Životy těch druhých

Tak jak válečný nadšenec obdivuje útok Panzerů, řvoucí motory Me-262 Schwalbe či plamen šlehající z rakety Topol, právě tak mi daly Životy těch druhých obdiv k dobře namazanému stroji Stasi. Tanky, stíhače a rakety slouží právě tak nedemokratickému, nelidskému režimu, a mají zabíjet, ale kdo jim upře technický um s kterými byly vytvořeny? Tento obdiv, doufám, není v rozporu s cítěním s obětmi druhé světové války a sovětského komunismu. Fungující aparát Stasi, pravidelný tikot střídajících se směn odposlouchávačů, metodiku prohledávačů, promyšlené výslechy, ve kterých vyšetřovalé vymačkávají systematicky a důkladně z lidí informace jak pastu z tuby - to mi film nabídl. Vždyť ti pánové v nádherně komisních a přísných dederáckých uniformách tak moc rozumí lidem a jak jsou cvičeni v psychologii! Pravda, moc s těmi lidmi necítí, ale to nepatří k jejich povolání... Člověk chtě nechtě musí smeknout klobouk, ale hned ho mrazí ta rutinní profesionalita a necit - člověk si chtě nechtě musí zároveň i uplivnout. SPOILER - Je jasné, že kolečko, které se náhle rozhodne neplnit svou funkci, imunitní reakce tohoto vyváženého systému bude záhy z tkáně orgánu moci vyloučeno. Stane se tak ale dříve, než kolečko dokoná svou malou revoltu nebo systém jeho vzpouru zcela odvrátí? To je, oč tu běží. A dokud běží o to, zda ano či ne, Subjektiv polyká radostně běh instituce, běh operace. Ale proč se vlastně kolečko přestalo točit v rytmu koleček ostatních? Tu dávají Životy těch druhých odpovědi, jimž tu Subjektiv nevěří, tu jen neumí ukojit jeho zvrácený smysl pro krásu. Což vysoustružená součástka mění se pod údery Brechtových veršů, klavírních kusů či slov z dětských z úst? Ještě štěstí, že hlavně ztráta iluzí o stranických špičkách daná konfrontací s realitou stojí v popředí poškození oné součástky. Ani náhlý pláč či hovor v hádankách není u muže, co celý život psal strohá a přesná hlášení, příliš přesvědčivý. Ale třebas je dán zmatením... Materiál, který se zpracovává je z jedné, té lepší poloviny, zajímavý, leč z té druhé, horší o dost méně. Jen nevím, zda se mi líbí, že polovina lepší končí pod koly Machina ex deus. Nevěděli si s ní scénáristé dále rady, že musela zemřít? Či snad zhynula proto, aby Subjektiv mohl v jejích očích zahlédnout nejasný, možná dokonce neexistující výraz: "A hele, náklaďák, teď mě přejede, konečně vysvobození, dík, bože"? KONEC SPOILERU - Kdo ví, Subjektiv si raději bude myslet, že ano a i dík tomu směle může udělit tomuto filmu slabé ****. (08.01.2010)

V komentároch sa obdivuje nemecká dôslednosť v konaní východonemeckej tajnej služby a častá je i výhrada o. nedôveryhodne ukázanom obrátení Šavla v Pavla (z biblického obratu pôvodného lovcu kresťanov Saula na oddaného kresťana Pavla vplyvom videnia). Ani jedna z téz úplne nesedí. Prvú vyvracia renomovaný celosvetový magazín, ktorý desaťročia pravidelne hodnotí výkonnosť tajných služieb. Komunistická ŠtB v ČSSR obsadzovala pravidelne v špionážnom rebríčku celosvetovo druhé miesto (za sovietskou KGB). Takže nemecká dôslednosť bledne a pravidelne bledla v porovnaní s česko-slovenským špicľovaním. Tézu o nevierohodnosti obrátenia vyvracia prvá - STASI zrejme mala, vzhľadom k jej mamutiemu rozsahu v sebe viac čiernych oviec, než bolo zdravé. A aj preto nebola top. Kvantita totiž automaticky nezaručuje kvalitu. A obrat nemusí zapríčiniť len zamilovanie sa do sledovaného objektu. Všeobecne film poskytuje pomerne presný a príbehom divácky pútavý obraz boľševického špicľovania. Na koho si tajní zasadli, mal po chlebe. Napriek zádrhom v systéme. Presne toto je ukázané: dramatik mal síce "strážneho anjela", no šťastie nepriniesol. (12.12.2020)

