Bratr Paleček

V podstatě nejde o žádnou pohádku, ale o historický příběh, který ale zajímavosti moc nepobral a vypráví vcelku nezáživný příběh o chlapíkovi, který si říká bratr Paleček a dostane se do služeb krále Jiřího z Poděbrad. Jediné, co stojí za zmínku, jsou šermířské a bojové scény. Jinak slabota patřící do archivu. (14.11.2019)

Tato, jak praví kolegyně jezinka.jezinka, historická hra pro děti představuje velmi idealizovaný, avšak možná právě proto hezký pohled na dobu panování "husitského krále" Jiřího z Kunštátu a Poděbrad. Svůj účel, tedy přiblížit jednu historickou dobu dětskému divákovi, však myslím plní víc než dobře (alespoň mně se to jako klukovi vždycky líbilo). je škoda, že takovýchto historizujících příběhů pro děti nevzniklo více. Mimochodem po stránce vzhledu bych věrohodnějšího představitele posledního (a v jistém smyslu možná i prvního) skutečně českého krále hledal těžko. (02.03.2018)

Spíše historická povídka než pohádka. Nevím , jak se líbí dětem, ale ve mně vzbudila zájem o život Jiřího z Poděbrad, protože z hodin dějepisu mi zůstalo v paměti jen jeho jméno. Nedalo mi to a prošmejdila jsem internet, abych si oprášila a doplnila mezery ve vědomostech. Takové příběhy z našich dějin by se měly točit, abychom posílili vlastenecké cítění mladé generace. Nejsem si ale jistá, jestli je to v současnosti cílem výchovy. Dnes je žádané, abychom popřeli svou identitu a splynuli s Evropou, filmovou tvorbu nevyjímaje. (20.10.2019)

Pohled na rozptýlená, nečetná hodnocení této pozoruhodné pohádce blízké televizní inscenace nejlépe ukazuje na dlouhodobý úpadek kultury historické paměti. Doba poděbradská, doba bájná, v níž "za krále Holce byla za groš ovce", doba občanské války i tolerance a zrodu prvního evropského projektu s nadčasovou hodnotou, to všechno povznáší éru "laskavce lidského", který dokázal zájem své země nadřadit v mezní existenciální situaci vlastní i své rodné země nad vlastní dynastický prospěch, k nejpozoruhodnějším dějinným obdobím nejen českým, ale i evropským. "Král dvojího lidu" je tu viděn očima svého nejbližšího i nejvzdálenějšího opolomytického služebníka, blázna, šaška, ne náhodou jednoho z prvních členů vznikající Jednoty bratrské, nejstarší evangelické církve planety. Sladká hořkost jeho líčení sice nestaví do popředí výrazněji žádnou z postav ani z herců, kteří je ztělesňují, současně však také žádnou vysloveně nevytěsňuje. BRATR je opravdu tím, čím podle slov svých tvůrců také být chce, pohádkou, která je skutečností, a skutečností, která vědomě kooperuje s pohádkovými prvky do lehce nadskutečného světa. Při všech možných dílčích výtkách se jedná o dílo, které i v předlistopadových poměrech patřilo poprávu k nadprůměrným a jaksi docelilo nikde sice nedeklarovaný, ale o to houževnatěji uskutečňovaný faktický projekt převyprávění klíčových období i postav české minulosti moderními uměleckými prostředky kořenícími v poetikách avantgard šedesátých let. (19.03.2008)

Zařazení Bratra Palečka do kategorie pohádek není úplně správné, označení České televize "historická hra pro děti" je mnohem přesnější. Příjemný, posmutněle/nostalgicky/baladicky (nehodící se škrtněte) vyznívající, příběh přesune člověka na dvůr jediného opravdu českého krále, ukáže na pokrytectví tehdejších elit a dá nahlédnout do složitosti politicko-náboženských domácích i mezinárodních vztahů, s nimiž se Jiří s Palečkem po boku musel vypořádat. V závěrečném souboji jde krátce zahlédnout, že chlapík ztuhne a šteluje se přesně směrem do nacvičené smrtelné rány, kterou má od soupeře dostat, ale jsou filmy, kde takovéto drobnosti atmosféru nenaruší, ač jinde by vyvolaly záchvaty smíchu a oprávněný posměch. (07.09.2016)