Milan Rastislav Štefánik
Životopisný / Drama
Československo, 1935, 91 min
Režie:
Jan SvitákHrají:
Zvonimir Rogoz, Ján Sýkora, Oľga Borodáčová, Andrej Bagar, Zdenka Bezručová, Jan Pivec, Mária Sýkorová, Štefan Letz, Ján Borodáč, Míla Pačová, Božena Svobodová, Karla Oličová, Rudolf Deyl st., Antonín Vaverka, Ferdinand Hart, Ladislav Hemmer, Josef Kotalík, Jaroslav Marvan, Ferry Seidl, Jindřich Edl, Fráňa Vajner, Saša Razov, Julius Baťha, Jan Černý, František Roland, Jiří Hron, Jaroslav Bráška, Karel Šott st., Bohumil Mottl, František Kreuzmann st., Bolek Prchal, Antonín Hodr, Štefan Figura, Zdenička Jirkovská, Rudolf Bachlet, Ivan J. Kovačevič, Ladislav Janeček, František Hlavatý, Antonín Strnad, František Sádek, Štefan Munk, Miroslav Svoboda, Raoul SchránilObsah
-
Životní příběh mezinárodně proslulého slovenského vědce, vojáka a diplomata, který v průběhu 1. světové války významně přispěl k vytvoření podmínek vedoucích ke vzniku Československa. Bohužel zahynul při letecké katostrofě. Představitel hlavní role Chorvat Zvonimir Rogoz získal Filmovou cenu (1935). (oficiální text distributora)
Životní příběh mezinárodně proslulého slovenského vědce, vojáka a diplomata, který v průběhu 1. světové války významně přispěl k vytvoření podmínek vedoucích ke vzniku Československa. Bohužel zahynul při letecké katostrofě. Představitel hlavní role Chorvat Zvonimir Rogoz získal Filmovou cenu (1935). Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
Kulmon
Zajímavost: V tomto filmu se poprvé před kamerou objevil Raoul Schránil. Režisér Sviták mu svěřil roli pobočníka jednoho z francouzských generálů.(6.3.2008)
-
NinadeL
A skutečně, jako v každém případě u očekávání filmů z tohoto ranku, i tady bylo naplněno. Takový film by měli minimálně na Slovensku dávat několikrát ročně. Jaká je to ostuda, že vyšel na světlo až letos díky České televizi! A kromě obecných kladů je tady samozřejmě také další puzzle do filmografie velice zajímavé herečky Karly Oličové, která v tomto roce ve filmu začínala, bohužel se ale dočkala jen kariéry trvající 4 léta.(22.2.2009)
-
Marthos
Slovenská kinematografie neměla ve třicátých letech ještě zdaleka své stabilní postavení. Slovenský film byl stále silně vázán k Praze. Pokusy o zakládání místních filmových výroben, podniknuté již na počátku dvacátých let, obvykle po jednom či dvou filmech končily vyčerpáním základního kapitálu. Jediným umělcem, který i navzdory této skutečnosti zůstal slovenským exteriérům věrný, byl dokumentarista Karel Plicka. Vrcholem jeho snah pak byl mezinárodně oceněný snímek Zem spieva. Filmaři se po tomto nečekaném úspěchu čas od času na Slovensko vypravili, jejich díla se ovšem většinou setkala s chladnými reakcemi. Zklamala Rovenského Tatranská romance i Špelinova Matkina spoveď. Teprve Fričova adaptace zbojnické legendy o Juraji Jánošíkovi alespoň částečně napravila tuto reputaci. Ve stejné době přikročil režisér Jan Sviták k realizaci konjunkturálně vlasteneckého »národního velkofilmu«, jak tehdy slavnostně oznamoval tisk, Milan Rastislav Štefánik. Životopisný příběh jednoho z čelných představitelů masarykovského zahraničního odboje diváky seznamuje se stavy na válečné frontě i pocity titulního hrdiny. Štefánik tu vystupuje jako vysoká lidská autorita, neohrožený velitel a vůdce, tedy téměř bezchybný plakátový hrdina. Tuto přímou idealizaci a mýtizaci jeho osoby si lze však objektivně odůvodnit houstnoucí politickou situací v Evropě, kdy se hitlerovské Německo aktivně připravovalo na další válku. Národní tóny – především zařazení hymny Kde domov můj – se tak tehdy jistě setkaly s příznivým ohlasem. Ve filmu se objevila řada slovenských herců, byť se jejich prostor před kamerou omezil na pouhou epizodní účast. Titulní role byla svěřena jugoslávskému umělci Zvonimiru Rogozovi, který ovšem trvale působil a žil v Praze. Ten si také za svůj sugestivní výkon odnesl prestižní Filmovou cenu za rok 1935. Do filmu byly vkomponovány i četné autentické zpravodajské a dokumentární záběry z I. světové války. V nevyrovnané tvorbě režiséra Svitáka pak zaujímá ŠTEFÁNIK zcela výjimečné místo, popírající jeho pozdější protektorátní pověst.(2.3.2009)
