Životy těch druhých
-
Leben der Anderen, Das
-
Životy tých druhých
-
Lives of Others, The
Drama / Thriller
Německo, 2006, 137 min
Hudba:
Gabriel YaredObsah
-
Rok 1984. Do pádu obávaného režimu ve Východním Německu zbývá necelých šest let. Vládnoucí Jednotná socialistická strana upevňuje svou pozici pomocí nemilosrdného systému monitorování a manipulace s potenciálně nebezpečnými lidmi, k čemuž využívá tajnou policii Stasi. Věrný stoupenec režimu, kapitán Gerd Wiesler (Ulrich Mühe), se ve snaze o kariérní postup pustí do shromažďování kompromitujících důkazů proti známému divadelnímu dramatikovi Georgi Dreymanovi (Sebastian Koch) a jeho atraktivní přítelkyni Christě-Marii Sieland (Martina Gedeck), která krátce předtím učarovala mocnému ministrovi kultury (Thomas Thieme). Jakmile se však do světa dvou divadelních hvězd ponoří, začne být jejich životy fascinován a uvědomí si omezenost své vlastní existence. (MFF Karlovy Vary) -
Na začátku osmdesátých let minulého století je Východní Německo prolezlé tajnou vnitřní policií Stasi, jež má třicet pět tisíc tajných agentů a šestinásobek přisluhovačů a informátorů. Na každého občana země si vedou složku a postupně je všechny doplňují. Úspěšný dramatik Georg Dreyman (Sebastian Koch) a jeho dlouholetá společnice herečka Christa-Maria Sieland (Martina Gedeck) jsou velmi populární a režimem podporovaní umělci, přesto ani oni nejsou vždy loajální. Když se jednoho dne ministr kultury Bruno Hempf (Thomas Thieme) "zamiluje" do Christy, nechá ji sledovat tajnou službou. Gerd Wiesler (Ulrich Mühe) kdysi chtěl sám jít k divadlu, ale svou životní dráhu skončil u Stasi. Nyní sleduje Christu a jeho sny a její život ho fascinují stále víc a jeho víra v správnost a vůbec v existenci jeho práce ho nenávratně opouštějí.
Mladý a nadějný německý režisér Florian Henckel von Donnersmarck natočil dramatický a téměř dokumentární film o praktikách práce východoněmecké tajné služby podle vlastního scénáře. Pedantsky se držel skutečných lokací i agenty používaných postupů a vytvořil obraz neutěšeného života pod dozorem. Jeho film byl oceněn mnoha německými filmovými cenami a Oscarem za nejlepší cizojazyčný film. (monolog)
Komentáře uživatelů k filmu (403)
-
DENIROSIS
****1/4.(4.2.2007)
-
marlon
Tento film by si mali POVINNE pozrieť všetci niekdajší exponenti totalitných komunistických režimov, z ktorých mnohí úspešne fungujú aj v súčasnosti; bez akejkoľvek poškvrny, výčitiek či trestu! O to viac je tento film cennejší, keď nastavuje zrkadlo všetkým, ktorí sa podieľali na ničení ľudských životov a devastovaní ich dôstojnosti. Staatssicherheit, Štátna bezpečnosť, Securitate či Komitet gosudarstvennoj bezopasnosti - čo mali tieto neslávne známe štátnobezpečnostné zložky krajín Východného bloku spoločné? Starať sa o bezpečnosť režimu. Donnersmarck postihuje podstatu totalitného systému so všetkými jeho konzekvenciami vyplývajúcimi pre život obyčajného človeka bez pátosu, pritom trefne a nekompromisne. Bravúrne zachytáva vtedajšiu ťaživú atmosféru, v ktorej strach a psychologický nátlak zo strany štátnej bezpečnosti prerastá v mučivé a ponižujúce sa zmierenie s osudom. Sledovanie, odpočúvanie a systematická šikana či už ve forme pravidelných vyčerpávajúcich výsluchov, alebo preventívnych domových prehliadok - to všetko núti ľudí zvádzať vnútorný boj samých so sebou, ktoré je v daných podmienkach odsúdené na neúspech. Ani v tomto neľudskom prostredí sa však ľudskosť nestratí a pokusí sa o nemožné. Vynikajúci film, ktorý je thrillerom a ľúbostnou drámou zároveň, má vypointovanú zápletku s mnohými prekvapeniami, bohato využíva symboly a detaily, ktoré sú výstižnejšie ako obsiahle a rušivé vysvetľovanie. Tiahla melodramatická orchestrálna hudba výrazne podnecuje súcit s hlavnými aktérmi príbehu, ktorý bol bohužiaľ len jedným z mnohých.(6.8.2008)
-
Carolyn
