Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kikuka
    ****

    ..oki, ked to povedali nahlas, usmiala som sa (Bertolucci)..co mi ale neprijemne vadilo a neprijemne ma rusilo bolo pouziti klavirnej hudby v par mometoch filmu, ktory bol az na par miest bez hudby (spomente si na Who Is Afraid of Virgnia Woolf)..a Louis Garrel - jeho vyraz mi fakt siel na nervy..(17.5.2007)

  • bassator

    41st KVIFF 2006 - VISIONS OF SEVEN - YOUTH THROUGH THE EYES OF FRENCH FILMMAKERS - Viděno Sedmi - Mládí očima Francouzských tvůrců(28.6.2009)

  • kdosizrosy
    ***

    Anyway. We're always alone. Pod vlivem všudypřítomného hašišového kouře pomalu plynoucí snová řeka zvláštních obrazů a myšlenek, která netrpělivé nemůže nikdy odměnit. Revoluce, kouř, láska a frustrace. O ničem jiném to není. Po vizuální stránce se tomu nedá nic vytknout, černobílé aranžmá všechny ty pocity životní nespokojenosti ještě umocňuje, kamera je dokonalá. Ale přiznejme si to, 178 minut je i na film přeplněný hašišovým kouřem opravdu příliš. Několika minutové záběry na schovávání se na střeše nebo na zapalování dýmky prostě nudí a to ty myšlenky, které film předkládá můžou být sebelepší. Je to takový nevybroušený diamant. Z části se mě to dotklo, celkem i niterně, ale zároveň přiznávám, že po první polovině jsem se už ptala, kdy bude konec. Les amants réguliers bych tedy přirovnala k většině děl známých ruských spisovatelů - kdyby se to osekalo a odprostilo od sáhodlouhých popisů, bylo by to skvělé, pefektní. Takhle jsou to pouze vysoce nadprůměrné 3, protože ta stopáž je někdy vskutku neúnosná. (a Clotilde Hesme to tady vážně sluší.)(9.7.2011)

  • Dan9K
    **

    Dlouhé filmy to nemají (alespoň u mě) příliš snadné. Musí mě buď dostat a v takovém případě si jich velmi cením. Ale častěji se stane, že to pro mě není to pravé ořechové a já se cítím spíše okraden o kus té chvilky, co mi tu byl na světě věnován. Proto také marně u sebe hledám větší počet 3 hvězdičkových hodnoceních u filmů o délce 3 a více hodin. Začátek, tedy asi prvních deset minut, vypadá docela zajímavě. Pak se ale děj na nějakou půlhodinku přesune přímo do středu pouličních bojů. Tato "akční" vložka na mě působila vyloženě ničemným dojmem. Po té se příběh už natrvalo vrátí do poklidných kolejí, čas od času vyrušeného zdrháním před policií. Zde teprve začíná ta pravá zkouška odolnosti diváka a ani já jsem se neubránil pokušení odejít z promítacího sálu. Zhruba polovina diváků tomuto pokušení během filmu podlehla. U některých zdlouhavých scén (například kouření hašiše u lidské lebky) jsem měl pocit, že snad režisér použil jeden a tentýž záběr a rovnoměrně ho rozmístil do stopáže snímku. Tu do 40. minuty, pak zase do 150. Pak potřeboval ještě zacelit tu díru ve 112., no a záběr na hulící francouzkou mládež byl ideální volbou. Po celou dobu promítání jsem přemýšlel, proč nebyl snímek tak zhruba čtyřikrát zrychlen. V podstatě nic by se neztratilo, jen by se stal celý projekt mnohem záživnějším. Ale už by to asi nevypadalo tak umělecky a chytře. To, co se mi ale vyloženě líbilo, byl hudební podkres za použití klavíru. Někdy jsem měl sice dojem, že se do filmu až tak nehodí a jednotlivá témata byla bez výjimky necitelným způsobem usekávána, temná melodika mě ale, i přes svou jednoduchost, hodně zaujala. No a samozřejmě konec byl dobrý. (SPOILER (možná i na jiné filmy) - trochu mám strach, aby se mi ty tragicendy za chvíli nepřejedly. Užil jsem si jich snad ve čtyřech naposledy viděných titulech a skoro bych uvítal, kdyby zase něco skončilo dobře. No, nějaký Spielberg to jistí.)(31.10.2006)

  • Jellini
    *****

    Pravidelní milenci fungují jako koláž. Film dokáže v divákovi vyvolat tisíce myšlenek a pocitů. Když se během filmu přistihnete, že jste na chvíli přestali vnímat a v hlavě se Vám rozběhly myšlenky nejrůznějšího druhu, je to jedině dobře! Takhle Pravidelní milenci fungují. Garrel nikam nespěchá - nechává diváka pobýt na místě dění, nechává diváka s hlavní postavou strávit důležité i méně důležité chvíle. Pomalým tempem se na jedné straně odhaluje absudrita jistých věcí, na straně druhé se vyjevují trvalé hodnoty, které platí, ať se děje, co se děje. Hodnoty, které tu vždy budou/zůstanou. Tento film může být pro některé diváky tím zásadním, co je potká.(12.6.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace