Princezna Mononoke

První produkt japonské dílny, který jsem viděla akterý mě vlastně přivedl na dráhu japonského anime a vůbec kinematografie opačné části světa. Snad pokaždé když ho vidím, dojme mě osud lesních bohů a na konci se neubráním pláči. Miyazaki nenásilným způsobem poukazuje na ekologickou problematiku světa a vykresluje lidi takové, jací jsou. Chamtiví, násilní a hrabiví. V tomto moři "lidskosti" se pohybuje Ashitaka, který to tak trošku spravedlivě táhne na obě strany a snaží se protipól Mono smířit s lidmi. Hayao Miyazaki nikdy netvořil jednoduché zlo, právě proto je tento film (nepohádka!) tak realistické. Dobře poukazuje na to, že každá karta má dvě strany. Velmi originální a kouzelný příběh doprovází fantastická hudba a kreslené scenérie vyráží dech. (Nikdy nepochopím jak někdo dokáže stvořit ať už v počítači nebo na papíře něco tak krásného). Škoda jen že se stále najde tolik lidí, kteří aniem odmítají nebo odsuzují či pomlouvají, ačkoli vlastně neznají vůbec jeho hloubku. Jsem ráda že jsem mohla na čt1 spatřit dabovanou Princeznu Mononoke. Teď už dávám přednost původní japonské verzi, protože to anime mě naučilo lásce k jejich jazyku.... (09.10.2008)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Na to, jak zabodovalo v žebříčcích, mne Miyazakiho anime zase tolik neohromilo. Napínavá fantasy s ekologickým námětem záchrany lesa smíchaná s pohádkovými vlivy, bohy, bojovou akcí, nebo třeba taky láskou k lidem či Mauglímu v dívčí podobě je plná neotřelých dějových nápadů - a v tom vidím největší sílu tohoto filmu. A ještě krásnou animaci si budu pamatovat, např. bůh lesa měnící se podle denní / noční doby, nebo jeho děti bílí "bubáčci" roztomile trhající hlavou a rostoucí v zeleném lese jako houby po dešti. Trailer: http://www.csfd.cz/film/22205-princezna-mononoke-mononoke-hime/videa/ (18.09.2009)

Moje první pořádné setkání s anime (když nepočítám Dobrodruhy z vesmíru v časech dětství) a byla jsem okouzlená stejně, jako kdybych vkročila do čarovného lesa, obývaného dávnými bohy. Velkou zásluhu na mém hodnocení má neschématické pojetí postav a romantika růžové zbavená, protože vědomí hrozící zkázy vše barví do temna stejně jako kouř z dolů zakrývá oblohu. Jen si neodpustím malý povzdech nad českým dabingem (ovšem nad tím v posledních letech vzdychám u téměř každého filmu). Víte, páni dabéři a dabingoví režiséři, když je něco namalované, tak to ještě neznamená, že se jedná o tvorbu pro děti, a tudíž naprosto není nutné obdařovat dospělé postavy vysokými hlásky. To jen tak pro příště. (23.07.2007)

Dívám se na filmy Hajaa Mijazakiho v chronologickém pořadí a líbí se mi, jak se jeho tvorba postupně vyvíjí, ale jeho rukopis přitom zůstává bezpečně rozpoznatelný. Princezna Mononoke je tedy další příběh se silným ekologickým podtextem, ovšem je to stoprocentně vážná fantasy s minimálním počtem momentů pro odlehčení, zato s maximálním počtem nejrůznějších magických poetických výjevů a s postavami, které rozhodně nejsou rozdělené na kladné a záporné - každou lze při určitém vidění světa pochopit, což celému příběhu dodává na působivosti. Monstrfinále je naprosto úžasné, ale nezapomenutelných scén je celá řada. (06.08.2023)

Ještě teď si pamatuju ten den, kdy jsem se na tento snímek díval... no, tuším že v deseti, jak to dávali večer na ČT1. A jak mě to šíleně chytlo! Bylo to nádherně poutavé, nezapomenu, jak se mi pak kolik dní ještě o Mononoke zdálo. A když jsem se na ni díval nedávno znovu, stále mám ty stejný pocity, jako před tolika lety – Mijazaki je zkrátka geniální umělec, Hisaiši jakbysmet! (20.06.2011)