Bez dcerky neodejdu

Vážení přátelé, tento film by měl být součástí základní výuky ve škole... Pustit každé holce, kterou by napadlo, vzít si muslima, pustit každému člověku, který by snad chtěl bránit islámské náboženství, každému člověku, který by se chtěl vypravit na "dobrodružnou cestu" na střední východ, no prostě každému, každému, každému... A povinně. Je to jen ukázka jednoho z miliónu případů a děsí mě nevědomost většiny lidí, kteří neví nic o islámu ani o poměrech v islámských zemích. Jinak k samotnému filmu... nervy jsem měla celou dobu, beznadějnou atmosféru, ze které vám běhá mráz po zádech od okamžiku, kdy se na Betty sesype Moodyina rodina před letištěm, se podařilo vystihnout naprosto dokonale, tak dokonale, že vám naskočí husí kůže a sami se vžijete do děje. (06.04.2013)

Napřed kniha, potom film- takhle to u mě platí a v tomhle případě jsem byla spokojená. Kniha byla napsána skvěle i když někdy až moc detailně (zrovna když to nebylo nijak zajímavé). Film se velmi, velmi dobře drží knižní předlohy. Připadá mi to, jako celá kniha v "kostce", kde je použito to nejdůležitější. Tudíž jsem se ani trochu nenudila, ale spíše napjatě sledovala výkony herců. Vyvedený snímek. (09.03.2008)

Pútavá dráma o 2 rozdielnych kultúrach a náboženstvách. Upútal ma výborný dej, ktorý je o úteku Betty s dcérou Mahtob z Iránu, ale aj herci, či réžia. Na jednej strane si myslím, že film bol mierne o politickom odsúdení USA Iránu. No na druhej strane zostáva faktom, čo náboženstvo Iránu - islam je náboženstvom strachu a násilia. To môžeme vidieť aj v myslení a činoch Európskych imigrantov, napr. vo Švédsku, Anglicku, či Nemecku. Film teda tiež núti diváka, najmä mladé ženy, zamyslieť sa dobre nad výberom budúceho partnera do manželstva. (07.02.2018)

Film příliš nepřispívá k bourání předsudků či strachu z jiných kultur a hodnot, kterým nerozumíme, ale tak to někdy bývá, když stavíme pouze na své konkrétní a špatné zkušenosti. Kdo by se ale rád ocitl v situaci, kdy všechna ochrana, na kterou se doposud spoléhal, zmizela jako mávnutím kouzelného proutku (myšleno i spolehnutí na manžela)??A to Sally Fieldová v roli Betty skvěle prezentuje a těžko jí nefandit. Ostatně je jedno jestli si člověk vezme Iránce-Iránčanku, Němce-Němku nebo Itala-Italku, prostě každý by si měl předem spočítat, zda si je vědom právních důsledků takové situace. Viz nedávné "únosy" dětí z mezinárodních manželství. Hlavní postava příběhu tvrdě doplatila na to, že si plně neuvědomila svoje právní postavení v zemi svého manžela. Alfred Molina nemá dost prostoru a tak je jeho úhel pohledu naznačen jen zkratkovitě a můžeme si ho spíš jen představit než z příběhu pochopit. Silné rodinné vazby, které ho přirozeně táhnou domů a předsudky se kterými bojuje na cestě za americkým snem a také chlapská ješitnost, kdy chce zpátky doma ukázat ostatním ze své rodiny, že si dokáže udělat pořádek ve své domácnosti. Jeho postoj není nepochopitelný, když se na to díváme z pohledu jeho kultury a v případě, že by si vzal ženu zvyklou na danou kulturu, byl by pravděpodobně velkorysý a laskavý manžel, který by na ženu nevztáhl ruku. Tato pro oba manžele bezvýchodná situace dohnala oba k meznímu chování. Příběh se mi velmi líbi a jeho emotivnost je podána vcelku vkusně, méně se mi líbí prezentace Ameriky jako vůči východním kulturám kontrastní oázy svobody. (17.11.2007)

Téměř všichni ostatní komentátoři tento film vnímají jako smutnou zprávu o střetu kultur či o jednom zpackaném manželství, které je za střet kultur nemístně vydáváno (třeba uznat, že nejedno snědé děvče zažilo podobné útrapy ze švarným bílým jinochem z nějaké evropské země a asi bysme moc nejásali nad, dejme tomu senegalským, filmem, který nás Evropany kvůli tomu zobrazuje jako bezcitné, zdegenerované a rasistické zrůdy). Avšak podle mého to celé vůbec není osobní příběhem, nýbrž docela průhlednou analogií k náhlé proměně americko-íránských vztahů po islámské revoluci. _________________________Stejně jako je Betty spolu s divákem šokována náhlou a nečekanou proměnou Moodyho, byla americká diplomacie vedle z toho, že íránský šáh Pahlaví, kterého na trůn posadila CIA, byl náhle sesazen a nahrazen zuřivě protiamerickým náboženským radikálem Chomejním. Jenže mi právě nepřijde vůbec šťastné, když je proměna státního aparátu zobrazena jako proměna celého lidu, dokonce i toho žijícího v diaspoře. Film nám v podstatě tvrdí, že Íránci jsou apriori zaostalé, primitivní polopice, jež byly jakž takž civilizované pouze ve chvíli, kdy měli hlavy pohodlně zastrčené mezi půlkami Strýčka Sama. Však si také všimněte, že míra lidskosti filmových Íránců bez výjimky koreluje s úrovní jejich angličtiny. _________________________ Takové zvrácené poselství zamrzí o to víc, že jej tvůrci do filmu možná zanesli omylem. Jasně že filmový obraz Íránu je přepálený a najdeme tam několik do oči bijících nesrovnalostí (opakované záběry špatně prováděné muslimské modlitby, ši'íté mluví o záznamech Prorokovy tradice jako o "hádísech" a nikoli "achbárech", je také krajně nepravděpodobné, že by taková fundamentalistická rodina, jako je - alespoň ve filmu - ta Moodyho, měla v domě obrazy a slavila Vánoce), ale v porovnání s většinou hollywoodské produkce o zemích Blízkého východu je míra manipulace až překvapivě malá. To třeba oscarový Půlnoční expres zkresluje reálie Turecka daleko více, než se to Bez dcerky neodejdu "daří" v případě Íránu. Autoři se dokonce i trochu snažili přiblížit se perské architektuře, ač bylo natáčení realizováno v Izraeli a průměrný americký divák má jistě celý orient v jednom pytli a rozdíly mezi kulturou jednotlivých zemí nerozpozná. (26.03.2011)