Princezna Mononoke

Spirited Over! Mnohem ucelenější, přímější, temnější, naléhavější a dospělejší než kupříkladu Cesta do fantazie, která vedle Mononoke vypadá jako nevinná dětská hra, byť stále ohromně okouzlující a imaginativně osvobozená (v jistém ohledu i saturovaněji). Doznávám, že ani v tom nejrůž... nejzelenějším snu jsem si nepředstavoval, že mne Mononoke zasáhne tak hluboce. Přemýšlím, kdy naposled jsem se střetl s nějakým uměleckým dílem, které by v sobě neslo tolik nevšední krásy, čarovného mystična a lásky k řemeslu. Je to nádherný (omšelé, ale dokonale příhodné slůvko), epický a nadčasový příběh tematizující odvěký princip duality (dobra a zla, smrti a života, atd.), nikoli však z přísně rozlišujícího pohledu Západu, ale z bytostně japonského, ovlivněného dlouhou tradicí šintoistického, zenového a buddhistického náboženství (demarkační linii jejích vyplňujících protipólů zamlžuje Miyazaki položením vratké a záměrně nachylované převahy). Je to příběh, který žije vlastním nespoutaným, bujícím životem, příběh, který při své anabázi stihne připomenout protiválečný subtext Kurosawových pozdních děl (dobývání Železného města dokonce snese srovnání s obdobnou scénou z Ranu), překvapit chytráckým rozkolem matriarchátu (Eboši) s patriarchátem (Asano) a vyrazit dech upřímným a nezastíraným ekologickým apelem, který nemůže nechat chladným žádného milovníka přírody, ba naopak doufám, že osloví i osoby, které neznají než ocel, beton a dusivý smog. Hayao Miyazaki, ta kráčející legenda, je zkrátka nejen etalonem japonské školy anime či chcete-li animovaného filmu obecně, ale i záštitou všech snílků, fantastů a zarytých rousseauovců. Precizně naanimované a krásou vyplněné. P.S. Nalezl by se tu ještě někdo, kdo se stejně jako já domnívá, že ztvárnění Ducha Lesa je se vší pravděpodobností inspirováno paleolitickou jeskynní malbou "Čaroděje" z Trois Freres? (02.02.2009)

Takové animáčky vážně mohu. Obdivuji Miyazakiho, jelikož tahle ruční práce je opět naprosto nádherná. Překrásné pohledy na krajinu, poutavý příběh, skvělá hudba, roztomilé lesní postavičky, atmosféra a film, který mě utekl jak voda. Sice to není čistá pohádka pro děti, jelikož se zde nachází mnoho syrových scén, ale jako pohádka pro dospělé funguje na 100%. Mé hodnocení 5 hvězdiček... (25.03.2008)

Jestli je tohle vrchol anime, tak na další zástupce žánru opravdu zas až tak zvědavý nejsem. Animace se mi popravdě moc nelíbila, zato hudba mě naprosto nadchla. Díky ní se divák cítí jak v nějakém starém mýtickém světě, kde vládnou zvířecí božstva a člověk ještě není na špici potravního řetězce. Jasně čitelný filosoficko ekologický motiv se táhne celým snímkem, no s přihlédnutím k jeho stopáži by se mohl rozvést mnohem víc. Takhle je ten film sice takový příjemně kouzelný, ale taky trochu plochý. 7/10 (04.03.2009)

Ještě teď si pamatuju ten den, kdy jsem se na tento snímek díval... no, tuším že v deseti, jak to dávali večer na ČT1. A jak mě to šíleně chytlo! Bylo to nádherně poutavé, nezapomenu, jak se mi pak kolik dní ještě o Mononoke zdálo. A když jsem se na ni díval nedávno znovu, stále mám ty stejný pocity, jako před tolika lety – Mijazaki je zkrátka geniální umělec, Hisaiši jakbysmet! (20.06.2011)

Pro mě nejslabší epos z Hayaovy velkolepé filmografie, přesto s pocitem komplexního díla. Jakmile se po nezvykle nevýrazném rozjezdu poprvé objeví San, příběh chytne a až na malé výjimky nepustí až do působivého a animačně úchvatného závěru. Těmi výjimkami jsou epizody odehrávající se v Železném městě, které se snaží vměstnat do Mononoke trochu toporný humor, který tentokrát působí jako pěst na oko. Vše ostatní je ale pohádka v tom nejkladnějším slova smyslu. Kdykoli jsou v jednom záběru San a Ashitaka, ale hlavně, když Miyazaki rozdává nápady své bohaté pokladnice zvané fantazie. Vlci, lesní tvorečci nebo sám velký Duch lesa ve mně vyvolávali pocit, jako bych se díval na zfilmovanou báseň. (22.06.2006)