Princezna Mononoke

K Princezně Mononoke jsem přistupoval patřičně naladěný Cestou do Fantazie, která nasadila laťku skutečně vysoko. Musím říct, že sice úspěch svého oskarového snímku režisér nepřekročil, ale zklamaný určitě nejsem. Narozdíl od hravé pohádkové Cesty do Fantazie Princezna Mononoke pracuje spíš s mýty a je hodně ovlivněná jednak šintoismem, jednak obecně animistickými kulty přírodních národů. Ta ekologická složka, která je ve filmu obsažena, je mnohem méně kýčovitá a laciná než například v populárním Avataru. Zároveň je Miyazakiův film hodně ovlivněný japonskou historií, takže svět myslících zvířat a lesních duchů se proplétá s lidskou civilizací a životy smrtelníků. Divák má možnost sledovat dobrodružný epický příběh o výpravě válečníka Ashitaky za vyléčením od zlého prokletí. Cestou musí čelit bezohledným samurajům, vychytralým vyslancům japonského císaře a především bohatstvílačným obyvatelům manufaktury na železo, kteří ve jménu lidského pokroku ničí lesy v širokém okolí. Svět, který Miyazaki vytvořil, je jako obvykle pečlivě propracovaný a dobro a zlo na první pohled nemají jasně identifikovatelnou tvář. K pravdě se musí hrdina i divák dopracovat postupně. Emotivní a výtvarně velice zdařilá podívaná. Celkový dojem: 95 %. (14.07.2010)

Naprosto nádherná a nevídaná věc. Nic podobného jsem dosud jakživ neviděl, rozhodně ne v animáku. Epické dobrodružství perfektně vykreslených postav (ať už lidí či zvířat) svádící boj mezi přírodou a lidskou hamižností. Tento skvěle napsaný příběh s nádechem magična a kultury Země vycházející Slunce se povedlo vykreslit tak bravurně, že zřejmě inspiroval mnoho dalších režisérů, aby se zamysleli nad tím, jak vlastně pojmout fantasy dobrodružsví a to nejen v animácích. Lituji jen jediného, že jsem snímku nevěnoval čas mnohem mnohem dříve...85% (24.04.2014)

S asijskou kinematografii nemám moc dobré zkušenosti (pokud nekoukám na filmy od Kurosawy, tak jsem většinou zklamán) a u asijských animáku to (bohužel) platí dvojnásob. Proto jsem se tohoto filmu docela bál. Ale ukázalo se, že není důvod. Mononoke hime je vskutku epické dílo, které mě bavilo po (téměř) celou jeho délku. Jo, epické, to je to správné slovo. Film hraje všemi barvami, má dobrý příběh s ekologickým poselstvím, ale co je nejdůležitější, tohle je první asijský animák, který si rád pustím i někdy jindy. A to se mi zatím nestalo. Takže, pokud jste na tom jako já a občas nechápete nadhodnocenost některých snímků z dálného východu, zkuste tento film. Nejen, že to je něco, co jste nikdy neviděli, ale má to v sobě něco, díky čemu z toho nebudete schopni strhnout oči. 80 %. (26.08.2012)

Pro mě nejslabší epos z Hayaovy velkolepé filmografie, přesto s pocitem komplexního díla. Jakmile se po nezvykle nevýrazném rozjezdu poprvé objeví San, příběh chytne a až na malé výjimky nepustí až do působivého a animačně úchvatného závěru. Těmi výjimkami jsou epizody odehrávající se v Železném městě, které se snaží vměstnat do Mononoke trochu toporný humor, který tentokrát působí jako pěst na oko. Vše ostatní je ale pohádka v tom nejkladnějším slova smyslu. Kdykoli jsou v jednom záběru San a Ashitaka, ale hlavně, když Miyazaki rozdává nápady své bohaté pokladnice zvané fantazie. Vlci, lesní tvorečci nebo sám velký Duch lesa ve mně vyvolávali pocit, jako bych se díval na zfilmovanou báseň. (22.06.2006)

Mononoke Hime je jiný svět, svět fantazie, kam se můžeme na dvě a čtvrt hodiny schovat, ale neříkám, že se tam budeme cítit dobře. Postavy v tomto animovaném filmu totiž nejsou jen dvojrozměrně disneyovské figurky, ale opravdové POSTAVY, tj. hrdinové s chybami a lidskými vlastnostmi, kteří váhají mezi dobrem a zlem, stejně jako divák nemůže zcela jasně rozeznat, kam toho kterého hrdinu zařadit, všichni totiž mají své důvody a motivy, kvůli kterým činí tak, jak činí. Nádherný film s kouzelně dokonalou ruční animací patří mezi skvosty žánru, který našim končinám je stále tak trochu utajen...anime. (15.07.2002)