Obsah
-
"La notte critica " opera F. L. Gassmanna, vídeňského baletního skladatele a následovníka Ch. W. Glucka, psaná na libreto C. Goldoniho, měla premiéru ve vídeňském Burgtheatru 5. ledna 1768. Tehdy byla Gassmannova hudba velmi ceněna pro svoji svěžest a originalitu. Po premiéře následovaly ještě tři vídeňské reprízy. Poslední známé uvedení v osmnáctém století bylo v Mnichově v roce 1793. Po více než dvou stech letech se s opisem díla v českokrumlovské schwarzenberské sbírce seznámil tehdejší dramaturg Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (později dramaturg opery ND) a dnes bohužel již zesnulý Jan Panenka. A přistoupil k dílu s obrovskou tvůrčí invencí. Vznikl tak vlastně nový text na námět původního Goldoniho libreta, text plný vtipu, situačního humoru a nadhledu, který tak často chybí dnešním operním inscenacím. Změnami prošla i původní hudební složka. Upravovatel V. Nosek velmi citlivě reagoval na původní kvalitu díla, ale i na potřeby a zvyklosti dnešního diváka. K tomu všemu přistoupila i dynamická, původně činoherní režisérka J. Kališová, která inscenaci obdařila skutečným gejzírem nápadů. Nejen diváky, ale později i porotou Festivalu českého hudebního divadla '97 a nakonec i dramaturgií České televize byla inscenace přijata více než kladně. Na televizní adaptaci se podílel štáb vedený zkušeným a na "stejné notě" naladěným režisérem Janem Bonaventurou. Poprvé po mnoha letech s novou technologickou možností se natáčelo bez playbacku. Tvůrci tak chtěli ještě více zdůraznit bezprostřednost hereckých výkonů i pocit autentičnosti a "nevyumělkovanosti" celé inscenace. Jak se jim to podařilo, to už posuďte sami. Věříme, že se zaručeně u televizní obrazovky nebudete nudit... (Vítězslav Sýkora) (oficiální text distributora)
"La notte critica " opera F. L. Gassmanna, vídeňského baletního skladatele a následovníka Ch. W. Glucka, psaná na libreto C. Goldoniho, měla premiéru ve vídeňském Burgtheatru 5. ledna 1768. Tehdy byla Gassmannova hudba velmi ceněna pro svoji svěžest a originalitu. Po premiéře následovaly ještě tři vídeňské reprízy. Poslední známé uvedení v osmnáctém století bylo v Mnichově v roce 1793. Po více než dvou stech letech se s opisem díla v českokrumlovské schwarzenberské sbírce seznámil tehdejší dramaturg Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (později dramaturg opery ND) a dnes bohužel již zesnulý Jan Panenka. A přistoupil k dílu s obrovskou tvůrčí invencí. Vznikl tak vlastně nový text na námět původního Goldoniho libreta, text plný vtipu, situačního humoru a nadhledu, který tak často chybí dnešním operním inscenacím. Změnami prošla i původní hudební složka. Upravovatel V. Nosek velmi citlivě reagoval na původní kvalitu díla, ale i na potřeby a zvyklosti dnešního diváka. K tomu všemu přistoupila i dynamická, původně činoherní režisérka J. Kališová, která inscenaci obdařila skutečným gejzírem nápadů. Nejen diváky, ale později i porotou Festivalu českého hudebního divadla '97 a nakonec i dramaturgií České televize byla inscenace přijata více než kladně. Na televizní adaptaci se podílel štáb vedený zkušeným a na "stejné notě" naladěným režisérem Janem Bonaventurou. Poprvé po mnoha letech s novou technologickou možností se natáčelo bez playbacku. Tvůrci tak chtěli ještě více zdůraznit bezprostřednost hereckých výkonů i pocit autentičnosti a "nevyumělkovanosti" celé inscenace. Jak se jim to podařilo, to už posuďte sami. Věříme, že se zaručeně u televizní obrazovky nebudete nudit... (Vítězslav Sýkora) 
