Wavelength
Experimentální
Kanada / USA, 1967, 45 min
Režie:
Michael SnowHrají:
Hollis Frampton, Joyce WielandObsah
-
Experimentální film režiséra Michaela Snowa tvořený jedním pětačtyřicetiminutovým záběrem ze statické kamery. Snímek různými filmařskými prostředky zachycuje dění v podkrovní místnosti. Michael Snow získal se svým filmem v roce 1967 ocenění za nejlepší experimentální film na festivalu v belgickém Knokke. (Hejtmy)
Experimentální film režiséra Michaela Snowa tvořený jedním pětačtyřicetiminutovým záběrem ze statické kamery. Snímek různými filmařskými prostředky zachycuje dění v podkrovní místnosti. Michael Snow získal se svým filmem v roce 1967 ocenění za nejlepší experimentální film na festivalu v belgickém Knokke. Komentáře uživatelů k filmu (10)
-
Flipper
Ako experiment možno zaujímavý, ale pre normálneho diváka filmu nudné. Všemožné hrátky s kamerou po pár minútach začnú nudiť a film potrebuje akú takú dynamiku. Tá neprichádza, (ak zväčšovanie a zmenšovanie tu nezarátam) a vám sa asi najhorší kozmicko-psycho zvuk, aký bol kedy použitý vo filme, začína zažierať do mozgovej kôry. ešte aj ďalšie minúty a musíte si zbehnuť po aspirín. Ďakujem Michael za hlavybol no na to je už vymyslený alkohol.(13.11.2008)
-
DaviD3141
Vlnová dĺžka je považovaná za dielo minimalizmu, ktorá je nabitá dianím, ale taktiež aj rozsahom príbehu. Experimentálny snímok, ktorý uznáva konvenciu tajuplnosti a príbehu neodmysliteľne patriaci ku kinematografii, bol vymyslený tak aby zmenil vzťah medzi divákom a dianím na plátne. 55%(23.1.2010)
-
dwi
Snow v pronajatém podkrovním bytu umístil pevně fixovanou kameru naproti jedné ze zdí. Pomalým přibližováním spojeným se změnami barevných filtrů, reexpozicí, změnou clony krok po kroku detailně odhaluje obraz umístěný na stěně. Samotný prostor, kde se všechno odehrává, se pro Snowa stává magickým kosmickým universem.(18.5.2008)
-
Radko
Pohľad do života jednej izby alebo Zväčšenina pre fanúšikov experimentu. Miestnosť so štyrmi oknami pôsobí dojmom pulzujúceho organizmu s meniacimi sa farbami, ruchmi a svetlom. Pri troche fantázie uvidíme, že tento priestor má aj oči, nos a ústa. A že majú čo povedať! Práve ústa totiž postupne nadobúdajú tvar obrázku na stene, ktorého stále detailnejšie kontúry sa ku koncu tiež prebúdzajú k životu. Podnetné dielo, hoci nálady a farebné ladenia sa nemenili len v zobrazovanom priestore, ale i v mojom vnútri: po úvodných minútach som mal pokušenie vypnúť, aby som zhruba v prostriedku nadobudol pálčivú potrebu opätovného videnia tohto fascinujúceho zážitku, a ku koncu si túto potrebu zase rozmyslel "vďaka" neznesiteľne monotónne kvílivej melódii záverečných minút. 70%(24.5.2008)
-
Ajantis
Experimentální film tvořený jedním 45minutovým záběrem. Kamera je umístěna proti oknům potemnělého pokoje, za nimiž - jak můžeme soudit podle hluku a míhajících se střech projíždějících náklaďáků - okolní svět čile žije. V pokoji naproti tomu panuje blažený klid. Během minut se za pomoci mnoha filtrů předvede v tisíci a jedněch šatech a dá nám poznat, kolik rozličných tváří může mít obyčejný... pokoj. Jednou je doprovází hlomoz projíždějících automobilů, pak dlouhé minuty podivné hučení a po jisté chvíli jsem si uvědomil, že to, co pomalu se k oknům přibližující kamera sleduje, je jeden z obrazů pověšených na zdi mezi dvěma okny. Jen tak mimochodem, jako by se to filmu (a ani pokoje) vůbec netýkalo, se v záběru přihodí několik drobných událostí a pomalu vše dospěje k trochu překvapivému konci...... Ale možná se ke mně dostala jen tak nekvalitní verze, že si všechny ty hrátky s barvami, zvuky a atmosférou namlouvám a autorem nebyly vůbec zamýšleny. :-)(2.1.2008)
-
panjosef