Dala bych něco mezi čtyřmi a pěti, ale půlhvězdy tu bohužel nejsou. No zaokrouhlím to nahoru, zvlášť kvůli mně blízkému emotivnímu závěru (ano, zase jsem brečela v kině, smějte se mi).(30.10.2008)
-
Bo
Musím priznať, že nemecké bezpohlavné kúsky bez štipky vášne, fantázie a s podivuhodným skrytým lepkavým humorom sú mi proti srsti. Tento je však poctivý, ľudský a šokujúci.(10.1.2009)
-
Barak
Poněkud rozvleklá stopáž dává prostor přílišnému počtu hluchých míst - i když pomalu budovaná atmosféra docela funguje. Stejně mi ale není moc jasné, proč se z Gerda Wieslera najednou stane takový dobrák. Nějaké výtky by ještě možná byly k sentimentálnímu závěru, ale nebudem to rozvádět....(24.2.2009)
-
Chauncey
Vynikající drama o nalezení lidskosti tam, kde jí bylo v komunistickém NDR pomálu.(9.3.2009)
-
curfew77
Oscar pro nejlepší cizojazyčný film roku 2006 v těch nejpovolanějších rukou, pro mě shodou okolností taky skvělá připomínka dvacátého výročí událostí roku 1989. Jen si hodně bolestně uvědomíte, že Německo, alespoň co se týče vyrovnání s vlastní minulostí, neleží od nás pár desítek kilometrů, ale stovky světelných let daleko. Ulrich Mühe dokonalý, Martina Gedeck... jednoduše fantastická. 100 %.(12.10.2009)
-
polonius
Celý film drží pohromadě jen silou vůle a díky svojí dějové kostře , která působí značně vykonstruovaně. Herecké výkony jsou dost rozpačité, až na výjimku jedné z hlavních postav, při jejímž sledování se mi pořád dral na mysl Kevin Spacy... Chybí hlubší charakteristika postav. Je to jako guláš bez chuti , o němž byste vůbec neřekli, že to je guláš, kdyby to nestálo v jídelním lístku...(10.2.2010)
-
Cracker
Bol som celkom prekvapení po zhliadnutí tohto filmu. Trochu ma to vyviedlo z miery, kvôli (tuším)socializmu sa diali takéto veci? A ja stále počúvam že si to obdobie každý len pochvaloval... Je to fakt na zamyslenie... No a k filmu, trúfam si povedať že je to vrchol nemeckej kinematografie...(17.4.2010)
-
waska
Vynikající pohled do doby pronásledování obyčejných lidí. Hlavní hrnina je naprosto dokonalý a nemám problém mu vše uvěřit. Ostatní herecké obsazení také baz připomínek. A na co hlavně nesmím zapomenout je fantastická hudba, která provází celý film. Jediné co lze trochu vytknout, je poměrně pomalé tempo a lehce přetažená délka.(29.6.2010)
-
dawid
Nejde-li se nevyhnout srovnání se Špačkovými POUTY, pak se mi prostě Životy těch druhých líbily méně. Proč? Sám nevím, ale jak tu někdo trefně napsal, Životy těch druhých jsou kladně nabité, zatímco POUTA v sobě nesou záporný náboj. A to je možná ono. Já prostě nedoufám, že se ze bezcharakterního psychopata nemůže stát mesiáš. Strašně bych tomu věřit chtěl... nejde to. Ale proměně zrůdy v ještě větší zrůdu věřím. A v tom byla POUTA pravdivější, depresivnější a pro mě i hlubší...(16.11.2010)
-
bobin
Skvělé drama o praktikách tajné pollicie bývalé NDR . Strhující snímek o zastrašování občanů a shromažďování kompromitujících materiálů právem získal Oscara . Opravdu silný zážitek , který dlouho doznívá .(16.11.2010)
-
Lionheart
Film o "probuzení" člověka v totalitě. Krásně lidsky pojaté téma, které není ani černé ani bílé, ale tak akorát někde mezi.(17.11.2010)
-
zmates
Působivé drama s mně velice blízkým politickým podtextem. Poměrně drsně a bez okolků je nám naservírováno, jak to v NDR v době nedávno minulé chodilo a zvěsti o tom, že StB byla oproti Stasi jen slabý odvárek, se opravdu zdají býti pravdivé. Herci na jedničku, inteligentní scénář i precizní výprava, co se mi však nezdá, to jsou postavy. Proces "uvědomění si omezenosti vlastní existence", jak je poněkud komicky uvedeno v popisu filmu, je dosti prkenný a těžko uvěřitelný. Toť můj subjektivní pocit, ale kdoví, do duše důstojníka Stasi asi těžko někdo pronikneme...bohudík.(1.12.2010)
-
mazic
zdeněk tůma nepřesvědčil(6.2.2011)
-
Lukin413
