Mrňous a čarodějnice

Pohádka má i přes jednoduchou kresbu parádní atmosféru. Na člověka přímo dýchne hrůza, se kterou museli lidé v minulých staletích žít, když věřili, že lesy jsou obývané všelijakými nepřátelskými bytostmi... Nám naštěstí vědci dokázali, že takové bytosti neexistují. Ale neexistence něčeho se vlastně nedá dokázat... No nazdar. (12.08.2012)

Jasně, nezapomenutelný verš této pohádky který si vypůjčila i redakce Rádia1, tuším pro upoutávky na své pořady, zněl: "Kdopak to bdííí, kdo to spííí?" "A čím pak tě maminka uspávala když si byl ještě malej"? Co mi to dalo práce než jsem to našel. Tedy ono to to tady vlastně původně vůbec nebylo! Nesmírně ponurá, temná a především hororová pohádka (skřípavé zvuky, temný les, rekvizity) při které jsem se jako malý strašně moc bál a určitě jsem nebyl jako dítě mé generace sám. Žádní jiní Mrňousové, Čarodějovi učni, Palečkové, Maryšky, Statečné Kačenky, Paní Bídy, Perníkové chaloupky nebo Smolíčkové! Tato temná a poinurá pohádka zanechala v malém dětském divákovi, stopy na celý život, síla, děs a hrůza ! Děj a jednotlivé scénky si vybavuji opravdu jen matně po těch dlouhých letech kdy to dávaly naposledy. Komentář k filmečku namluvila geniálně a bezkonkurenčně M. Rosůlková, ale ty postavy co tam vystupovali ty už si skoro vůbec nevybavuji. Až tedy na tu strašlivou téměř hororovou bábu s dlouhým nosem, s dlouhýma pokřivenýma rukama, na tu zapomenout opravdu nelze. Dále si vybavuji, že tam byl nějaký starý plot z dětských lebek a kostí který v noci svítil. Pak tam byli tři nějaké důležité předměty (ve filmu základní) a sice dýka (která rozřezala zem), jehla a mýdlo původně snad v držení té babizny, poté v rukou vězněných dětí, kteří ji věci ukradli. A těmi předměty nakonec nějak bábu snad i přelstili. Ale víc si už si v tuto chvíli nevybavuji, ani kdyby jste mě mučili, ale i přesto musím dát plný počet hvězdiček. Měl jsem z toho tenkrát jako malý kluk docela slušnou depku. A dneska bych si to rád znova vychutnal, zajímalo by mě totiž, jestli bych se bál s odstupem času alespoň stejně jako tenkrát. (09.07.2006)

Další ze skoro nekonečné řady animovaných filmů, kde jsou obrázky jenom doprovodem a nevýraznou částí, která je jenom přilepená ku čemusi, co by bývalo bylo skvělou rozhlasovou hrou, kdyby se přidalo pár zvukových efektů. A jako takové to funguje velmi, velmi dobře, jenom tam chybí něco, kvůli čemu by byla animace opravdu zapamatovatelná a když se k tomu přidá fakt, že sem to neviděl jako malý a nefunguje struna nostalgie, tak pět prostě dát nemůžu, pořád je to ale o řád lepší, než Čarodějův učeň. (15.05.2013)

Myslel jsem si celou dobu, že je to rozhlasová hra, když jsem to poprvé potkal, byl jsem strachy bez sebe. To že to bylo z filmováno si vůbec nevybavuji, ale jak jsem to pustil dceři, tak mi došlo, že jsem to viděl (ruce čarodejnice jsou mi povědomé). No je to prostě pecka. Marie byla geniální a když měla chuť, dokázala vše! ''Ten nejmenší ještě nespí!'' (13.01.2022)

Moc pohádkové, moc pro děti. Tohle bych jednou svému budoucímu potomstvu klidně bez obav pustil, zvlášť když je vypravěčkou Rosůlková, tedy prototyp hodné babičky. Horor vlastně vykoukne jenom z animace, a to ještě občas: zlověstné stromy v lese, plot z dětských kostí, já asi nejvíc ocenil pelesti postelí, v nichž tři nevycválanci usínali, protože byly z páteře a žeber. Ale jinak nic. Jak moc já té paní po žloutence (byla krapet zelená) fandil, ať ty spratky podřeže. Škoda, no. (28.01.2014)