Bez dcerky neodejdu

Film příliš nepřispívá k bourání předsudků či strachu z jiných kultur a hodnot, kterým nerozumíme, ale tak to někdy bývá, když stavíme pouze na své konkrétní a špatné zkušenosti. Kdo by se ale rád ocitl v situaci, kdy všechna ochrana, na kterou se doposud spoléhal, zmizela jako mávnutím kouzelného proutku (myšleno i spolehnutí na manžela)??A to Sally Fieldová v roli Betty skvěle prezentuje a těžko jí nefandit. Ostatně je jedno jestli si člověk vezme Iránce-Iránčanku, Němce-Němku nebo Itala-Italku, prostě každý by si měl předem spočítat, zda si je vědom právních důsledků takové situace. Viz nedávné "únosy" dětí z mezinárodních manželství. Hlavní postava příběhu tvrdě doplatila na to, že si plně neuvědomila svoje právní postavení v zemi svého manžela. Alfred Molina nemá dost prostoru a tak je jeho úhel pohledu naznačen jen zkratkovitě a můžeme si ho spíš jen představit než z příběhu pochopit. Silné rodinné vazby, které ho přirozeně táhnou domů a předsudky se kterými bojuje na cestě za americkým snem a také chlapská ješitnost, kdy chce zpátky doma ukázat ostatním ze své rodiny, že si dokáže udělat pořádek ve své domácnosti. Jeho postoj není nepochopitelný, když se na to díváme z pohledu jeho kultury a v případě, že by si vzal ženu zvyklou na danou kulturu, byl by pravděpodobně velkorysý a laskavý manžel, který by na ženu nevztáhl ruku. Tato pro oba manžele bezvýchodná situace dohnala oba k meznímu chování. Příběh se mi velmi líbi a jeho emotivnost je podána vcelku vkusně, méně se mi líbí prezentace Ameriky jako vůči východním kulturám kontrastní oázy svobody. (17.11.2007)

Hlavní předností filmu je silný, emocionálně vypjatý příběh, který má svým námětem šanci strhnout zejména ženské publikum - a pochopitelně mně, nenapravitelného citlivku. Nařčení z citové manipulace tentokrát není na místě, protože scénář věrně odráží knižní předlohu a ta zase kulturní propast mezi západní modernitou a prostředím utvářeným islámským právem - šaríou a místními tradicemi. V onom světě patří děti po rozchodu rodičů automaticky otci...Popsaný příběh vůbec není vyjímečný, naopak odráží zkušenost řady žen, které se provdaly do oblastí ovládaných konzervativní islámskou ideologií. Filmové zpracování i herecké výkony jsou standartní, tedy nevybočující z průměru. Celkový dojem 70 %. (18.05.2007)

Strhující příběh o tom, že né všude ve světě mají ženy stejná práva jako muži. Tento film se mi zdál jako zajímavé nahlédnutí do života lidí v arabském světě, kde se dějí věci a zvyky, o kterých my nemáme možnost obvykle tolik vědět. Za vyzdvihnutí stojí určitě výkon Sally Field. Snímek je podle mě velmi dobrá knžiní adaptace, která si zachovává svou původní syrovost. (22.04.2011)

Při hodnocení tohoto filmu máte na výběr - buď jej přijmete jako názornou "učební" pomůcku pro slečny, které ve víru hormonálního ohňostroje jménem zamilovanost úplně vypnou mozek a uvěří, že láska nejen přenáší hory, ale také mizíkuje tisícileté kulturní standardy (pro nás odlišnosti), které byly jejich děsně milovaným očarujúcim princom s uhrančivýma očima vštěpovány na každém kroku už od nejútlejšího dětství, a pak se děsně diví... Z tohoto hlediska je Bez Dcerky Neodejdu vynikajícím snímkem, neboť je vyprávěn právě z pohledu té "oklamané a zklamané" západní ženy. Druhá možnost je vnímat tento filmový počin jako odporné xenofobní dílo napadající hodnoty, které jsou pro "druhou stranu" stejně důležité jako dýchání. A to je něco, s čím se nelze ztotožnit, když jsme přece tak hrozně demokratičtí a tolerantní ;) I s tímto pohledem je třeba souhlasit, protože příběh skutečně je vyprávěn jen a pouze z pohledu západní ženy, která navíc něčemu jako náboženství moc nedala ani ve své rodné zemi, a tak nemůže pochopit, co "to" všechno pro rodinu jejího (milovaného) muže znamená. I vzhledem k současné situaci ve světě by přesně takovémuhle tématu slušela forma dvojfilmu, jehož jednu část by vyprávěla Ona, a druhou On. Něco podobného se spáchalo tuším ve Francii v šedesátých letech ohledně rozvodu manželství a práva rodičů na styk s dětmi, bohužel si ani za zlaté nečisté zvíře nemůžu vzpomenout, kdo byl autorem a jak se to jmenovalo:P Každopádně jakožto právnický začátečník, zajímající se velmi, velmi, velmi, především o rodinné právo, zhodnotím Not Without My Daughter z prvního z výše uvedených pohledů - proto dávám 80%, ačkoliv žádných excelentních hereckých výkonů se tu divák nedočká. (10.05.2009)

Poněkud povrchní, tendenční a šablonovité memento. Jakoby se snažilo vyřídit si nějaké osobní účty ... s Íránem. Nicméně i tak je dostatečně výmluvné - určené primárně všem zamilovaným naivkám, které se rozhodnou spojit svůj život s cizincem pocházejícím z diametrálně odlišného kulturního, náboženského a společenského prostředí. Protože stejně jako ON se přizpůsobí zvyklostem JEJÍ vlasti - pokud se stane jeho dočasným domovem, musí být i ONA srozuměna s tím, že bude v případě potřeby akceptovat obyčeje JEHO země - jestliže ho tam někdy bude následovat ... ať už ze své vůle či třeba nedobrovolně, pod falešnou záminkou. Jiná varianta neexistuje ... pravidla jsou jasně daná. Protože on se prostě nemůže jen tak vyčlenit ze společnosti - a ohrozit tak sebe ... i ji. P.S.: 1) Víte ... jejich způsob života nemůžeme posuzovat z našeho pohledu. Nemáme žádné právo vnucovat jim naše skvělé západní "hodnoty" ... a násilím už vůbec ne. Tím spíš, že o ně nám nikdy nešlo. Vždycky byly ve hře zdroje a sféry vlivu a surovinovody. Každá civilizace potřebuje ke svému vývoji ČAS. Pokud jí ho nedáme, neseme veškeré důsledky vlastních chybných rozhodnutí (úmyslně říkám MY - protože dneska jsme v tom taky ... jakožto právoplatní členové Severoatlantické aliance). Akce vyvolává reakci, stojí u kolébky nenávisti, radikalizace a náboženského fanatismu. Nic víc a nic míň. Je s podivem, že jsme pod praporem "svobody" a "demokracie" hrdě stáli v jenom šiku a podporovali vojenské operace na cizích územích Blízkého Východu a severní Afriky - a přitom teď (píše se březen 2016), na pozadí migrační krize, nejsme schopni se stejným odhodláním zajistit pořádek a bezpečí ani ve vlastních zemích ... v rámci Schengenu. A jen převelice opatrně začínáme připouštět, že jsme to především my, kdo svou arogancí způsobil ohrožení Starého kontinentu; 2) Oslava vánočních svátků ? V JEHO rodině ? (01.03.2016)