Dedičstvo

Guy de Maupassant uměl mistrovsky popsat pokřivené charaktery francouzských (malo)měšťáků a obvykle mu na to stačila úsporná délka povídky o pár stránkách. Tvůrci téhle televizní hry to pojali ze široka a až moc psychologicky, takže dokázali povídku, na kterou by stačilo tak 45 minut, roztáhnout do podoby celovečerního filmu. Navíc se dopustili nešťastného obsazení známých českých herců, které si neodpustili dabovat. Slovenská herecká scéna disponovala a disponuje celou řadou kvalitních herců, kteří by podobný part bez problémů utáhli, a když už chtěl režisér mít Hrušínského a Medřickou ve svém týmu, měl je nechat mluvit samotné. Slovenští herci v českých filmech a seriálech dělají přece dlouhá léta totéž. Tak trochu se bojím představy, jak dlouhé by muselo být v rukou téhle party televizní zpracování Neffových Sňatků z rozumu. Na druhé straně charaktery vedlejších postaviček úředníků jsou typově přesné a zajímavé. Takového Antona Mrvečku bych za kolegu mít opravdu nechtěl. Celkový dojem: 55 %. (25.05.2012)

Souhlas s rarohem. Na televizní film scény i výprava vysoce profesionální, perfektně herecky obsazené a po výtvarné stránce neuvěřitelně sladěné (dominantní šedo-černé a tmavě hnědo-zelené tóny versus panensky bílý sníh, pobledlé tváře všech protagonistů versus smyslné rty jediných dvou představitelů vášnivé touhy - mladé manželky a jejího milence). Poklidné plynutí času (podtržené vnitřními monology hlavní postavy, přiměřeně koncipovanou hudbou i pomalým brouzdáním sněhovou nadílkou) zpočátku nevadí, z hlediska dramatizace a převedení literární předlohy na filmové plátno ale zejména v druhé půli už dost unavuje. Jinak Zdena Studénková v plné kráse, nepamatuji jiný film, kde by působila tak přitažlivě (ale to je samozřejmě dosti subjektivní). (09.02.2011)

Povídky Guy de Maupassanta se vyznačují neobyčejnou lehkostí, břitkým humorem, satirou, lehkým, škádlivým, nádechem erotiky. Tohle všechno jsem ale hledala v této slovenské inscenaci zcela marně. Nemám nejmenší tušení, zda tvůrci věděli, co činí. Zda jim skutečně šlo o satiru na maloměšťáckou společnost, které vládnou peníze jako veličina nejvyšší, jíž je třeba podřídit veškeré konání. Komično, výsměch, karikatura, ironie. To je satira. Nemá nic společného se sáhodlouhým filozofováním, které nám tu, byť mistrovsky, předvádí Ivan Romančík. Jeho duševní pochody tak zahlcují celou inscenaci, že na nic jiného téměř nezbývá prostor. Dalším tragickým omylem bylo předabování českých herců, především u Rudolfa Hrušínského se jedná o chybu téměř fatální. Nechávám průměrné hodnocení, ale to si inscenace odnáší jen díky mimořádným hereckým výkonům protagonistů a velmi, velmi podmanivé hudbě Petra Hapky. (26.05.2015)

Takmer by som dal štyri hviezdy. Plusom bol dobrý príbeh o lakomstve a asistovanej reprodukcii cez neslušný návrh, výrazná hudba a aj (viackrát) vyzlečená Studenková, pričom to nebolo vôbec samoúčelné. Štvrtej hviezde ale zabránila mierna zdĺhavosť hlavne v úvode a to nevhodné dabovanie českých hercov, aj keď neboli v hlavnej úlohe. Akoby v roli toho postaršieho pána nemohol Hrušínského dokonale nahradiť Filčík, Chudík alebo Dibarbora. –––– V tomto dome majú milión. To som ešte nezažil. Kde ho skrývajú... –––– Druhýkrát mi tu nerobte scény. Som dosť bohatá, podmienky určujem JA. (24.10.2019)

Přestože přístup autorů k tématu připomíná ztvárňování spíše Dostojevského, než Maupassanta, mně se to líbilo. A nejen výtvarně. Nemyslím, že by literární předloha měla filmaře svazovat. Naopak, když ve filmu není něco nového, proč vůbec točit?! A převést tohle téma do humoru by podle mě ve výsledku působilo přiblble. Já myslím, že z toho mrazit má - spoiler: copak je v pořádku, svést někoho jen proto, aby vám udělal dítě, a ještě nikoliv pro dar dítěte samotného, ale kvůli s ním spojenému dědictví?! Dodnes takové jednání považujeme za nejhorší podvod a zneužití. V podstatě je to aktuálnější, než když to v 80. letech točili. Mám na mysli novodobou debatu o etice asistované reprodukce. Neřešila by totiž část problému našich hrdinů?! Z filmového příběhu mi přijde nejhorší újma citová, zde pro více stran, proto by se patrně členové této zbohatlé domácnosti v průběhu času sobě navzájem odcizili, takže by stejně nebyli šťastní (ale to už by byl ten Dostojevský, stejně jako hodnocení prvotní podmínky tetičky, která všechny postavila do nefér pozice). Slovenské znění mi připadalo v pořádku, šlo o postsynchrony. Nevidím rozdíl v tom, jestli Hrušínského mluvil někdo jiný nebo by se sám snažil o slovenštinu, vždycky by mu to prostě nebylo vlastní. (12.11.2015)