Tobruk

Tři problémy: 1, Rozhodně si nemyslím, že by Marhoul trávil večery nad teoretickými statěmi filmových badatelů, kteří zkoumají mimoobrazová pole a vztah mezi vnějškem a vnitřkem záběru (kupř. pohled postavy mimo záběr evokuje omezení rámu filmového obrazu). O avantgardních postupech nemůže být v případě Tobruku řeči. Marhoul sjel pouze očima rozpočet, dal si dohromady jedna a jedna, a kdykoliv směřovalo k akci, vystrčil ji mimo obraz tím, že přesunul postavy mimo dění – a kamera, jak známo, nemůže zanechat postavy samotné a musí je následovat. Z epochálních válečných bitev zaznívá ve filmu pouze zvuk, a to proto, že je několikanásobně levnější – a proto mazaně využívanější – než dekorace a triky v záběrech. 2, Ochotníci a naturščici posbíraní ze všech koutů republiky výrazně kontrastují s vypulírovaným vizuálem. Pokud chtěl Marhoul se svým kameramanem dovršit mimetické schopnosti fotografie (a takovému způsobu by biomechanické herectví bez emocí odpovídalo), pak mi není jasné, proč nám v každém třetím záběru odhaluje okolní svět jiným způsobem než zrak a předvádí se. 3, Protože jedinec neovládá v Tobruku prostředí, ale prostředí jedince, není možné se na zdecimované postavy empaticky napojit. Nadto lezou Marhoulovi do snahy vyprávět kontinuální drama různé vycpávky a velké scény, které se ale s kontinuálním dramatem neslučují, a navíc, jak řečeno v bodu jedna, všechny tyhle vycpávky a velké scény kamera míjí, tudíž se nelze divácky napojit - stejně jako na postavy - ani na ně. Vcelku lapálie, pane Marhoul, třebaže úmyslná. (03.05.2009)

Tento film budu hodnotit dvěma pohledy. První pohled očima českého diváka nabízí zajímavou výtrž od nudné stejnosti našich filmů. Tuzemská filmografie nabízí dramata, komedie a nebo jejich mix. Ostatní stojí za starou bačkoru, nebo se raději ani netočí, protože možné finanční ztráty si tvůrci nemohou dovolit. Český Pepa obdivující domácí filmovinu, si potrpí na klasické a nudné filmy se stále se opakujícími herci. Tento ho ale ohromí, protože je radikálně jiný, točí se zcela jiným způsobem a konečně vypráví téma, kterého se chytne většina mužské populace u nás, už nemusí trpět Román pro ženy a podobné hovadiny. Teď tady mají valečné drama přímo od nás. Film je skvělý, herci jsou neznámí, prostředí uplně jiné, kamera obstojná, barevnost filmu konečně nepřipomíná Ordinaci v růžové zahradě a hlavně, "zabíjí se". Hlavní plus pro Pepu je hrdost na naše brance a fakt, že alespoň někteří to po Mnichovu nezabalili a hájili čest naší vlasti. Shrnuto podtrženo 90 - 100%. Problém nastává s pohledem zahraničního, nezaujatého diváka. Kouká se smířený s tím, že tento film nebude prošpikován akcí, ale v koutku duše čeká podobnou pecku, jako Tmavomodrý svět těšící se kladných hodnocení ze zahraničí. Prokousává se dějem a pomalu, ale jistě si sám pro sebe řekne "o čem tenhle film vlastně je?". Útrapy židovského vojáka ve výcvikovém táboru, se přestěhují na válečné pole, kde pociťuje, že není zrovna dobrý, po pár minutách se z něho stává tvrdý harcovník a jeho postava má prozatím splněno. Děj se zaměří na benjamínka v jednotce a jeho uprku do pouště, kde bloudí a dochází mu, že neměl utíkat. Plynulost filmu začne pokulhávat, jakoby Marhoul nevěděl, co dál točit. Naštěstí vše zachraňuje naprosto nelogická smrt jednoho z postřelených vojáků a drsný souboj s kamenem. Benjamínek se vrací a sleduje, jak se během jednoho dne, z jeho veselých kamarádů stávají válkou zníčené trosky, které mu dávají najevo, že to co udělal, bylo velice, ale velice zlé. Benjamín se uzdravuje a jde kopat, najednou ho mají všichni zase rádi a jsou veselí. Konec filmu se nese v mírně trapném duchu, bez jakýkoliv emocí, postrádá grády a je bez koulí. Zahraniční divák začne shrnovat co vlastně viděl. Nevyváženost celého filmu, prachbídně natočené akční scény, které nejsou akční, ale "střelecké" (vidíme pouze střílet vojáky jedné strany, v dalším zaběru padat ty z druhé). Digitální efekty se dají skousnout u německé jednotky, ale u střílejícího vojáka nikoliv. Film neví o čem vyprávět, téma bránit linii a padnout za ní, pocítíme nejvíc až u zavěrečných titulek. Film se snaží psychologicky rozebrat vojáky, ale nedáří se mu to. Shrnuto podrženo 50%. Celkově hodnotím za slušný 60% a to hlavně díky tomu, že Marhoul zkusil něco nového a ukázal cestu ostatním, že i tady se dá točit jinak, ale hlavně, že se dají sehnat peníze na zpracování kvalitního filmu. (26.04.2009)

Filmu davam 3*, ale ta namaha a odvaha natocit vojnovy film v severnej Afrike, kde sa nebude 100 minut len debatit o vojne, ale aj skutocne bojovat ma prinutila dat aj stvrtu*. Chvilami som mal pocit, ze sa divam na vojnovy film omnoho drahsej zahranicnej produkcie, pretoze strelby, vybuchy, piesocna burka, samy prach po vybuchoch bolo natocene na velmi vysokej urovni a to maju Vaclav Marhoul a tvorcovia filmu odo mna poklonu. Napokon to, co zazili nasi vojaci v tom obdobi, by nechcel zazit nikto... 11.10.2010 _______ Kryštof Rímský - (Kutina) +++ Michal Novotný - (Růžička) +++ Matěj Hádek - (Zrzek) - Jan Meduna - (Jiří Pospíchal) +++ Petr Vaněk - (Jan Lieberman) +++ Hudba: Richard Horowitz, Sussan Deyhim +++ (11.10.2010)

Vizuálně na naše poměry kvalitní, kamera (dělal otec spolužáka) si Lva zasloužila. Všichni jsou krásně zakrvácení a zaprášení . Příběh a dialogy bez cenzury krásně ukazují , že válka není jen pouhá first-person střílečka. I přes to všechno jsem se občas nudil a některé postavy (chyba scénáře, ne herců) byly odporně nezáživné. Marhoul dal tuzemské kinematografii vynikající válečný film, který zajisté zůstane zapsán do historie jako "Snímek, jenž posunul český žánr o krok dál". Skok se bohužel nekonal. (22.05.2009)

Český Lev 3 : Kamera, Hudba, Zvuk + 5 nominací: Nejlepší film, Režie, Scénář, Střih, Výprava + Plakát .... ... ... ... ... .. http://www.csfd.cz/film/4609-red-badge-of-courage-the/ + http://www.csfd.cz/film/21503-red-badge-of-courage-the/ (09.09.2008)