-
kinderman
Tak jsem se rozhodl být dnes (aspoň filmově) "státotvorný" a pobavilo mě, jak lze natočit životopisný snímek o Štefánikovi, aniž by tvůrci sáhli k zobrazení (v roce 1935 již nemocného a abdikujícího) Masaryka a Beneše (který jej v prezidentském úřadu střídal). Z.Rogoz coby titulní postava je většinu času pateticky unaven, což vyjadřuje stereotypně hlavou v dlaních, na štěk roku aspiruje J.Marvan v roli srbského majora (na plátně stráví cca 20 vteřin, přičemž zády ke kameře pronese jednu větu). Předpokládám, že dnešní divák neznalý základních historických souvislostí bude z filmu zmaten.(28.10.2011)
-
andykovac
Veľmi som sa na tento film tešil lebo som nevedel, ako i veľa Slovákov, že tento film vôbec existuje. Je to asi preto , že vlastníkmi filmu neboli Slováci ale Češi. Vo filme sú nádherné obrazy Slovenska a originálne zábery z obdobia I.sv.vojny. Hlavný predstaviteľ podaním nevystihol energického Štefánika a film bol dosť komplikovane zostrihaný. Určite to je spôsobené minutážou filmu. Film o takejto osobnosti by si zaslúžil určite lepšie spracovanie, ale ako Slovák môžem byť vďačný tvorcom, že tento film uzrel svetlo sveta.(11.3.2012)
-
TomJ
Som sokovany z toho, ze v roku 2009 (!) bola televizna premiera filmu z roku 1935 (!!) a to este filmu v slovencine na Ceskej televizii!!! Nebyt Cechov, tak Stefanika Slovaci nevidia mozno dalsie pol storocie. Inak film bol na svoju dobu ozaj dobry. Pacila sa mi hlavne autentickost a tiez herecky vykon hlavnej postavy. Aj ked Rogoz vyzeral starsie ako mal, ale vykon excelentny.(5.4.2009)
-
ivonius
Je všeobecně známé, že Štefanik zastával zásadně odlišný názor na státoprávní uspořádání Československa a při návratu ze Sibiře vůbec nepokládal za rozhodnuté, jakým státem bude Česko-Slovensko, ale ani, zda bude republikou.Proto jehoi tragická smrt nejvíce ulevila Masarykovi a Benešovi, a to tak důkladně, že nebyli schopni přijet do Bratislavy, aby se s ním rozloučili...(4.7.2010)
-
Dzonysek
odpad!V době, do níž je tento snímek zasazen, bylo M. R. Štefánikovi něco málo přes 35 let. Když skutečný Štefánik tragicky zahynul, bylo mu nedožitých 39 let. Představiteli hlavní role (Zvonimir Rogoz) bylo v době natáčení filmu téměř padesát. A nutno podotknout, že na to skutečně vypadá. O Štefánikovi se dále traduje, že měl obrovské charizma, u Rogoze však postrádám aspoň náznak něčeho podobného, role mu naprosto nesedí. A navíc mi ani nepřipadá, že by byl Štefánikovi nějak zvlášť podobný, ale to už by snad ani nevadilo. Celkově mi ale obsazení hlavní role hodně vadilo, Rogoz mě chvílemi spíš děsil. Plno patetických proslovů dělá z filmu agitku. Samozřejmě si plně uvědomuji kontext doby, ve které film vznikl. Chápu, že v roce 1935 měl film zapůsobit jako povzbuzení nálady ve velmi nejisté době. Taktéž chápu, že Štefánik je vyobrazen jako hrdina a nijak tuhle glorifikaci nezavrhuji. Ale co je moc, to je prostě příliš a některé momenty filmu působí až křečovitě, prostě parodie. A v neposlední řadě, pokud jsem to dobře rozlišil, tak Štefánik má v jednom záběru na svém pracovním stole v rámečku fotografii Edvarda Beneše. Vzhledem k celkem známému vzájemnému vztahu těchto dvou státníků se v závěru ptám....To jako vážně??? To je spíš další z mnoha scén, které působí tak nepravděpodobně, jako podstatná část "životopisného" snímku.(21.11.2011)
