Muž v soli

Dobrý televízny film zobrazujúci príbeh ľudí v mestečku spojenom s ťažbou soli. Dej sa odohráva v období protireformácie a začiatku osvietenstva. Upaľovanie čarodejníc a prenasledovanie evanjelikov je bežnou kulisou. Hlavný hrdina Dávid spolu s dekan Söllnom a baníkom Köppelom sú jednými z mála na strane rozumu. Titulný "muž v soli" sa tu objaví iba na krátko a v podstate podružnú úlohu katalyzátora niektorých udalostí. Herci svoje postavy hrajú dobre a poteší v rámci produkcie celkom pekné československé obsadenie. Produkcia pracuje so všetkými svojimi inštrumentami dobre, takže vie navodiť potrebnú náladu. Nijako však neexperimentuje ani príliš netlačí na dramatizáciu. Dĺžka filmu poskytuje dostatok priestoru na rozvinutie niekoľkých ďalších zápletiek, takže stále sa niečo deje a film nie je nudný. K hutnosti Kladiva na čarodejnice či Poslednej bosorke mu ešte niečo chýba. 65% (18.12.2023)

Na tento film som si spomenul len nedávno v súvislosti s novým Halamovym filmom Dubček a pozrel si ho po dlhých rokoch ešte raz. Ide naozaj o kvalitnú historickú drámu z obdobia čarodejníckych procesov a to je téma, ktorá ma baví. Katolícko-protestantské spory nemusia byť pre každého jasné, ale to jadro filmu založené na absurdnej viere v nezmysly bude pochopiteľné každému. Na televízny projekt naozaj dobré dielko. (27.04.2018)

Pěkný historický film, ale začátek připomíná spíše grotesku. Mladý muž cestuje městem a je svědkem upalování mladé čarodějnice. To jej natolik traumatizuje, že když později spatří jinou dívku, chce ji zachránit před upálením, a to velmi svérázným způsobem. Holka stojí u potoka, oheň nikde žádný, ale on ji popadne, zatáhne do mlází a povalí ji na zem. Ona začne volat o pomoc, seběhnou se lidi a on jen těžko vysvětluje, že nešlo o pokus o znásilnění. V dívčině pohledu čteme: „Pěkný chlap, škoda, že je takový magor.“ Popsaný způsob seznamování s ženou byl totiž v 17. století stejně společensky nepřijatelný jako dnes. Nevím, zda se filmový příběh opírá o historickou předlohu. Každopádně čarodějnické procesy v salcburské arcidiecézi doložené z doby o něco pozdější, totiž z let 1675 až cca 1690 (tzv. Jacklovy procesy), jsou ze sociologického hlediska zajímavější, protože představovaly pokus vládnoucích špiček zbavit se chudých osob (bezdomovců, žebráků, tělesně a mentálně postižených jedinců) jejich fyzickou likvidací. (05.06.2022)

Máme rok 1618, čemuž oficiální text distributora říká středověk (pro upřesnění, za konec středověku se podle nejzazšího termínu počítá objevení Ameriky). Na druhou stranu, hudba tu zní ve stylu Vivaldiho, což je taky mimo mísu. V týhle době ovšem žít zjevně nebyla žádná bžunda. Otázka víry byla na hranici života a smrti, obě víry (katolíci versus protestanti) pak spojuje společný boj proti Ďáblovi, což z pohledu 21. století působí hodně kuriózně (téma, jestli se mumie zakonzervovaná v soli smí pohřbít křesťanským způsobem). Ale jestliže tu funguje nekompromisní řád a disciplína, pak mi trochu nesedí hlavní hrdina David (Michael Roll), kterej dějem proplouvá tak nějak v pohodě, bez peněz, zázemí a náležité úcty k autoritám. Nemluvě o tom, že by to mohl bejt pro ženy celkem šukézní týpek, kdyby neměl kontinuálně sádelnatě mastnou hlavu (smysl to má, když je zpocenej v solným dole, ale nikoli celý tři hodiny). Jinak ale věrohodné, přesvědčivé a místy hodně naturalistické. Suma sumárum, velmi dobrej televizní kousek, neprávem málo známej. (01.05.2016)

V deseti jedenácti jsme chodili na filmy typu Mandrin a Scaramouche; občas (tedy dost zřídka) dostane člověk chuť podívat se něco podbného (nemusí to být až tak francouzského) i po šedesátce. A taky se mi to líbilo. Ale ne zas tak, abych přitom nad něčím neuvažoval (jeden z možných smyslů filmu jako takového): Tedy, označení "čarodějnice" se se v hovorové řeči téměř nepoužívá, je vyhrzeno určité historické době a tu nepřekračuje. Slovo "bosorka" už je frekventovanější i v běžném úzu. Další (románská) označení "bruja" nebo "strega" se běžně používají v současné literatuře i v hovorové mluvě. U pojmu "witch" není třeba ztrácet slov. Možným důvodem je zakořeněnost těchto pojmů v uvedených jazycích spolu s intenzitou jejich používání ve středověku. Jiným důvodem může ale také být délka slova a jeho snadná vyslovitelnost. Kdo by se namáhal říkat někomu (některé) "čarodějnice", když máme patřičnější slova na dvě slabiky. Tak jako "bruja" nebo "strega" ve španělštině a italštině; o saském ekvivalentu nemluvě. - Dalším zajímavým pojmem je "nečistá síla", ale o tom zas někd jindy. (01.06.2018)