Tobruk

Vizuální stránka i hudba a zvuky bez debat za 1. Herecké výkony bez debat za 1. Osvěžení z toho, že nejde o další válečný velkofilm, kde se jde na věc a s přestávkami se to mydlí až do konečného řešení s dovětkem "účinkuje tisíc tanků Sherman", je taky nepochybně plus. Že naši (pra)dědečkové, kteří vyjeli do světa, aby si to rozdali s největším zlem, jaké svět do té doby poznal, i mimo vzdušné bojiště, si zasloužili důstojnou vzpomínku, to je taky pravda. Že Marhoul toto zadání splnil, a ještě předvedl, že umí udržet lajnu, kterou si předsevzal, i to se cení. Věc má ale ještě jednu stránku, a tou je to, že by to mělo taky něco udělat s divákem - a tím nemyslím obdiv k filmařskému řemeslu, které sleduje na plátně/obrazovce. Divák to má ovšem dost těžké, protože tu je postaven do pozice válečného zpravodaje, který přijede, chvíli pobude, vidí pár výseků ze života v první linii, a zase zmizí. Taky to jde srovnat s válečným kinožurnálem, kdyby byl prostý propagandy a ukazoval ty skutečně "všední" věci "ze života mužstva". Anebo do třetice můžete být v pozici čtenáře nekoherentních deníkových záznamů vojáka, kterého jste vůbec neznali, pokud by si tento nezapisoval svoje niterné pocity a takové ty věci, o kterých deníky z nějakého důvodu (který nechápu) jsou. Máme tu prostě živé obrazy lidí, o kterých nic nevíme, a nic se o nich ani nedozvíme. Jistě, může to být metafora k "fungování" války, může nám to teoreticky dávat větší možnost se s postavou ztotožnit (viz skutečné individuality prostá Bella z Twilightu), ale na mě to nefunguje. Proto dávám 70%. (13.09.2011)

První pokus jsem podnikla 16.5.2014. Tehdy jsem film po chvíli vypnula. Jak se zdá, ten správný okamřik nastal až letos. Ocenila sjem, že nejšlo ani o přehlídku zbraní ani o detailní záběry rozstřílených lidských těl. Bylo tam mnohem víc psycholigie, bať ne zcela dotažené do konce. Věřím tomu, že velkou část ve válce zabíralo i čekání a snaha zabít nudu. (16.05.2014)

Smutně prázdné válečné drama, které se nedokázalo rozhodnout, o čem bude. Postavy mohou být zajímavé (a slušně zahrané), ale žádná z nich se netváří jako hlavní a ani nemá pořádný prostor. Naprosté odosobnění postav na plátně vede k tomu, že divák rychle ztratí zájem o to, zda zemřou, nebo budou žít (v druhé půlce jsem hlavně nechápal, proč že ještě žijí....). Vizuálně to vypadá velmi dobře, což je ale "vinnou" prostředí pouště, která na kameře vypadá velmi dobře (ne však skvěle jako v Anglickém pacientovi). trochu mě mrzí, že se za takový film dalo 80 milionů a ve výsledku vidíte pár mužů někde v poušti, jak dvakrát za film střílejí po Němcích. Chápu vysokou cenu za exotické prostředí, ale ve filmu, který je natolik prázdný ani exotika nepomůže. Bohužel tedy nejsem naladěn na stejné vlně jako Václav Marhoul a očekávám jiné válečné filmy než jakým je Tobruk. Jedna zahozená šance, která se stala pouze a jen velkým "díky" všem vojákům, kteří bojovali a nevzdávali se i přes těžké strasti vojenského života. (05.05.2009)

Není to akční, není to psychologické, není to o charakterech ani o absurdnosti války, snaží se to být pocitové, ale je to jenom roztříštěná utahaná skládačka (dramaturgy zabít), která mě míjí dalekým obloukem. Film bez výsledného dojmu po skončení. Jen jsem si řekl - "A 80 mega v hajzlu." P.S. Tsunamiho hláška při druhé scéně v bordelu "To tam mají jenom jednu kurvu?" (15.09.2008)

Najkrajšie je na Tobruku to, že som pri pozeraní vôbec nerozmýšľal nad tým, že je to film český. Dal mi zabudnúť na všetky tie nevýrazné filmy, ktoré ma odradzovali svojou tradičnostou, svojou zviazanosťou a nemožnosťou ukázať niečo iné ako len ďalši nezaujímavy príbeh zo známeho prostredia. Tobruk je film svetových proporcií a aj keď je dejovo sterilný a charaktery sa v ňom príliš nerozvíjajú, je krásnou ukážkou z našej histórie natočenou spôsobom, ktorý môže film prezentovať po celom svete. Aj ako Slovák, som na Tobruk veľmi pyšný. (8/10) (22.10.2008)