bodycounty. Akce tu samozřejmě je, avšak postrádá syrovost Ryana, či dynamiku BHD. Zaujmou zcela nevídané pohledy z kokpitů stíhacích letounů, trochu detailnější pohled na zbraně (resp. taktiky) opozice a skvostné scény bombardování ostrova velkými křižníky. Scény vylodění už tak působivé nejsou a je znát, že Eastwood je starý pán. Chybí rychlost. Celkově tak spíše průměrný pokus o náhled na válečný konflikt z trochu jiného úhlu. Nápad dobrý, ale tak trochu v půli cesty před dokončením. (11.01.2008)

Rozhodně mnohem lepší, než jsem po celkem rozpačitých ohlasech očekával. Struktura vyprávění sice není kdovíjak propracovaná, obsah je však více než důstojnou náhradou. Zvláště střídání drsných zážitků z boje s pohodlným životem smetánky, k němuž tři "vlajkonoši" na krátký čas přičichli. Stejně tak jejich tahání po Americe coby cvičených opic, co před zraky rozjásaného publika zarazí uprostřed stadionu do umělé haldy klacek s tříbarevným hadrem. A paradoxní osudy, kdy po úspěchu dluhopisové kampaně už nejsou zapotřebí a musí se porovnat sami se sebou. Velmi dobrý více než jen válečný film, který od maximálního hodnocení dělí snad jen občas slabší dialogy. Nevím, proč zrovna tomuhle se vytýká patriotismus, podle mě se na to film právě dívá velmi ironicky a samotná scéna zaražení vlajky (té druhé :)) je pojata velmi civilně. A hodně pěkná scéna byla ta s bílou zmrzlinovou sochou, jak ji zalévají červenými jahodami... Ze současné západní válečné produkce patří Vlajky rozhodně k těm nejkvalitnějším filmům. P.S. V kině skoro všichni čekali do konce titulků (provázených dobovými fotografiemi, které ve valné většině znám z Hubáčkových knih) v důstojném mlčení. Update: Rád zvyšuji hodnocení na max. (01.04.2007)

Scénaristická břečka, která se Eastwoodovi úplně roztekla mezi prsty a film je jako celek naprosto nefuknčí a nekompaktní sled nezajímavých scén. Ve vyblité obrazové styliazci to sice bouchá na všechny strany a vzduchem létají utržené hlavy, jenže divák žádné dotyky hrůzy a mrazení v zádech necítí. Mimo válečné scény se zase nic podstatného neděje, protože sdělení filmu je prosté, okamžitě pochopitelné a vyžvaněné hned v prvích minutách. Vlajky našich otců jsou tedy takřka protipólem podařených Dopisů z Iwo Jimy. Nechápu. (15.08.2007)