Světla v soumraku
-
Laitakaupungin valot
-
Svetlá v súmraku
-
Lights in the Dusk
Drama
Finsko / Německo / Francie, 2006, 78 min
Režie:
Aki KaurismäkiObsah
-
Život nočního hlídače Koistinena se odvíjí
v nudném koloběhu, který díky jeho čestnosti,
dobrotě a soucitu občas naruší snad jen předem
prohraná rvačka v zájmu spravedlnosti.
Jednotvárná práce, osamělý domov a pivo u
stánku po návratu ze služby jsou jeho každodenní
rutinou.
Jednoho dne ale Koistinen potkává ženu, která
vplyne do jeho života s takovou přirozeností
jako by jim setkání bylo souzené a vše náhle
vypadá nadějněji. Dlouho ale netuší, že se mu
stane osudnější, než by si sám dokázal představit.
Namísto osudové lásky ho však čekají
jen zločinecké intriky. Přes všechnu nespravedlnost
si však Koistinen zachovává svou čest i
naději. (oficiální text distributora) -
Film Světla v soumraku uzavírá volnou trilogii o lidech na okraji společnosti, již tvoří se snímky Mraky odtáhly a Muž bez minulosti. Poněkud paradoxně se jedná o nejpesimističtěji laděný film z celého triptychu, i když je diskutabilní, jestli je adekvátní vnímat tematizovanou osobní oběť ryze negativně. Nahlédneme-li ji z perspektivy historicky definovaného romantismu, tak pro své osobní přesvědčení je až životně nezbytné snášet i nejtěžší rány osudu pro skutečnost a pravdivost prožitku.
Hlavní hrdina filmu Světla v soumraku se jmenuje Koistinen. Jeho křestní jméno se nikdy nedozvíme už jen proto, že pokud si některá z dalších postav na jeho jméno vůbec vzpomene, oslovuje ho výhradně příjmením. Režisérem často deklarovaná (zdánlivá) bezvýznamnost jeho ústředních postav je zde ještě zintenzivňována. Takřka bezejmenný člověk, bez přátel a jakýchkoli materiálních fetišů, žije jen jedinou utkvělou představou, totiž že někdy opustí bezpečnostní službu, v níž je zaměstnán, a založí si vlastní agenturu.
Iluzornost takového životního cíle je zřejmá již od prvních záběrů, kdy se s Koistinenem seznámíme. Ke stvrzení vnucujícího se předpokladu dojde v cynicky pojaté scéně, kdy Koistinen žádá v bance o půjčku. Zcela v intencích režisérem uplatňovaných dějových modelů vstupuje do života osamělého hrdiny žena a přináší s sebou záblesk naděje a spočinutí v klidu. Jedná se ale bohužel (bohudík) o Kaurismäkiho osobitou variaci na femme fatale. Z melodramatu se rázem stává kriminální film.
Postavíme-li virtuálně vedle sebe jeho poslední a předposlední celovečerní hraný film, tedy snímky Le Havre a Světla v soumraku, musíme konstatovat, že Kaurismäkiho tvůrčí metoda se výrazněji neproměňuje, ale její konkrétní realizace mohou nabírat na spektru optimističnosti, či pesimističnosti naladění ústředních postav takřka opozitního vyznění. Podstatné je především to, že navzdory příkořím a nezdarům pokračují ve své životní pouti. Je možno mluvit o vitalitě, ale nikoli radostné. Spíš národním rudimentem a získanou zkušeností nabytém existenciálním pocitu nutnosti stavět se neustále proti absurditě života. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (62)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(16.9.2006)
-
T2
║Rozpočet €1,380,000║Tržby USA $14,056║Tržby Celosvetovo $1,615,018║(25.10.2009)
-
Shadwell
