Vase de Noces
Wedding Trough
Obsahy(1)
„Ohromnou cenu má v lásce to, co se zve perversí a neřestí: jsou to způsoby nejrevolučnějšího myšlení a jednání,“ píše Dalí ve své Viditelné ženě. V případě jednoho z nejneuvěřitelnějších filmů, jaké kdy byly spatřeny na plátnech kinosálů, autorského snímku belgického milovníka surrealismu a dokumentaristy (sic!) Thierryho Zénoa Svatební váza, jde ovšem o projevy milostného citu mezi mužem a prasnicí, z něhož vzejdou krásná trojčátka, přičemž ona revolučnost spočívá mj. v touze muže nahlédnout své nitro skrze pojídání vlastních výkalů. Bezdialogový, černobílý snímek, jehož formální asketizmus kontrastuje se zvrhlými projevy slasti a snově libidosními (zakopávání svině zaživa) i alegorickými (hlavy panenek nasazované malým prasátkům) výjevy, je obsazen jediným hercem, uzavřen do zcela oříznuté lokality rozpadající se farmy obydlené rozličnou faunou a doprovázen výhradně bizarní varhanní hudbou Alaina Pierra. Sólový protagonista této při vší divácké náročnosti podivuhodně mystické podívané, Doménic Garny, ve své kreaci starostlivého „otce“ zvířátek i prasečí dělohou přitahovaného degustátora exkrementů, dokonale evokuje tón celého filmu – naprostá tvůrčí serióznost až vážnost v souvislosti s neodolatelnou chorobností vize ve výsledku působí mimořádně zábavným, zvrhle komickým dojmem. Dlouhou dobu zakazovaná, i odvážnějším publikem a kritikou skandalizovaná filmová pocta surrealistické poezii odpudivosti a metodě psychického automatismu je uměleckou reflexí navenek i dovnitř obrácené všemohoucí vášně po uchopení trapně kauzální reality. Zoofilie a koprofagie jako bestiální fetiše člověka, sevřeného obsesemi všeprostupující smrti a neproniknutelných tajemství života. „První skutečně schizofrenní film,“ volali kdysi největší zastánci díla Boris Lehman či Henri Michaux… (Festival otrlého diváka)
(více)Recenze (73)
Kontroverzní film belgického surrealisty Thierryho Zéna, který už dopředu přechází jeho pověst kultovního a v mnoha zemích zakázaného filmu. Možná paradoxně právě tento fakt, pořadateli LFŠ všemožně proklamovaný, mírně kalí samotný zážitek z filmu. Ve své podstatě není Svatební váza až tak šokující nebo dokonce násilný film. Celková kompozice černobílého obrazu připomíná malířské plátno, kde by každý záběr mohl tvořit samostatný obraz. Sám Thierry Zéno přiznává, že hledal inspiraci v obrazech. Film rozhodně neoplývá scénami explicitního násilí a většina zvrhlostí je ukázána „dost milosrdně“. Režisér nastiňuje situaci hlavního hrdiny, absencí jakýchkoliv dalších postav a verbálního projevu, jako posledního přežívajícího člověka. V tomto kontextu pak jeho sexuální soužití se samotnou sviní nabývá zcela jiných rozměrů. Pomyslný zlom přichází přibližně v polovině filmu, kdy u hlavního hrdiny dochází k možná nevyhnutelnému duševnímu zvratu. Docela zajímavá se pak zdá být scéna, kdy hlavní hrdina objímá svini a paprsek světla, který je částečně protíná, připomíná ostří nože. Poté přichází zvrhlé scény jako oběšení selátek, pojídání vlastních fekálií atd. Dokonání zkázy pak symbolizuje obřad, kdy se hrdina rituálně pohřbí spolu s mrtvou sviní. [LFŠ 2009 – host: Thierry Zéno] ()
Keby aj originálny názov znel "The Pig Fucking Movie" (a nie nič neznamenajúca "Svadobná váza") a nehral by sa na umenie a skryté myšlienky, možno by som bol zhovievavejší (dal by som aspoň to moje pôvodne zamýšľané WTF / 10), ale v konečnom dôsledku nevidím dôvod, prečo dať tomuto psychopatickému pseudoumeniu viac než okrúhlu 0 / 10. ()
