Der freie Wille
Free Will, The
Obsahy(1)
Theo byl léta internován v psychiatrické léčebně. Jeho panický strach z žen se totiž transformoval v nebezpečně agresivní chování – přepadá ženy, a než dojde k sexuálnímu ukojení, zvyšuje trauma obětí brutálním fyzickým ublížením. Film se otevírá právě takovou scénou, takže divák nemá ve svých emocích vůči Theovi na vybranou. Jenže další sledování jeho osudu má uvažování o něm posunout málem k opačnému pólu. Tento mladý muž totiž při pohledu zblízka přestává být zvrhlým násilníkem, připomíná spíše politováníhodného zoufalce, který se marně snaží zapojit vůli do přemožení svých ničivých pudů. Upřímně mu v tom chce pomoci sedmadvacetiletá Nettie, jež má rovněž své zkušenosti s pocity vyděděnosti, ale ukazuje se, že všemi vzývaná vůle na takový úkol nestačí. Předností filmu je syrově dokumentaristický styl a herecká kreace Jürgena Vogela, jehož Theo si překvapivě vynucuje citovou účast publika. Právě on byl oceněn Stříbrným medvědem v Berlíně 2006 za mimořádný umělecký přínos. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
To, co tady předvádí Jürgen Vogel, podle mě nepřevedl ani Michael Fassbender ve filmu Stud. A že tam Michael předvedl famózní výkon! Jenže na rozdíl od Studu je Svobodná vůle daleko drsnější a syrovější. Na rozdíl od Studu se tady totiž dějou různě dlouhé znásilňovací scény, které jsou místy docela dost explicitní. Ale nejde jenom o ně. Těch zajímavých momentů je to daleko víc a nemusí to být nutně dlouhý statický záběr. Hodně ale vnímám délku, která je na takové drama až neuvěřitelná a fascinuje mě, že tvůrci za tu dobu mohli udržet takové napětí. Je teda pravda, že ve druhé půlce se momenty dost opakovali, ale ten závěr to dost zachránil. Takový zmar nad lidskou duší jsem ještě neviděl. Kór, když nešlo o zlou, ale spíš nemocnou duši. Jürgen byl fakt neskutečnej. Bejt jím, tak po natočení tohoto filmu si dám oraz někde v Himalájích a přemýšlím, kam jsem s tím herectvím vlastně zašel. Festival Německá filmová pavlač předvedl takový skvost, u kterého nechápu, že zde má jen 94 hodnotících. Já jsem ještě teď v šoku a to už je pár dnů, co jsem ten film viděl. ()
Svobodná vůle je náročný film. A to nemyslím délku filmu, nýbrž jeho obsah. Prvních deset minut je doslova šokujících a odrazujících, později chápu, že pro pochopení podstaty filmu, byly nevyhnutelné. Film je příběhem Thea (Jürgen Vogel), ponurého a děsivého muže s bezuzdným strachem z žen, který se projevuje násilně. Je to také příběh Nettie (Sabine Timoteo), 27-leté ženy, která je psychicky vydírána svým otcem, jenž jí nechce dovolit žít svůj vlastní život. A to je náš příběh...dva emocionální mrzáci, potkajíc se náhodou, navzájem hledají sílu žít normální život. Jeden z nich však, i přes obrovské odhodlání začlenit se mezi normální lidi, to nedokáže a padá i proti své "svobodné vůli" znovu do propasti, kam už ale naštěstí nestačí dopadnout... I přes skoro tři hodiny trvající délku jsem ani na minutu neztratil zájem a tímhle temným příběhem jsem se prokousal až k čestnému závěru. ()
Obsahově nejprogresivnější film, který jsem v posledních letech viděl. Jednoduchý příběh sexuálně deviantního Thea, který se po letech ve vězení (léčebně) snaží o návrat do společnosti je podán přímočaře a s nebývalou razancí. Naturalisticky pojatý souboj člověka s vlastní hlavou. Souboj jehož marnost je dána právě oním neviditelným nepřítelem, kterého nelze zničit jinak než zničením sebe sama. Po dlouhé době jednoduchý film bez dějových kudrlin a příkras (v čemž paradoxně tkví jeho progresivita), kde hlavní hrdina je opravdu hlavní hrdina. Facka na obě tváře za kterou nezbývá než režisérovi poděkovat. ()
Vím, že vám doktoři říkají, že je to velká příležitost a ty řečičky kolem. Ale ti, co tady žijí, nazývají vstupní dveře " bránou do pekla". ...Pro mou citlivou duši těžko stravitelné od nepříjemného začátku až do konce. Volání o pomoc, které nikdo neslyší. Marný boj s nemocí, kterou ani láska nedokáže utlumit. A v neposlední řadě také nepřehlédnutelný herecký výkon Jürgena Vogela. ()
Já mívám s filmy, které mají dlouhou stopáž většinou problémy, ale tady jsem jí abolutně nevnímala. Už samotný námět by mohl někoho odradit. Já jsem taky chvíli váhala, ale vůbec toho ve výsledku nelituji. Tenhle polozapomenutý snímek se mně zaryl pod kůži hned po prvních minutách a nepustil mě až na konci. Obrovským plusem, kvůli ktérému jsem musela v každém případě zvednout hodnocení, je hlavní představitel Thea, kterého zahrál Jürgen Vogel s takovou přesvědčivostí, že jsem z něj nemohla oči spustit, jak jsem prožívala jeho vnitřní muka a vůbec se nedivím, že za tuhle roli získal ocenění. Jsem přesvědčená, že má velkou zásluhu na celkové atmosféře, která se dala krájet a já tak byla po celou dobu napnutá jak struna. Pro mě byla Svobodná vůle silná emotivní masáž, která má svojí velkou výpovědní hodnotu a byla k uzoufání smutná, ale ještě smutnější je fakt, že takových lidí je spoustu a je otázkou, jak se s tím každý z nich vypořádává. Nevím jak kdo, ale v tomhle případě Matthias Glasner a Jürgen Vogel v mých očích zabodovali, takže jdu s palcem na nejvyšší laťku i kdyby se tam nějaká ta chybka našla, ale já se tím tentokrát absolutně nezabývala. ()
Reklama