Členové Vídeňského kruhu, navazující na jednoho z nejvlivnějších filozofů 20. století, Ludwiga Wittgensteina, se shodovali, že spousta filosofických problémů vlastně neexistuje, jsou to nesmysly povstávající z nedbalého užívání jazyka, z představy jazyka jako obrázků či značek připevněných na věcech. Podobně chápe omezenost jazyka Kaurismäki. Proto jsou veškeré dialogy v jeho filmech tak nezvyklé a nepřípadné. Jde o to, že v jazyku přemýšlíme o našem světe, ovšem toto přemýšlení je chybné, a to do té doby, než přezkoumáme jazyk samotný. Mimo zmíněné využívá Kaurismäki dvojí metodiku „sledování“ postav. Kameru zapíná tehdy, kdy ji většina režiséru vypíná. Tím pozoruje postavy v momentě, kdy nevedou bohatý život jejich hollywoodských protějšků A pokud ji přece jen zapíná ve stejném momentě, deformací scény na evropský způsob vtlačuje postavy do nesocializovaných, mentálně retardovaných (a o to zábavnějších) figur, jakou byl divoký chlapec z Aveyronu nebo dívka Genie.(3.11.2008)
-
Bluntman
Vysvětlete někdo Kaurismakimu, že se život neskládá z žánrově provařených formulek a vypravěčských banalit, že až groteskní stylizace postav funguje u filmových tvůrců, kterým nejde výhradně o zprostředkování reality (Jarmusch, Lynch) a že diegetická hudba hraná z podřadných přístrojů je neposlouchatelná a obrazové metafory v podobě dlouhých táhlých chodeb nefunkční a ohrané. Těžko se můžu zajímat o hlavního hrdinu s neustále psím pohledem a snílkovskou odevzdaností, pokud jsou jemu a ostatním postavám vkládány do úst věty ze scénáristických pouček pro začínající autory a že se obtížně vychutnává promyšlená kompozice obrazu a výjimečný cit pro barevné ladění, když v záběru trčí mikrofon. Mísení tragiky s humornými pasážemi nezabírá, protože pointy jednotlivých scén jsou odhadnutelné až ostudně dopředu a že literárnost Světel v soumraku je pro filmové médium nepatřičná. Ale Kati Oukinen potěšila.(12.2.2007)
-
EdaS
Tak nevím. Mám dojem, že spíš než o osamělosti je tenhle film o naprosté pasivitě hlavního hrdiny (i když slovo hrdina se pro něj opravdu nehodí). Ten si totiž nechá líbit od všech všechno (je to ten typ "chcípák", známý z českých filmů). Je pro mě těžké se vcítit do pocitů takového jedince, zvlášť když se o něm a jeho minulosti nedozvíme naprosto nic. Vertigo je můj nejoblíbenější film, ale spojitost se Světly v soumraku mě tedy opravdu nenapadla. Kaurismaki má svůj osobitý styl (je to první film, který jsem od něj viděl), ale emocionálně mě opravdu nezasáhl.(26.11.2006)
-
Lynn
Další geniální film Aki Kaurismäkiho, tentokrát o osamělosti. Jak moc je hořká (moje) osamělost jsem si uvědomila při projekci v kině, kdy si přede mě sedl pár - a právě, že se k sobě nemohli chovat jako všechny ostatní páry, že společnost ještě stále staví bariéry - nikdy jsem ještě neviděla, že by se k sobě někdo choval tak něžně a tak láskyplně. Snad proto byl zážitek z již beztak vynikajícího filmu (chladná severská depresivní kamera, minimalistické výkony, psychologicky propracované postavy...) o to silnější.(22.7.2006)
-
gudaulin
Ke komorním sociálně laděným melodramatům Aki Kaurismäkiho jsem vstřícný a pár z nich jsem nadělil 4*. V případě Světel v soumraku svou tvůrčí metodu a styl nezměnil, ale dotáhl do extrému jeden ze svých typických tvůrčích rysů, tzn. zájem o outsidery nejrůznějšího ražení. Světová kinematografie je plná nýmandů, zoufalců a ztroskotanců, kteří jsou ale obvykle vybaveni nějakými sympatickými rysy, takže jim fandíte minimálně proto, že je vám těch nešťastníků líto. Koistinen zdaleka není tím největším outsiderem, na jakého v dnešní kinematografii můžete narazit, takový Max Horowitz z filmu Mary a Max od Adama Elliota je na tom nesrovnatelně hůř, ať už jde o jeho osamělost nebo celkově bezútěšnou existenci, a přece je vám ta postava nepoměrně bližší a držíte jí palce. U Světel soumraku je problém, že hlavní hrdina je jednoduše sebestředný blb. Byl jím kdykoli v minulosti, je jím dnes a už po několika