Zajímavé téma, je poměrně osvěžující dívat se na film, který nezpracovává témata let minulých formou grotesky či černé komedie. Jediný problém vidím v příliš zlomovém a nejasně podaném přerodu kovaného "stbáka" v lidskou bytost, i když ani to v mých očích neubralo na působivosti dalšího průběhu filmu. 85%(10.2.2011)
-
confuoco
Treba si uvedomiť, ako extrémne náročné je vykresliť na malej ploche filmu prerod hajzla v hrdinu tak, aby to nepôsobilo naivne alebo gýčovito. Za to, ako sa to podarilo v tomto snímku, si scénarista a režisér zaslúži uznanie, rovnako ako úsporné a sugestívne herectvo Ulricha Müheho.(11.7.2011)
-
B.Jay
Strašně rád bych dal plný počet, protože tohle německé vyrovnání se s historií si jej plně zaslouží (opět již po několikáté si musím rýpnout do našeho národa - opravdu nejsme schopni podobné sebereflexe?). Ale právě proto, že se mi tento film opravdu líbil, nemůžu ani jedno oko přimhouřit. Mám jeden jediný problém a tím je stále stejný Ulrich Mühe - ať již v roli bezcitného hajzla a nebo v roli "hodného" špicla - tento herec hraje stále stejně. Sakra kde je nějaká proměna? Kde je nástin myšlenek, které nahlodávají jeho mysl? Hledám důkladně, chci najít, ale bohužel nenacházím. Abyste rozuměli - Mühe hraje fantasticky, ale nevěřím, že ve skutečnosti by se tak radikální změna postoje neprojevila v jeho chování, způsobu života a nebo alespoň gestech. Jsem asi moc kritický, ale tohle mě opravdu štve, protože jinak je tento film naprosto špičkový, ale tahle, z mého pohledu stěží uvěřitelná proměna, jej bohužel kazí.(5.9.2011)
-
rotel
Niečo ako "Pouta ". Film ma má pobaviť / aspoň väčšinou to tak chcem / a tomuto sa to nepodarilo.(20.9.2011)
-
Biff
Úsporné, spíše komorní a přece tolik hluboké a tíživé drama. Orwellovský svět, který se z představy velmi rychle realizoval do skutečné podoby, je zde vykreslen opravdu důkladně - život pod neustálým dohledem orgánů (Big Brotherem by zde byla tajná služba Stasi), život ve strachu, napětí, život vnitřních vzdorů a zapření. Na praktikách Stasi je vidět, jak moc podobná si byla s Gestapem a vůbec celý komunismus s nacismem a jak ironicky působilo ono "osvobození" rudou armádou. Stejně nesvobodný život ale vedli také příslušníci Stasi - také byli pod dohledem nadřízených, nuceni stereotypně vykonávat svou zcela zbytečnou práci. Vnitřní zvrat Wieslera se mi nezdál nijak náhlý, směřoval k němu dlouhou dobu, ale spíše pozvolně. V protikladu ke Dreymanovi nežije život, žije život jiných, který zaznamenává, kontroluje a předává nadřízeným. Čím blíž se Dreymanovi dostává, byť prostřednictvím drátů a odposlouchávadel, tím víc chce taky začít žít. Ale za daných okolností toho není schopen - jako starý mládenec si může najmout leda tak děvku, která po své "šichtě" spěchá za dalším kolegou, jako příslušníka Stasi ho poznává už i malé dítě. Dokumentuje Dreymanův život, který on nikdy mít nebude - hádky, vzrušení, láska, sex - což se na něm musí podepsat. Díky dlouhému pobytu "u Dreymana" si pochopitelně vybuduje určitý vztah a díky své moci je zde prakticky bohem, který rozhoduje o osudech postav. Znechucen svým životem se rozhodne Dreymanovi pomoct, ale jeho gesto je dvousečnou zbraní - jeden život zachrání, druhý, byť nechtěně, zmaří - čímž pozbývá nějaké teatrality a patosu. /MOŽNÝ SPOILER/ Napětí mezi Dreymanem a Wieslerem trvá i po sjednocení Německa ve scéně, kdy se ho rozhodne hledat. Nakonec k němu nejde, protože se mu nedokáže postavit tváří v tvář za smrt své milenky, ale za svůj život se mu odvděčit musí, tak mu věnuje svůj nový román./KONEC MOŽNÉHO SPOILERU/ I příslušníci Stasi byli jen lidé a třeba i dobří lidé, jen to nemohli dát najevo. Třešničkou na dortu pak bylo popřevratové povolání Wieslera - pošťák - tedy opět předavatel zpráv, vskutku drsná ironie. Ale takové Životy těch druhých jsou - tvrdé, bez příkras a hlavně velmi silné.(22.9.2011)
