Druhá světová válka, podzim roku 1941. Do Němci a Italy obleženého města Tobruku v severoafrické Libyi jsou odveleni vojáci 11. východního československého praporu. Mezi nimi i mladý voják Jiří Pospíchal. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svoji krutou daň – postupnou ztrátu vlastní sebeúcty a odvahy. Odvaha je síla vůle, které žádný muž nemá nazbyt. Když se používá, brzy se vyčerpá. Odvaha je kapitál, který postupně utrácíme. Poslední rozkaz pak může být ... (zobrazit celý text)
Chápu, proč byl Tobruk natočen i komu je hlavně určen. Co už nechápu, je jak. Nemyslím tím ani tak celou formální stránku, které sedí nálepka ‚evropský film‘ jako ušitá, na rozdíl od takové Bathory, která stála 3x víc a přitom stále vypadá jako televizní film. Myslím tím hlavně, proč si sakra nenechal Marhoul napsat scénář od někoho zručnějšího. Proč film není o dvacet minut delší a nedozvíme se něco víc o postavách? Kde se v obou nováčcích najde zlom pro jejich chování? Proč ‚fuckující‘ anglický zdravotník nehledá dva zmizelé z transportu? A další a další otázky. Když už natočíme něco, co konečně vypadá k světu a trčí to z jednolitých ‚člověčinek‘ jako vidle z hnoje, dojede to na chyby, které dělají školáci s perem v ruce, jen proto, aby ten příběh odvyprávěli co nejrychleji. Na facku.
Po nemalých očekáváních přichází jenom malé zklamání. Nekřečovité herectví (Nebřenský by hravě zvládnul padoucha v nějakém hollywoodském velkofilmu), plně profesionální ozvučení, „náladě“ okamžiku přizpůsobivá kamera. Tobruk zná své limity, sebevražedně nezdolává těžko dostupné mety (jediný průlet letadla se odehrává v noci) a umí překvapit syrovým naturalismem i nesmírně silnou, třebaže eklektickou scénou náhlého psychického zlomu. Nejvíc se mi líbí jeho pragmatismus obsažený hlavně v odpovědi na otázku, proč se člověk někdy zachová tak a jindy onak. Prostě protože válka. Škoda roztahané poslední třetiny a odfláknuté charakterizace postav. Můj obdiv k odhodlání režiséra a zbytku štábu to ale nijak nedegraduje a pokud Marhoul časem zpracuje 700 stránek svých deníkových zápisů do knižní podoby, koupím si ji na projev stejné úcty, kterou on prokázal 11. východní divizi. 75% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, Bluntman, C.C.Baxter, Macik
Scénář: Václav Marhoul ..
Je to dobrý film v tom průměrném smyslu. Nějaké strhující válečné drama čekal asi málokdo, že však budeme mít tolik tichých a chodících scén asi taky málokdo. Postavy spolu prakticky nemluví (okamžitě jsem si vzpomněl na Kim Ki-Duk ticháčky..) a tak vypráví vizuál. Poušť je naštěstí parádní prostředí s osobitým duchem. Škoda, že scénář více nerozvádí jednotlivé postavy, jejich psychologii do hloubky, nedokončuje některé situace, témata… Bez akce, dramatizace či vůbec nějakého nosného děje. Jen takové memento, že tam u Tobruku ti naši vojáci byli.
Smutně prázdné válečné drama, které se nedokázalo rozhodnout, o čem bude. Postavy mohou být zajímavé (a slušně zahrané), ale žádná z nich se netváří jako hlavní a ani nemá pořádný prostor. Naprosté odosobnění postav na plátně vede k tomu, že divák rychle ztratí zájem o to, zda zemřou, nebo budou žít (v druhé půlce jsem hlavně nechápal, proč že ještě žijí....). Vizuálně to vypadá velmi dobře, což je ale "vinnou" prostředí pouště, která na kameře vypadá velmi dobře (ne však skvěle jako v Anglickém pacientovi). trochu mě mrzí, že se za takový film dalo 80 milionů a ve výsledku vidíte pár mužů někde v poušti, jak dvakrát za film střílejí po Němcích. Chápu vysokou cenu za exotické prostředí, ale ve filmu, který je natolik prázdný ani exotika nepomůže. Bohužel tedy nejsem naladěn na stejné vlně jako Václav Marhoul a očekávám jiné válečné filmy než jakým je Tobruk. Jedna zahozená šance, která se stala pouze a jen velkým "díky" všem vojákům, kteří bojovali a nevzdávali se i přes těžké strasti vojenského života.