minutách je vám jasné, že jím zůstane i kdykoliv ve vzdálené budoucnosti. A za všechny své kotrmelce, neschopnost komunikace a sebereflexe si může jen on sám. To je potom ovšem pocit ztotožnění s takovou postavou záležitost pro masochisty. Pokud vašeho hrdinu mlátí a vy pomstychtivě říkáte "Vražte mu ještě jednu a konečně ho doražte, ať už to má za sebou", není něco v pořádku. Celé by se to ještě dalo brát jako rozbor určitého lidského typu, kdyby dějový vývoj odpovídal logice postav. Celé je to vlastně režijní konstrukt, protože nebylo nutné posílat Koistinena do vězení a nebylo nutné ho zbavit dalšího zaměstnání. Prostě to tak režisér potřeboval a nechtělo se mu vymýšlet zápletku, která by vývoj nasměřovala dál. Celkový dojem: 25 %.(22.11.2010)
-
ChewieDC
Psychologicky propracované postavy? Kde? Je hlavní postava, která pořád někam odevzdaně civí a pokuřuje propracovanou postavou? Těžko. Syrové? Kde? Statické záběry, ve kterých si všichni herci zapomněli mimické svaly někde doma a prostoduchý děj, jehož synopse by se vešla na tři věty i s pointou, to prostě u mě není dobrý film. Seznámení s Kaurismäkim tedy u mě zrovna dobře nedopadlo. Možná pokud bych se chtěl unudit k smrti, natáhl bych Světla v soumraku na dvojnásobnou stopáž a výsledek by byl jistý.(19.12.2006)
-
Legas
Sledovat Světla v soumraku je o nervy. Člověk neví, jestli by hlavní postavě pomohl, nebo jí raději nafackoval. Ostatně se to týká i všech ostatních postav. Dělá si Kaurismäki srandu z diváka i v ostatních filmech? Nevím, bylo to moje první setkáním s panem režisérem a jsem z toho docela rozvařený. Kamenné, bezúsměvné obličeje postav, zvracející ze sebe po minutovém rozmýšlení holé stupidní věty; téměř nerozeznatelné jaro od podzimu; deprese na každém kroku; nejčernější humor, co si vůbec dovedete představit; statické, pečlivě komponované záběry; písničkový soundtrack tak starý, že vůbec netušíte, z dob které světové války pochází atd. Mazééééc!(25.5.2007)
-
FlyBoy
Sekuriťák Koistinen a jeho britké vylíčenie osamelosti. Kaurismäki sa obkresaným jazykom, zachycovaním nepatrných momentiek a zroneným zásvitom usiluje vnuknúť poľutovaniahodné-až zadúšavé vnemy. To sa mu aj sčasti darí, ale jeho širokánska metaforická paleta nateraz nanáša náter odtieňov nevýrazných a to ma pri jeho nesporných (encyklopedických) kvalitách jaksi pomrzieva.(18.11.2010)
-
Radko
Mechanické odcudzenie jednotlivcov ako dôsledok postupného zániku pút tvorených tradičnými komunitami (rodina, nezištné priateľstvá). Všetko v mene "slobody" a hesiel o nutnosti individuálnych postupov. Kaurismäki príbeh o vykorenení a využívaní poňal ako minimalistickú, no štýlovo vybrúsenú smutnú milostnú drámu mladého nočného strážnika. Kamera uchvacujúco zachytila postavy ako strnulé portréty vystupujúce z kontrastne čierneho pozadia. Hustnúci smútok mechanizovanej roboty, tichého bytu a zafajčených barov dotvárajú prevažne posmutnelé melódie. Zložito nastavené spoločenské pravidlá neumožňujú hrdinovi vymaniť sa z podradného postavenia (pokus o podnikanie). Osamotene blúdi nocou. Náhla zmena v podobe očarujúcej krásky nezaváňa kóšer citmi, ale zúfalý samotár chce veriť, že našiel tú pravú. Raz však darmo: moc patrí bezškrupulóznym podvodníkom a ich kurvám, ktorých súcit končí v korení sa bohatstvu a moci. Stále ponurejší a trpkejší Kaurismäki nemá ilúzie o súčasnom svete, napriek tomu ponúka istú, i keď malú, nádej na obnovu vzťahov ich znovuvybudovaním zdola (Muž z minulosti), či v spoločensky rovnocennom prostredí.(9.1.2007)
-
francis
