Vychvalovaný dokument Davida Leafa a Johna Scheinfelda se soustředí na z části britské, z části americké období 1966-1976, kdy se z Lennona čím dál více stává protiválečný aktivista a proměňuje se v ikonu, která v sobě zhmotňuje všechny ideály otevřené společnosti a éry hippies. Dokument ukazuje, že Lennon se stal na poli aktivizmu natolik známým a uznávaným, že se jej americká vláda pokusila umlčet. Autoři filmu se zároveň snaží ukázat, že kauza USA versus John Lennon nebyla v žádném případě ojedinělá, ale americké politické špičky měly vždy políčeno na ty, kdo svobodu slova brali příliš závazně a záruky ústavy doslova. (caisy)
Krapet nadbytečný dokument, jehož název slibuje mnohé, jehož obsah však mnohé nenabízí. Zapomeňte na nějakou kontroverzi, kontroverzní bylo Lennonova chování v 70. letech. Jak vidno, někoho fascinovalo do té míry, že má ještě dnes potřebu ždímat vyždímanou houbu. Část filmu tvoří povětšinou známé informace z ex-broukova života, případně jeho názory nevalného smyslu, leč pro mnohé velkého významu. Druhou, protikladnou část reprezentuje snaha postihnout politicko-společenskou situaci ve Státech, které válka ve Vietnamu postavila na nohy. Snaha stmelit obě části a z jejich konfrontace vyvodit nějaké závěry, je tvůrcům cizí, místo toho prezentují pochybné konspirační teorie a budují chabé paralely k současné situaci. Z jiných snímků dobře známý, proto málokdy překvapující archivní materiál byl doplněn komentáři některých „zasvěcených“ - Gore Vidal, Ron Kovic, Carl Bernstein, Georgie McGovern a především Yoko Ono, která, což je na projektu dobře patrné, dala tvůrcům své ano (čili lze hovořit o autorizované skorobiografii). Vše podstatné, co mohlo být o Lennonovi řečeno, říká Imagine, U.S. vs John Lennon působí ještě víc než jiné podobné dokumenty jako snaha o vydolování laciné senzace z dolu (ne bezdůvodně) již dávno zavřeného. Pokud máte mermomocí potřebu sledovat poněkud jednostranný stominutový „ani ne dialog“ politicky nechtě angažovaného umělce se státem, kde prezident určuje, co je pravda, tak prosím. Mé tři hvězdičky jdou na konto soundtracku sestaveného s Lennonových sólových desek – ty jednoduché songy zaberou vždycky a kvůli nim, ne kvůli nějakým výkřikům do tmy, tuhle výraznou persónu nepřestanu obdivovat. 55%
Lennon byl sice magor, ale argumentační schopnosti a intelekt mu rozhodně nechyběly - a o tom krásně vypovídá tento osvěžující a zajímavé info přinášející dokument, na kterém se mi nejvíc líbily ty dobové scény rohovorů, ze kterých je nádherně vidět, jaká byla Yoko Ono figurka a slepá ovečka, kterou Lennon nikdy nenechal promluvit. Vlastně ani nikdo z Beatles tam nepromluví, protože ukecaný egocentrik Lennon je nikdy ke slovu nepustil, neboť měl potřebu všechny přesvědčovat o své pravdě. Maniak, ale REBEL!!!
paradoxně jediným nedostatkem tohoto dokumentu je jeho nadbytečná délka, takže se může stát, že přestanete po hodině už prostě přijímat další informace... nicméně zobrazení Lennonových poselství a ideálů, stejně tak i politické antipatie USA je víc než precizní. Give peace a chance! 80%
Na Lennona som sa nikdy nepozeral inak, ako na speváka. Až teraz zisťujem, čo bol tento človek vlastne zač. Klobúk dole pred jeho snahou o všeobecný mier. A prekrásna pieseň Imagine mi v tomto prípade privodila neskutočné dojatie. Drž sa tam hore chlape!
