Princezna Mononoke

Moje první pořádné setkání s anime (když nepočítám Dobrodruhy z vesmíru v časech dětství) a byla jsem okouzlená stejně, jako kdybych vkročila do čarovného lesa, obývaného dávnými bohy. Velkou zásluhu na mém hodnocení má neschématické pojetí postav a romantika růžové zbavená, protože vědomí hrozící zkázy vše barví do temna stejně jako kouř z dolů zakrývá oblohu. Jen si neodpustím malý povzdech nad českým dabingem (ovšem nad tím v posledních letech vzdychám u téměř každého filmu). Víte, páni dabéři a dabingoví režiséři, když je něco namalované, tak to ještě neznamená, že se jedná o tvorbu pro děti, a tudíž naprosto není nutné obdařovat dospělé postavy vysokými hlásky. To jen tak pro příště. (23.07.2007)

Hodně jsem o tom filmu slyšela, víceméně samé superlativy, ale mě až zas tak jóóó neohromil, a možná je to právě těmi superlativy. Všechno vlastně bylo na jedničku- příběh, hudba, animace - jen mi trochu vadilo, že mají všichni stejné obličeje, ale to je nakonec muj problém, takže proč ne plné hodnocení? Třeba proto, že jsem nějakou dobu před tím viděla Trio z Belleville a to mi k srdci přirostlo nesrovnatelně víc. (25.06.2005)

Očekávání byla velká. Sice jsem moc anime neviděl, ale Cesta do fantazie se mi velmi líbila. Ale bohužel musím říct, že Princezna Mononoke je o něco horší. Začátek vypadal dobře, mohl z toho být famózní příběh, plný napětí a parádní hudby. Ale pouze ta hudba stála opravdu za to. Děj mě hodně zklamal. Ačkoli jsem čekal opak, tak mě to prostě vůbec nechytlo. Děj je postupem času hloupější a naivnější a v druhé polovině jsem už vyhlížel konec, který byl ovšem v nedohlednu. Prostředí dokáží Japonci ve svých anime vytvořit opravdu parádní, svět fantazie je dechberoucí, ale chtělo by to naplnit ho lepším příběhem. Možná že se jedná o nějaké japonská báje a legendy a pro ně je to prostě naddílo, já jim to neberu, ale mě ten příběh prostě za srdce nechytnul. Ovšem v některých situacích jsem si film vyloženě užíval, ale v celkovém pohledu to pro mě osobně není žádná sláva. 70% (17.02.2011)

K Princezně Mononoke jsem přistupoval patřičně naladěný Cestou do Fantazie, která nasadila laťku skutečně vysoko. Musím říct, že sice úspěch svého oskarového snímku režisér nepřekročil, ale zklamaný určitě nejsem. Narozdíl od hravé pohádkové Cesty do Fantazie Princezna Mononoke pracuje spíš s mýty a je hodně ovlivněná jednak šintoismem, jednak obecně animistickými kulty přírodních národů. Ta ekologická složka, která je ve filmu obsažena, je mnohem méně kýčovitá a laciná než například v populárním Avataru. Zároveň je Miyazakiův film hodně ovlivněný japonskou historií, takže svět myslících zvířat a lesních duchů se proplétá s lidskou civilizací a životy smrtelníků. Divák má možnost sledovat dobrodružný epický příběh o výpravě válečníka Ashitaky za vyléčením od zlého prokletí. Cestou musí čelit bezohledným samurajům, vychytralým vyslancům japonského císaře a především bohatstvílačným obyvatelům manufaktury na železo, kteří ve jménu lidského pokroku ničí lesy v širokém okolí. Svět, který Miyazaki vytvořil, je jako obvykle pečlivě propracovaný a dobro a zlo na první pohled nemají jasně identifikovatelnou tvář. K pravdě se musí hrdina i divák dopracovat postupně. Emotivní a výtvarně velice zdařilá podívaná. Celkový dojem: 95 %. (14.07.2010)

„Ashitaka... can you save the girl you love?” Dechberoucí, láskyplné, překrásné. Nejlepší anime, jenž jsem měl možnost spatřit a jsem si zcela jist, že ty následující můj názor nezmění. Natočit tak krásně příběh, mísící mystičnost pradávných bohů s nástupem nového věku, dokáže pouze Miyazaki, jehož ruka lehce vede cestu Mono a Ashitaky k velkolepému finále, kde nezůstane oko suché. (12.01.2008)