Film o loserech a outsiderech kolem nás i v nás. Slabost je někdy možná síla, nebo spíš přednost. Záleží na úhlu pohledu. Není vždycky nutný bojovat. Někdy je totiž lepší prohrát, ale zůstat sám sebou. Líbila se mi nejednoznačnost většiny hlavních postav a samozřejmě Kaurismäkiho typickej úspornej styl, ve kterým trpělivě a pomalu staví příběh a lehce poodhaluje svý hrdiny. Stejnou trpělivost pak vyžadujou Světla v soumraku i od diváka.(27.4.2007)
-
klerik
Moje prvé stretnutie s Kaurismakim... Bol som šokovaný. Vizuálna a kompozičná sránka dokonalá, (ne)herectvo očarujúce... Príbeh trochu v atmosferickom štýle Hitchcockovho VERTIGA osekaný na holú podstatu - praimočiare konanie postav, ktoré nech by konali akokoľvek "uveriteľnejšie", výsledok by bol rovnaký... "Kamené tváre" ma skrátka dostali a doteraz nechápem ako to, že z tých postáv dýchalo toľko života...(20.11.2006)
-
Slarque
Hlavní hrdina jakoby do našeho světa ani nepatřil. Rozhodně mu nerozumí, ani do něj nezapadá. Jinak je to další z Kaurismäkiho zvláštních outsiderů, kteří toho mnoho nenamluví, ale rozhodně dost vykouří. Podivný mix melodramatu a filmu noir je sice svébytný a originální, ale obě předchozí části Kaurismäkiho volné trilogie mi přišly lepší.(19.4.2010)
-
Janek
Je na tom něco hrozně zvláštního, jen je celkem obtížné sledovat herce bez mimiky v celovečerní délce. 70%(23.6.2009)
-
rawen
Kaurismaki už tady hodně vaří z vody. Oproti jeho starším filmům je to opravdu jen odvar, scénář je slabší, hlavní hrdina ničím nezaujme... Poznáte že je to Kaurismakiho práce (podobné postupy, Kati Outinen za pokladnou) - je ale škoda, že si povzdechnete "tohle už není ono"... 5/10(13.1.2007)
-
mm13
Bol som zaskočený ako skoro ten film skončil. Nie že by bolo potrebné ku všetkému, čo sa dovtedy udialo, ešte niečo dodávať, ale v prvom momente ma to zarazilo... Muž bez minulosti sa mi páčil oveľa viac, hlavne teda ponúkal viac. Že sú Svetlá v súmraku výborne natočené, to pozná aj lajk, ale príbeh sám ma až tak neoslovil - pohybuje sa niekde medzi realizmom a pitoresknosťou a ja akosi neviem, čo si mám o tom myslieť.(27.9.2007)
-
PinokKio
I když svoji budoucnost vidí v jasných barvách, přesto zůstává v reálu Koistinen neskutečně naivní a sebedestruktivní figurou. Tenhle Kaurismäsmekiho snímek byl o ničem, přesto nenudil. 60%(24.1.2010)
-
Davson
Kaurismäkimu je v novém filmu vyčítáno, že příběh životního ztroskotance nezjemňuje lehkým optimistickým humorem, jako to provedl třeba ve svém posledním autorském projektu Muži bez minulosti. Já si naopak mysím, že pouze takto mohl perfektně vyjádřit neutěšený životní stav - absolutní osamění pomocí filmového média. Kaurismäki kašle na nějakou klasickou výstavbu scenáře, postavy nám předkládá jaké jsou, bez psychologického vykrslení, bez náhledů do jejích minulostí. Zejména u hlavní postavy, jež je prototypem filmového antihrdiny. Nechává sebou vláčet, upne se na krásnou ženu, i když odhalí její zištné a zločinecké úmysly. V průběhu filmu se však dá přeci jen trochu dedukovat důvody jeho pasivity a odevzdání - jeho snahy o vymanění se z bídného života ztroskotávají již v zárodku. Pokus o podnikání končí už u banky, která odmítá půjit a snaha o pomsty se zvrtne do tragického (a zcela nefilmového) vyústění. Závěrečná optimistická tečka však dává přeci jen malá světla naděje v životním soumraku.(10.1.2007)
-
Skip
Další z Kaurismäkiho loserů bojuje svůj malý marný souboj s osudem. Mám Kaurismäkiho filmy rád, ale tady se už jen opakoval, nic nového pod finským sluncem se nekonalo a co se až moc často opakuje, to se snadno okouká. Bohužel, Aki!(10.4.2011)