Uffff, tak tohle si budu pamatovat asi navždy. Je to pro opravdu silné povahy, ale takto esenciální, mnohovýznamový a sugestivní zážitek se vidí opravdu pouze jednou za čas. V jednoduchém podání zde uvidíme špínou překypující šokující příběh o vztahu muže a prasnice, kteří zplodí potomky. Ve filmu se tvůrci nebáli zařadit vizuálně odpudivé scény bestiality a koprofágie, které odpudí řadu diváků - já jsem se teda taky místy hodně kroutil, moc dobře mi z toho nebylo. Tato ústřední extrémní rovina je velice silným východiskem pro existenciálně-pocitovou interpretaci celého díla, ve kterém se jednotlivé motivy konfrontují (již od úvodního navolení motivu – vztahu člověka a jiného živočišného druhu) snad v každém záběru filmu. Kontrasty rozličných fyzických a duchovních rozměrů existence se zde perou od začátku do konce. Film lze pojmout jako náhled na zkulturnění jedince, odpoutání se od počátečního naturálního přebývání ve špíně a následná touha po návratu k prapodstatě. Nebo jako kontrast nábožensky dané vrženosti bytí do fyzického prostoru a primární spjatosti jedince s tímto prostorem, což ústí v absolutní odmítnutí víry a náboženství. Nebo jako prostou rozpolcenost člověka a jeho existenčního vztahu ke světu. Snahu pochopit svoje místo ve světě, význam vlastních konaných činů. Nebo jako prostou parodii na romantické kýčovité slaďáky – ale teda hodně silnou :-)))) .Celý film je vlastně velkou konfrontací geobiologické matrix zemské existence (proto ty neustále záběry na žížaly, hlínu, výkaly, zvířata) a duchovního rozměru života. Film jakoby symbolizoval věčnou touhu po odpoutání se od fyzična, směřování k duchovnímu rozměru, kulturnímu uspořádání, návykům a zvyklostem. To vše je ale neustále bezvýchodně sráženo konfrontací s každodenní špínou, opakovanými elementárně-biologickými úkony (ranní latrína), což vede k nezvládnutí základních mantinelů existence, odporným činům a ulpění ve stále se zrychlujícím víru šílenství, na jehož konci čeká jen vysvobození v podobě kýžené smrti. Dost dekadentní, že ano přátelé. A přesně takový tenhle film je. Ve špinavě černobílém vizuálu, odehrávající se kdesi v polorozbořené stodole se zvonicí na konci světa, ve všudypřítomné špíně, bahnu, sračkách a výkalech hospodářských zvířat. S fascinujícím hudebním doprovodem, kde převládá církevní hudba s žalmovými kostelními zpěvy a zneklidňující zvuky, umocňující vlastní zvukově-pocitovou dějovou stopu filmu. Napsat by se zde dalo ještě mnoho, způsobů interpretace celého filmu a jeho částí je mnoho a mnoho a mohly by se o tom vést sáhodlouhé debaty. Umělecký zážitek par excelence. Divák ovšem musí překonat prvotní odpor a hnus. Tudíž jako obvykle doporučení pro silné nátury, psychicky labilní jedinci by se tomuhle měli raději obloukem vyhnout, aby neskončili tak jako naše hlavní postava. On koneckonců ten závěr místy až vzbuzuje pocit, že se nám tvůrci snaží v recesi říct - kašlete na to, všechno je vzhůru nohama (doslova!) režisér je blázen, radši si z toho nic nedělejte. A nebo taky že blázen je divák a všichni lidé a nic na světě nemá smysl. Mimochodem, vysoce dekadentní tečkou je ono postupné zjištění, cože je onou svatební vázou. Uff. Kdyby existovala inkvizice, tak by se tvůrci tohohle filmu smažili na hořící hranici jako první. 10/10 () (méně) (více)