Legendární a dokonalý audiovizuální experiment! V duchu koncepce strukturálního filmu jsou zde výrazové prostředky převedeny na nosný prvek filmu. Sledujeme pokoj, dění v něm, zkoumáme jeho detaily a vše kolem se prostřednictvím různých filtrů, clon, zoomů kamery a zvukových efektů mění - až máme pocit, že námi viděný výsek reality nabývá podoby jakéhosi metafyzického uzlu, bez jasné vnější struktury, lokalizace a měřítka. Výsostně hypnotická záležitost a esenciální zážitek, zejména pro vnímavé jedince, kteří jsou fascinováni úžasnými možnostmi filmových výrazových prostředků a jejich způsoby zobrazování reality. Sledování pod vlivem omamných látek pouze na vlastní nebezpečí. Já jsem sledoval s čistou hlavou a i tak mně to víc než mocně strhlo. Pustíte a nemůžete odtrhnout oči dokud není konec. Paráda. 10/10(16.5.2011)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(14.2.2009)
-
Hejtmy
odpad!Nejnudnějších 45 minut v mým filmovým životě. Koho by bavilo tři čtvrtě hodiny koukat na jeden a ten samej obraz za zvuku startujícího letadla? Komu se to líbilo, tak je buď duševně narušenej nebo je to zde obvyklá póza. 0%(7.2.2010)
-
Elví
Dá se toto vůbec hodnotit?(6.9.2010)
-
Carthorias
Mistrné dílo a jeden z nejlepších (ne-li úplně nejlepší) film, který jsem kdy viděl. Všichni tady mluvíte o experimentu, minimalizmu, ale opomínate to hlavní, a to je děj. Ten je samozřejmě skvělý,(SPOILER) zvláště ten šok v 16. minutě, kdy padne na zem pán s talířem - Joyce Wielandové se musí uznat, že muže dokáže zahrát přesvědčivě, včetně hlubšího hlasu a ochlupení na tváři (KONEC SPOILERU). Film prochází klasickým dějovým schématem antického dramatu, a sice expozice (seznámení s bytem), kolize (paní a stěhováci nesou skříň), krize (viz SPOILER), peripetie (nájezd kamery) až ke katastrofě (konec filmu, kdy divák, lačnící po nášupu tohoto skvostu, zůstává nenasycen). Co se týče dialogů, ty jsou brilantní, tak dobře napsané jsem už hodně dlouho neslyšel, balancují mezi Clerks od Kevina Smithe a Tarantinovskými filmy. Škoda že slyšíme tak dvě a půl věty. Z herců bych vyzdvihl Hollis Frampton, která se na plátně objeví (pokud se nepletu) zhruba v polovině čtvrté minuty. Hollis sice není původně herečkou (určitě všichni znáte její režisérský magnum opus - Hapax Legomena VI: Remote Control), ale náročnou roli "paní, co má ukázat stěhovákům kam dát skříň", zvládla na výbornou. Samostatnou kapitolou je potom hudba. Tady se nebojím říct, že skladatel byl neprávem opomenut na udílení cen Akademie. Zvlášť skvělá je pasáž mezi 10. a 18. minutou. Zprvu jsem se obával, že se mi něco stalo s počítačem, ale pak mi došlo, že to je celé dílo geniální mysli Michaela Snowa. Bravo, tleskám. Bohužel se obávám, že jsem v 19. minutě ohluchl, ale to je pouze malá cena za zhlédnutí takového průlomového díla. Co se týče speciálních efektů, tak například kakofonie zvuků v 16. minutě, to je přímo zvukově editační poezie. Když si jenom pomyslím, jak musely být ty efekty nákladné (podle počtu ran padlo za oběť minimálně 6 talířů a nad tím už se nos neohrnuje). A když pomyslím na vizuální efekty, tak na svoji dobu je to velmi slušný standard. Ostatně nevidíte moc filmů z roku 1967, ve kterých můžete najít absolutně statickou kameru, bez záchvěvů. Tedy, ty drobné záchvěvy samozřejmě nepočítám, ba naopak ty podle mě akorát dodávají snímku na působivosti. Navíc, pokud se díváte na film na google videu, teprve potom oceníte vysoké rozlišení kamery a stříbřitost zvuku, která teprve dodá filmu ten správný šmrnc. Ke konci filmu potom dochází k prolínání do jiných žánrů, viz (SPOILER) sekvence s duchem (KONEC SPOILERU), Wavelength se tak stává svým názvem i dějem jakousi inspirací pro filmy typu Hlas smrti. Závěrečná scéna ve mně zanechala velmi hluboký dojem, má kvalitu přesahující médium filmu a mluví k nám jakýmsi nadpozemským hlasem (aluze k mimozemským filmům - viz blikání modrého světla). Obraz, který divák vidí na konci potom vystihuje celou podstatu filmu, a sice: "Jak jsem se mohl dívat 45 minut na takovou sračku"? A tímto dává Michael Snow průchod své genialitě. Zasloužených 5 hvězd. P.S. Pokud vás tento film nadchl, tak doporučuji vynikající kraťas "Mole Hills", který je k dostání pouze na DVD filmu Sunshine, v jeho sekci s bonusy(8.9.2011)
