Klima

Nuri Bilge Ceylan je relativne znamy turecky fotograf a filmar. Iklimler ma daleko k dokonalosti, ale je prijemne vidiet, ze aj v indie podmienkach sa da pracovat s kamerou viac s rozmyslom ako je tomu v sucasnej americkej a zapadnej tvorbe vobec. omar pahmuk vyhral nobelovu cenu, papez navstivil istanbul, zda sa, turecko nam ma co povedat. (04.03.2007)

Pro mě asi nejlepší Ceylanův film. Nebrání se jednoduchým symbolikám, s postavami se těžko identifikuje, protože se před divákem uzavírají a nedají za svou maskou nahlédnout (a to ať už se postava skrývá za pláč, kamennou tvář či smích). Jde o těžko proniknutelný film, který nemá zbytečných manýristicky výtvarných záběrů, kterými by diváka prvoplánovitě upoutával a naopak oplývá dlouhými, statickými záběry, výbornou vnitrozáběrovou montáží a značně rozpolceným příběhem. A také nechává diváka neustále aktivního... (11.03.2009)

N.B. Ceylan opustil svoj rodinný kaleidoskop a pustil sa do samostatného príbehu, bez postavičiek, ktoré bohato a komplexne živili jeho 4 predchádzajúce filmy. Klíma je obyčajný príbeh rozpadu jedného vzťahu, následkov po a akejsi hlúpej snahe návratu hrdinov k prvotnej emócií, čo ich dala do kopy. Ústredné duo je výborné, asi rovnako ako v prípade filmu Uzak. Ich emočné prázdno a tiché vnímanie prostredia sa dostáva pod kožu, oveľa účinnejšie ako keby neustále bľabotali a prejavovali svoje emócie explicitne. Veľkou Ceylanovou výhodou vždy bolo a ja pevne verím, že aj bude umné využitie prostredia k odrazeniu emočného stavu postáv, ale zároveň ho využíva ako prostriedok k vyjadreniu emócie - v tomto prípade odlúčenosti - či už svieti slnko, alebo padá sneh. Pre mňa zatiaľ najlepší jeho film, ktorý je paradoxne chudobnejší na dejové vrstvy a ktorého zápletka sa dá povedať jednou vetou. Podobne ako pri ostatných látkach mám pocit, že si režisér určitý aspekt toho čo zobrazuje aj odžil a tým mi umožňuje vytvoriť si k jeho témam osobnejší vzťah. No a keďže som podobnú blbosť spravil aj ja, dávam v rámci akéhosi mementa plný počet. (11.02.2015)

Mačistické a šovinistické postoje mužů z Blízkého východu bývají ve filmech často plakátově zachycovány v jejich zcela nejvyhrocenější formě (otevřený psychický teror a / či násilí), zvláště pokud jde o angažované snímky evropských tvůrců. Klima ovšem ukazuje, že mohou v mezilidských vztazích napáchat škody i pokud nabírají podobu velmi jemnou, na povrchu téměř nezřetelnou. Ceylan se opět bravurně ponořuje do emočního mikrosvěta vzájemného odcizení a chybějící empatie a nepotřebuje k tomu ani didaktické scény, ani mnoho dialogů. Navíc jde o jeden z vizuálně nejkrásnějších filmů, jaký jsem kdy viděl. (19.02.2012)

Nejvíce hodnocený Ceylanův film mě vyloženě nezklamal, ale přesto zklamal. Nuri Bilge Ceylan jako herec byl fyzicky sice skoro na každém obrázku, ale jeho duše se potulovala kdovíkde. Podařilo se tak sice natočit poměrně atraktivní film, ale kdo dneska ještě stojí o atrakce, už není zájem ani o řetízkové kolotoče. Při pozorném sledování měl film spoustu much: na tváří, ve vlasech, na oblečení, ale seděly tu i mnohé nehmotné mouchy. Čtu Rosomákovu recenzi a říkám si: určitě jsme viděli stejný film, ale přece jen trochu z jiného úhlu. Tak sakra, byl to Ceylan nebo nebyl? Jméno mě nepoplete. - Čím víc je příběh slátaný z jiných příběhů, vyžaduje nápaditější vedení, režii konvergující ke genialitě. A tu zde Ceylan neprokázal. (15.02.2023)