Marhoul je průměrný vypravěč, ale výjimečný kopírák. Po velmi rozpačitém Mazaném Filipovi se přesouvá na (válečná) pole, která nabízejí o poznání lákavější úrodu. A vychází mu každý krok... pomalejší tempo a minimum dialogů je spíše ku prospěchu (vyniknou lépe řízné hlášky), herci jsou správně neokoukaní a ošlehaní, peníze nikde nechybí (digitální písečná bouře sice vypadá jak z béčkového klonu Mumie, ale to je jediná výtka k jinak prakticky bezchybné vizuální stránce) a všechno to působí jako výpravná válečná historka. Sice poskládaná z prvků, které jste už jinde viděli, ale místy hravá a především nekompromisně vypiplaná. Mám z Tobruku radost hlavně proto, že obstojí v globální konkurenci. Žádné mhouření očí nad českou žánrovkou... tohle je prostě válečný film se vším všudy. Možná tu chybí Lee Marvin, těžké dělostřelectvo a Amíci žvýkající tabák, ale po pár minutách zjistíte, že Marhoul si vystačí i s nabručeným maníkem, co melouchuje v reklamách na jogurt. A to je panečku výkon (7/10)
Konečně vznikl český film, který nevypadá ani trošku česky. Tvůrci si na tom prostě dali záležet a vytvořili dokonalé válečné drama, které splnilo přesně ty požadavky, které se od něj očekávaly. Václav Marhoul natočil film, kterým dokáže vzdát hold československému pluku, který v Tobruku bojoval. Ne příběhem, ale odvahou, se kterou čelí, nejen nepříteli, ale hlavně krajině. Tobruk je přesně ten typ válečného filmu, kterému především na příběhu nezáleží, hlavně tedy proto, že nějaký příběh rozhodně vyprávět nechce, jemu jde skutečně o jediné, připomenout, že tam někdo bojoval, a že bojoval hrdě za svojí vlast. Na film jsem se těšil přes dva roky a nakonec jsem se dočkal. Tak nějak jsem šel do kina s tím pocitem, že plný počet tomu nedám, ale i tak jsem z kina odcházel nanejvýš spokojený. Vznikl totiž film, který by se podle mě dokázal prosadit i v cizině, a to nemálo. Vznikl totiž film, který ukázal, že i naše země dokáže natočit něco tak efektivního, akčního, s výbornými efekty, parádní režií a hlavně nezapomenutelným nápadem, který se neztratí. Tobruk je film, na který se nezapomene, protože dokázal dle mého světu natrhnout prdel tím, že se natočil za opravdu málo peněz, na co může být právoplatně hrdý, že se v něm objevili i pro Čecha ne příliš známí čeští herci, že Marhoul si dal tu práci, a ukázal se jeho perfekcionalizmus a dokonalost záběru. Prostě jsem na to hrdý, že jsem na takový film mohl jít do kina. Měl jsem radost a i dobrý pocit, že jsem mohl podpořit něco takového. Tobruk je pro mě film hrdina, který se v české kinematografii rozhodně vyjímá, a to nemalou měrou a nakonec uděluji pět hvězd, protože tenhle film si ho jednoznačně zaslouží, na úkor toho, jak ho zde lidí hodnotí.
