Au-delà de l'infini
The Wild Blue Yonder
Režie:
Werner HerzogScénář:
Werner HerzogHudba:
Ernst ReijsegerHrají:
Brad DourifObsahy(1)
Označení „science fiction fantasy“ dobře vyjadřuje tradičně svébytný přístup Wernera Herzoga k žánru dokumentu. Stejně jako ve svých hraných filmech v něm portrétuje hlavně vizionářské vyděděnce z „normálního“ světa a popisuje „exotická“, ale k osudům jedince i lidského druhu lhostejná přírodní prostředí. V průniku dokumentu a hraného filmu se odehrává vyprávění mimozemšťana ze systému Andromedy (Brad Dourif). Ten vypráví příběh svého druhu, hledajícího nový domov na Zemi poté, co opustil umírající domovskou planetu. Ryze scifistický děj je ilustrován archivními dokumenty, interview s předními matematiky, záznamy pořízenými posádkou raketoplánu STS-34 či záběry pod arktickým ledem. Divácky konfrontační obrazovou mozaiku (skládající se v překvapivě nové poetické významy) dotváří hudební složka, jež je dílem Ernsta Reijsegera. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Asi tá najnádhernejšia blbosť čo som videl. Mystifikovanie podložené faktami, do toho jeden skvelý mimozemšťan a pár profesorov, ktorí občas fascinujú a občas nudia (toho aziata som si musel pretáčať stále naspäť, pretože zakaždým som po chvíľke stratil niť). A k tomu nadpozemská, orgastická hudba! Film ktorý ocení málokto, takmer dokument, čo ma ako prvý presvedčil, že by som sa raz na toho Malicka predsa len mal odhodlať ()
Na „zasloužilého umělce“, jakým Werzog je, až šokující ukázka radosti z tvorby a taky výborný nápad, jak z minima [jeden herec, jedno „město duchů“, pár matematických teorií a spousta archívního filmového materiálu z vesmíru a oceánu] vytěžit když ne maximum, tak rozhodně dost. Zábavné a hypnotické. ()
Modrá, skoro až snová vize alternativní historie lidstva v neobvyklém scifi dokumentu. Herzog sice vyniká originalitou s velkým ó, na druhou stranu nedokáže snímek odprostit od dlouhých, často unavujících záběrů, které mají zřejmě navozovat stav beztíže a duševního blaha. Při těchto, mnohdy několikaminutových pozvolna plynoucích, sekvencích dává Herzog (možná záměrně, možná z neschopnosti vcítit se do kůže diváka) prostor ke kvalitní meditaci či kvalitnímu spánku, záleží jak je člověk naladěn a ochoten pídit se po podnětech k zamyšlení. Ano přiznám se, v některých chvílích se mi chtělo opravdu spát. ()
Herzog nie je jedným z tých mien, ktoré vyslovujem bez rozmyslu s rešpektom pri každom novom pokuse zopakovať cestu vychodeným chodníčkom svojej persony. Je to výnimočný filmár s fascináciou pre médium, ktoré mu umožňuje jej podobné vyjadrenie v životoch iných osobností, ukrytých pod nánosmi hlavno prúdového diskurzu. Experimentuje, chápe štruktúru a zloženie látky, s ktorou pracuje a to ho robí takým dobrým inovátorom. Má cit pre výber hudby, ktorá je dôležitejšou súčasťou obrazu ako sme zvyknutý. To všetko zhmotňuje v svojej tvorbe, ktorá je divákovi prístupná bez nepotrebných obchádzok. Podobne intuitívny je i tento dokument, ktorý sa vstrebáva ľahko a so silným účinkom. ()
Námět zajímavý a vtipný. Určitě působivá ukázka jak lze pomocí změny konextu obrazů a informací dosáhnout nových interpretací a vytvořit prakticky nový svět. Bohužel v celku se to Wernerovi nějak vymklo z rukou. Krom hlavního představitele Brada Dourifa vše působí odtažitě a místo toho, aby se člověk ponořil do objevování nového světa, se spíše snaží neusnout při sledování nekonečných záběrů, v čemž mu spolehlivě brání kakofonický hudební podkres. Jestli opravdu takto vypadala domovská planeta našeho vyprávějícího mimozemšťana, pak se ani nedivím, že jí opustili. ()
Reklama