Bílá masajka

Všichni máme rádi pohádky, ale tahle o princezně divožence a princi hotentotovi je nestravitelná jak v knižní, tak ve filmové podobě. Jistě, láska je slepá, ale hrdinka musela utrpět i poškození mozku. Jedna věc je zatoužit po krátkém dobrodružství s exotickým domorodcem, o kterém bych pak mohla ještě dlouho snít a vyprávět kamarádkám a doktorům na infekčním, druhá je myslet si, že se mávnutím kouzelné hůlky stanu bílou Masajkou, což je mimochodem stejně pravděpodobné, jako že se jednoho rána probudím jako sova pálená. Kniha působí jako slohovka ze třetí obecné a film její styl věrně následuje. Howgh. (15.11.2019)

"Pravdivý příběh podle bestselleru..." - námět je dobrý, kniha předpokládám taky, tak proč je ten film tak, ale TAK špatný?! Po přečtení textu distributora jsem očekávala napínavé drama a jediné čeho jsem se dočkala byla nezměrná nuda. Žádná akce, žádné strhující momenty, žádné úžasné herecké výkony - prostě nic! 1/5 za hudbu. (16.03.2009)

Uživatelka kiddo má pravdu - tahle ženská má mozek v kalhotkách. A to mi na tomto filmu nejvíc vadilo. Žádný důvod, proč se najednou, jen kvůli jednomu pohledu (holt přeskočila jiskra, že jo) odstěhuje kamsi do buše a bude spát na zemi s někým, koho vlastně nezdá. Ano, vím, o tom důvodu tenhle film není, je to o tam, jak tam lidé žijí a jak se s tím tato žena vypořádá, ok. Ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že to mohlo být mnohem, mnohem lepší. Zkrátit stopáž o půlhodiny, obsadit tam někoho jiného a hlavně přidat postavám trochu věrohodnosti (jasně, africký chlap, vychován jako lovec, jen tak dovolí, aby si ženská dělala, co chtěla, speciálně když ve filmu je řečeno, jak se k nim chovají…) a mohl by to být stejně skvělý film, jako například Vzpomínky na Afriku. Takhle to je jen průměr, na který si za pár dnů sotva vzpomenete. 50 %. (12.09.2011)

Popravdě nejsem moc na německé filmy ale zase se snažím žít bez předsudků a tak často dávám šanci nepochopeným filmům, české tvorbě nebo také francouzské či právě německé. Bílá masajka je krásný a smutný příběh zároveň. Vypráví o ženě jménem Carola, která navzdory názoru rodiny a přátel poslechla své srdce ,daleko zahodila rozum a zůstala v Keni kde se na dovolené s tehdejším přítelem zamilovala do pohledného Lemaliana. Do teď by to byl příběh pěkný a dokonce mi i párkrát ukápla slza nad zjištěním, že existují i muži co snesou pro ženu klidně modré z nebe...bohužel v případě Lemaliana jsem se opět spletla. Vyklubal se z něj žárlivý a paranoidní rváč, který nejen nevěří své ženě ale dokonce ji i mlátí. Podpora v podobě Elisabeth, která znamenala pro Carolu jistotu jednoho dne také nestačila a spolu se svou dcerou odjela zpět do své rodné země.. Kolikrát si žena musí zlomit srdce a kolik musí podstoupit bolesti a utrpení aby konečně našla někoho solidního...to fakt netuším. Celkový pohled na film mám zaoblený do takové pěkné krabičky která je většinou plná pohledů na krásnou přírodu, která zároveň kontrastuje s krutostí a se "zbytečností" života v Keni. (12.10.2012)

Podle skutečného příběhu natočený snímek Hermine Huntgeburthové přibližuje soužití dvou osob z naprosto odlišných civilizačních částí světa. Ona původem ze Švýcarska se naivně zamiluje na exotické dovolené v Keni do mladého masajského bojovníka a časem se rozhodne sdílet po boku svého milovaného problémy neklidné Afriky a kmene Masajů. Zpočátku v období zamilovanosti lze některé životní názory toho druhého tolerovat, ale s přibývajícími a neřešitelnými problémy jejich vztah chládne a končí, jak se dalo očekávat, exitem. Nabízí se otázka, zda je vůbec možné dlouhodobě snášet v rodinném soužití tak obrovský sociální rozdíl, který v tomto případě mezi oběma zůčasněnými byl. Jen opravdu velmi silní jedinci tento rozdíl překonají a adaptují se nové situaci. Příběh by měl být z hlediska poučení mladých lidí, kteří by snad někdy chtěli žít společně s někým z opačného konce světa velmi žádoucí. Drtivá většina takových lidí se nechává v těchto okamžicích unášet srdcem a bohužel mozek nechává zahálet. Film je volně zpracován podle knihy, kterou napsala švýcarka Corinne Hofmann a která se osobně podílela na scénáři. Tiskem vyšly tři publikace (první a druhá pojednává o seznámení a o životě u kmene Masajů a dramatickém odjezdu zpět do Evropy a třetí pojednává o opětovném životě ve Švýcarsku a dalších kontaktech se svou rodinou v Keni). Obsahově bohužel snímek nedosahuje kvality tištěných publikací. Na rozdíl od knižního vydání obsahuje pouze život v Africe a bohužel už nezahrnuje život Corinne Hofmann po návratu z Afriky zpět do civilizované Evropy. Třetí kniha totiž byla napsána až po filmovém zpracování předcházejících dvou publikací a obsahuje i fotografie z natáčení. Na závěr jen poznamenám, že film mohl být natočen poutavějším způsobem. Námět mu nabízel obrovskou možnost, která ovšem nebyla dostatečně využita. (17.12.2008)