Also, geben Sie uns den Oscar, oder was? Aniž bych chtěl nějak umenšovat kvality všech komponentů tohohle nepochybně výtečně zvládnutého filmu (navíc celovečerního režijního debutu), je to přesně tahle věta, co si v souvislosti s Životy Těch Druhých vybavím na prvním místě. To jak se Ulrich Mühe vnitřně i projevem dokonale proměňoval (jakkoliv mu to nežeru), to jak jeho život se sluchátky kontrastoval s tím "luxusem", který mu jeho práce přinášela, jak přesná byla Martina Gedeck, co za dokonalé hajzly byli všichni ti potentáti, to všechno se mi hlavou prožene vždycky až poté, co si řeknu, že tohle je sakra přesně ten typ filmu, který si říká o filmové ceny - však jich taky doma posklízel, že až hanba pluť. Lidi prostě chtějí takové nereálné hrdiny (Müheho i Kocha), a melodramatická rozuzlení s pohádkovými tečkami. Na první zhlédnutí to na mě ovšem působilo právě tak, jak podle tvůrců mělo. Míň než 80% by byla urážka, ale pro boha živého, nesrovnávejte tohleto s našimi Pouty. Je to zhruba podobné srovnání jako když si teď v Odvážných Palcích Irena Hejdová ulítla a nadnesla, že by Green Lantern mohl být podobný Pánovi Prstenů;) Tak či onak, tohle - a ne dementní rádobykomedie o Hitlerovi - měla být poslední role Ulricha Müheho, velkého to herce. (21.08.2011)

Životy těch druhých pro mě znamenaly silný emoční zážitek a představují pro mě dosavadní vrchol v oblasti reflektování komunistické minulosti střední Evropy. Pokud to srovnám s tématicky shodným českým snímkem Kawasakiho růže, pak Hřebejkův film, pokud jde o pochopení tématu a kvalitu zpracování i přístup k realitě, výrazně pokulhává. Jeho film nepřekročí české hranice a účast na několika festivalech, kdežto Donnersmarckův majstrštyk je dostatečně mezinárodně a mezikulturně srozumitelný do té míry, že zprostředkuje poznání o komunistické diktatuře v celosvětovém měřítku. A to skutečně nemám u Životů těch druhých ani v nejmenších pocit, že byl natáčen s oscarovými ambicemi. V případě tohoto dramatu není podstatné, jestli se takový příběh opravdu odehrál, protože příběh důstojníka Stasi slouží režisérovi k odhalení mechanismů státního dozoru a manipulace s občany a zároveň v obecné rovině pojednává o morálce, což je nadčasové a univerzální téma. Je spousta skvělých scén, kde se v detailech jasně střetává pokušení moci a svár mezi morálními hodnotami a realitou režimu. Např. scéna ve výtahu, kde se vyšetřovatel setká s malým chlapečkem. "Ty děláš u Stasi, strýčku?" - "Vždyť ani nevíš, co to je." - "Tatínek říká, že tam zločinci zavírají slušné lidi." - "A jak se jmenuje?" - "Kdo?" - "No přece ten balón, co držíš v ruce." Film je svým způsobem geniální tím, jak je minimalistický, a umožňuje tak divákovi rozdílné interpretace motivů a jednání filmových postav. Jeden z četných mýtů ve vztahu k té době rozděluje populaci na my a oni a démonizuje příslušníky tajné policie a represivních složek. Potíž je v tom, že se ve skutečnosti od ostatní populace nijak podstatně nelišili. Znal jsem jednoho estébáka a nutno přiznat, že bych s ním dovolenou trávit nechtěl, jenže ve svých povoláních a v běžném životě jsem se poznal s lidmi, kteří měli hodnotový řebříček podstatně deformovanější, jen se naštěstí nikdy k podobnému povolání nedostali. On ten důstojník Stasi měl už před oním filmovým zlomem nějaký hodnotový žebříček, který sice neodpovídal tomu, s čím bychom se ztotožnili, ale určitě sám sebe nepovažoval za nemorální zrůdu. Jen se jednou dopustil něčeho, co nebylo v souladu s jeho služebními povinnostmi, a pak už vlastně z nastoupené cesty nebylo úniku. A jeho povaha se tím zlomem v jeho životě nijak zásadně nezměnila. Celkový dojem za výborně zrežírovaný a bezchybně zahraný emotivní film: 100 %. (19.11.2010)

Navzdory srdceryvnému zakončení, které je ale tak trochu divácky podbízivé, si myslím, že nejlepší na filmu je expozice, neboť ta dokázala hned od počátku stanovit osnovy a vlastně i naplnit smysl snímku - vyobrazila tíživou atmosféru, utrpení běžných lidí a vychytralost a krutost STASI ve vší věrohodnosti i působivosti. V porovnání s tím pak ono "velké" poselství o lidství koncentrované v obratu jednoho ze stěžejních STASI agentů, vidím spíš jako krokem zpět. Není to nic, nad čím by si intelektuálové umývali ruce, ale jde spíš o to, že v konečném důsledku to vypadá, jakoby filmu "šlo jen o to jedno", neboť po ukončení expozice už se nesoustředí na nic jiného, než na hodného agenta, který přihmouří oko nad "zlobivým" umělcem... Někdo si to pak může vysvětlovat jako zdlouhavost a nudu, jiný jako nedostatečné objasnění okolností či motivace a mě od každého trochu... 7/10 (15.06.2010)