Výborný dokument, tato část Lennonova života si zasloužila takovýto podrobnější pohled, líbí se mi taky to, že film Lennona nezbožšťuje, ale ukazuje jej takového, jaký zřejmě byl - naivního idelistického snílka (což jeho osobu ani jeho význam v žádném případě nesnižuje)... 7/10
Já se teda musím přiznat, že jsem toho o Lennonově existenci v USA zas až tolik nevěděl. Tenhle dokument mi trochu rozšířil obzory, ale asi po třičtvrtěhodině se pro mě stal nudným..žel, alespoň dobrá hudba udržela průměr..
Dokumentární paralela o boji za vlastní svobody v „nejdemokratičtější zemi světa“ aneb John Lennon versus kabinet prezidenta Nixona. Vztah zaznamenávaných situací k dnešku je natolik zřejmý, že ho s výjimkou spisovatele Gorea Vidala nikdo ani zvlášť nezmiňuje. Režiséři se sice snaží film trochu rozhýbat, ale převážná většina záběrů jsou staré známé mluvící hlavy, ať už archivní nebo současně vzpomínkové. A to není zrovna to, co bych musel vidět v kině.
Milionkrát omílané téma je tu zas, a nepřišlo ani s náznakem něčeho nového nebo zajímavého. Jak jinak no. Co z toho chtěli tvůrci ještě vytřískat fakticky nechápu :-O.___Prostá rekapitulace s pěknou hudbou a už napohled chytřejší současnou Yoko.
Nevím, jak vy, ale mnohem raději mám záběry Johna Lennona s Paulem, Georgem a Ringem než s Yoko Ono a zakladatelem Černých panterů Bobbym Sealem, mnohem raději než (možná poněkud naivní) hlas revoluce jej mám jako autora geniálně jednoduchých písní či kontroverzních výroků z éry Beatles (tím známým o Ježíši a popularitě a hysterické reakci, jakou vyvolal, snímek začíná). A to si rozhodně nemyslím, že by Nixon s Hooverem byli správní hoši a dvě funkční období George Bushe (na něhož dokument míří především) přinesla Spojeným státům (a potažmo světu) kdovíjaké požehnání.
Přenesl jsem se plně do atmosféry přelomu šedesátých a sedmdesátých let. I když jsem tuto dobu nezažil, provedl mě Leaf a Scheinfeld srozumitelně, a s atraktivním vizuálem, bouřlivým posthippies obdobím. Zobrazují Lennona jako fanoušky zbožňovaný idol, odhodlaného rebela a charismatická ústa lidu. A mimochodem i geniálního hudebníka. Takováto významná a výrazná osobnost nebyla vždy samozřejmostí. A v tomto snímku mě s tím dokonale seznámili. 80 %
trochu rozvleklej dokument o Lennonovi a jeho věrnym nohsledovi Ono, která konečně na starý kolena mluví a jedná i trochu samostatně...lepší tři díky mé slabosti pro Lennonovu personu a jeho geniálně jednoduchou a přitom všeříkající hudbu
Pokud milujete a tvoříte, nikdy na vás nezapomenou. To dokázal John Lennon a to je dosud to hlavní, čím se ve svým životě řídím už nějaký čas já. I když nemám talent být tak úspěšný jako on, má to smysl.
Ono vytvořit při mém obdivu k Johnu Lennonovi dokument, který by se mi nelíbil..., to už by chtělo kus talentu. Rozhodně můžu říct, že jsem se zajímavou formou dozvěděl zas něco nového z Lennonova života. Sice mě tento dokument nechytl tolik, jako Imagine: John Lennon, což bude způsobeno hlavně tím mnohaletým časovým odstupem od jeho smrti, narozdíl od Imagine. Tak trochu jsem tu taky cítil snahu vše mírně zveličit a zároveň jednostranost pohledu na věc, ale nebylo to nijak dramatické. Fandům Johna Lennona tento dokument doporučuji