Po celý film jsem si říkala, že tohle vlastně není ani český film, že jeho zpracování bylo mnohdy tak uchvacující, že bych nikdy neřekla, že někdo z českých tvůrců v sobě najde tu odvahu tohle zrealizovat. Nemám na mysli ani tak příběh, ale celkově kameru .. jsem ráda, že byl obsazen Matěj a ne Kryštof, protože toho mám už opravdu po krk, i když nerada kohokoli soudím nebo na něj cokoli špatného říkám, ale když jsem Matěje viděla v mnoha záběrech jak se tváří, stačilo mi to, zatím co u Kryštofa by mi to nestačilo nikdy, u něj mi vždycky záleželo až na slovech .. Je to už dýl, co jsem se rozhodla, že do kina budu chodit jen na české filmy a ať už na ně má kdykoli názor jakýkoli, jsem českou tvůrkyní a vím, že tohle ČR potřebuje, doufám, že nás bude víc takových a přestanou u mnohých lidí být předsudky vůči cz kinematografii tolik objahované, každá země má svoji a to ať už spatnou či dobrou a jsem toho názoru, že divák je nejdůležitejší a pokud bude návštěvnost veliká, budou i peníze na odvážné a kvalitní projekty. A tímhle Tobruk je, je odvážný a kvalitní v mnoha ohledech taky, kde vážně příběh, tam nastupuje zpracování ..
Není to akční, není to psychologické, není to o charakterech ani o absurdnosti války, snaží se to být pocitové, ale je to jenom roztříštěná utahaná skládačka (dramaturgy zabít), která mě míjí dalekým obloukem. Film bez výsledného dojmu po skončení. Jen jsem si řekl - "A 80 mega v hajzlu." P.S. Tsunamiho hláška při druhé scéně v bordelu "To tam mají jenom jednu kurvu?"
Pomalé a vlastně bez děje s (na český film) opravdu šokujícími momenty. Ten beznohej mě nadchnul. Marhoul zachytil hrůzy a nespravedlnosti války dobře ale hlavně skvěle využil lokací a takový záběr na noční výbuchy z děl jsou až mystické. Jedinné co mi tam pilo krev byla naše mateřština, prostě vždy když někdo promluvil tak to znělo jaksi debilně. A dialogy tipu "vrazim Hitlerovi bajonet do prdele" jsou fajn když paříte Vietkong (jo já vím že ten neni z 2. světový), ale ve filmu je to trochu moc jednoduchý :) 70%
Z mojej recenzie: "Kus poctivé filmařiny, která si nehraje na velkolepý Hollywood ani na vypjaté drama. „Jen“ zobrazuje několik epizod z vojenského života několika obyčejných mládenců, Čechů a Slováků, uprostřed nevlídné pouště. Marhoul sice jako scenárista hazarduje s diváckou přízní, když si dovoluje ne moc koncepční dějové odbočky, navíc vše korunuje podivně uťatým závěrem, ale jako režisér dostojí vytyčenému autorskému záměru s hrdě vztyčenou hlavou. To spolu s neokoukanými tvářemi, moderně odvedeným řemeslem a výtečným zvukovým i vizuálním podáním dělá z Tobruku solidní žánrový film."
Václav Marhoul u mě tímhle filmem těžce zabodoval. Sice jsem čekal příběh, který bude více příblížen skutečnosti, ale když čekám, že holka bude mít na sobě černé spodní prádlo a má ve finále bílé, tak to taky neznamená vůbec žádný průser. Tobruk je z mého pohledu kus poctivé práce a je dělán s obrovskou úctou k těm klukům, co tenkrát pod československým praporem bojovali za správnou věc daleko od své vlasti, svých rodin, svých holek i svých hospůdek. Mám z toho všeho velkou radost. Film se povedl i po technické stránce, jasně poušť dost pomáhala, ale třeba nazvučenej ten film je naprosto fantasticky a některé scény jsou prostě fajnovky. K hercům nemám jedinou výtku a to u českých filmů taky není zrovna pravidlo a sázka na "neokoukané" tváře vyšla na 100%. Paráda, česká kinematografie má další výtečný příspěvek do filmového šuplíčku s cedulkou válka. Dodatek 17.5. 09 - Po opětovné projekci na DVD zvyšuju na plný počet. Po přečtení zdejších komentářů se ptám. A od kdy je válka o příbězích ? Válka je o lidech, bolesti, utrpení, odvaze, cti, zbabělosti a přátelství. Tobruk je prostě o válce. Z bonusového DVD je zcela zřejmý jakou úctu, obdiv a respekt má pan Marhoul k těmto legionářům. Film je jeho upřimný filmový dík těmhle chlapům za jejich činy a mých pět hvězd je zase můj upřimný dík panu Marhoulovi za jeho film.