Je docela zábavné číst tady tu řadu "výkladů" a "vyjevení" tohoto podivného filmu ... Ono mi to připadne jako s Biblí, hromadu nesmyslných mouder si každý člověk může vyložit jinak. A ještě větší sranda je, když to vtklouká do hlavy druhým. Tenhle film není ani tak extríémní, nebo divný sám o sobě. V rámci jisté podstaty jde o systematicky sestavený polodokument o životě na osamoceném vesnickém dvorku. To, že se místní chlapík až příliž sžije s místním zvířectvem není až zas tak příliš nenormální, jak se možná někomu zdá. Ono se tam skoro ani moc neděje něco úplně "wtf", out, mimo apod. Tohle všechno se může dít, prostě jinej kraj, jinej mrav, na vesnici maj lidi a lidi k zvířatům prostě blíž. Samozřejmě to píšu s úsměvem, ale ne s nadsázkou, já tam neviděl něco, co by nebylo nějak extrémně nenormální. Filmově je to podáno stylově, pěkně, vesele a exteticky. Chvílemi se jedná sice o maximální extetický hnus, ale pořád to estetické je. Nic surealistické jsem v tom neviděl, věci se dějí, protože se v přírodě prostě dějí a nikdo neví proč a z jakého důvodu. Největší sranda začne, když mraky intelektuálů začnou bádat nad tím, co tím chtěl tvůrce říct a co je smyslem filmu!! :-)) Nesmysl ... Takhle se přece na ten film pohlížet nedá ... Ne že by to bylo divný ten film, ale je to hnusný. Chvílema hodně hnusný (žraní hoven, blití). No, ale někdo má rád holky, někdo zase vdolky (z hoven), někdo zase prasnice, jsme jenom lidi!! Že jo ... A co žene přírodu a člověka stále vpřed a dává všemu smysl?? No přece LÁSKA!!! A to je jedinná skrytá myšlenka filmu - láska fyzická, láska narcistní, láska k Bohu, láska k přírodě, nemilosrdná láska přírody k sebe samé ... Nic víc. Zajímavé, chvílemi vtipné, chvílemi neskutečně nechutné a odporné!! ()
LFŠ 2009 Okolní nízka či dokonce odpadová hodnocení jsou dána nikoliv tím, že se jedná o natolik kontroverzní, v mnoha zemích zakazovaný film, ale právě tím, že má takovou pověst, které nakonec nedostoji (ani nechce dostát) a měšťáci pohoršeni či znuděni výjevy nejsou schopni se naladit na spirituální mód a všímat si mnoha myšlenek. (Argumentovat "nudou" a "potřebným zkrácením" je pochybné, protože je SVATEBNÍ VÁZA založena v první hodině na retardaci a poté ve zbylých dvaceti minutách na redundanci.) Každý, kdo má nakoukány snímky pro otrlé diváky, musí poznat, že nejde o vršení šokantních obrazů (a pokud tomu tak je, má to své opodstatnění), ale o systematické užívání kontrastů: kompozice obrazů jako malířských pláten X jejich obsah, co se v nich/na nich odehrává; anální sex s prasetem a pojídání výkalů a následné zvracení X duchovní hudba zjemňující zobrazované (především Monteverdi); soustřeďování se na fyzické uspokojení a ukojení potřeb (sex a jídlo) X snaha "dotknout se nebes", duchovní očista; muž s prasnicí a třemi prasáčaty jako poslední muž na Zemi snažící se o zachování života X muž s prasnicí a třemi prasáčaty jako první muž na Zemi snažící se o rozšíření "rodu"; taktilní dorozumívání se beze slov, pouze doteky X komunikace mezi zvířaty na několika úrovních; zdánlivě prosté, pasoliniovsky neotesané dílo X promyšlené, mnoha významy a odkazy na knihy, plátna a filmy přeplněné dílo... a tak by se dalo pokračovat, než by se dosáhlo kontaktu s neuchopitelným. P.S. Kdo mi vysvětlí, co hlavní hrdiny na té svini viděl, když nebyla tak fešná jako čuník Arnold ani chytrá jako prasátko Babe, má u mě mojito. P.P.S. Opravdu jsem jediný, koho (spoiler!) napadlo, že hlavní hrdina zabil ona tři prasátka, protože nebyla jeho (nebyla mu totiž podobná) - ona svině mu byla nevěrná (konec spoileru)? 9/10 ()
Galerie (3)
Photo © Zéno Films
Zajímavosti (4)
- Při promítání na MFF v Perthu v Austrálii roku 1975 se snímek potýkal s kritikou ze strany místních cenzorů. Ti do filmů promítaných na festivalech nezasahují, ale kritika byla cílem nátlaku konzervativců. Do promítání se film nakonec dostal, ale zakázán byl roku 1976. (HellFire)
- Film je dodnes zakázaný v Austrálii a na Novom Zélande. (Paldiny)
- Znovu promítán byl film na FF v Locarnu ve Švýcarsku v roce 2008. (HellFire)
Reklama