Příběhy ze Zeměmoří

Synekdocha, v ktorej malé časti zastupujú celok, drobné konflikty a udalosti globálne dianie, lyrika epiku. To sa týka najmä prvej polovice, ale zreteľný žltozelený nádych a hra jemných odtieňov, detailov a javov prestupuje celým príbehom. Gedo senki nie je filmom prostým vád - práve rozpoltené tempo, ktoré strieda nádherné pomalé scény, panorámy prírody, vidieku, polorozpadnutých miest i pýchy kráľovstva s rýchlym sledom udalostí a dlhým stupňujúcim dramatickým vyvrcholením v závere môže privodiť zmiešané pocity. Goró však má v rukáve jedno veľké eso, ktorým je nečakane realistické vykreslenie sveta, ktorý je spolu s postavami nesmierne živý a každý detail v ňom má svoje miesto. V tomto duchu oplýva špičkovou animáciou a hudobnou kulisou, ktorá podporuje pomalé plynutie a prechádzanie medzi jednotlivými dejovými vrstvami. Dychberúca osudovosť je niečo, čo by ste tu hľadali márne - prebieha len v náznakoch. Temnota, ktorá obchádza hrdinov kníh Le Guinovej tu však je prítomná a film samotný akoby nás nabádal prečítať si ich. Sám sa priznám, že som tento konkrétny diel nečítal; so Zememorím však už skúsenosti z iných jej kníh a rovnomennej televíznej adaptácie mám. Aj vďaka tomu je mi jasné, nakoľko sa Goró Mijazaki od jej štýlu odchýlil, keď stvoril v podstate úplne nový, vlastný príbeh. A preto tvrdím, že je Gedo senki veľmi dobrým, i keď nie dokonalým, ale neklasickým a pozoruhodným dielkom z dielní japonských animačných štúdií. Možno niekto od Ghibli alebo mena režiséra očakával viac; to však nie je vinou filmu, ktorý je jednoducho sám sebou. A robí tak najlepšie, ako dokáže. 80% (06.11.2014)

Goro se výrazně potatil po svém úspěšném otci, protože mi to místy hodně připomínalo některé snímky od Miyazakiho staršího. Opět jde o film plný fantazie, ve kterém vystupují roztodivné postavy (hlavně Cob, který mi připomínal čarodějnici ze Zámku v oblacích). Ve středu stojí opět zamilovaný pár (tady by se dalo technicky říct dva), který se snaží ustát všechny nástrahy kouzelného světa. Zkrátka sice ne tak dobré jako jiné snímky od Miyazakiho staršího, ale i tak jde o nadprůměr. (24.09.2012)

Bez znalosti knižní předlohy se divák konfrontuje jen se zlomky mytologie, v níž se orientuje jen s velkými obtížemi. Ještě pracněji si tvoří vztah k hrdinům, zvláště ústřední chlapecká postava se svou temnou minulostí až do samého závěru působí mimolidsky a její psychologie je přes její výklady (a rozdvojení) neuchopitelná. Androgynní zlý čaroděj mate ovšem ještě víc a čitelný není ani vztah Krahujce a ženy. Také ostražitost dívky polevuje jako na zavolanou. Vše se zamotává i odhaluje ráz naráz, a celek proto působí schematicky – jako stručné převyprávění z čtenářského deníku. (04.02.2024)

Jsme rád, že Goro je trochu jiný v přístupu k příběhu a světům než jeho otec, ale po výtvarné stránce se drží vysokých standardů Ghibli studia, které naopak otec postrádá ve svém Ponyo. Adaptace světa od Ursuly K. Le Guinové je fantastická, vybírá si důležité momenty, které rozvíjí spíše v pozvolném tempu v prostředí, které se drží realistických měřítek a upomíná tak hlavně na nejlepší Miyazakiho film Princeznu Mononoke. Na konec ale překvapí svou hlavní myšlenkou, která se ve filmech zase tolik neobjevuje, ale je to skutečnost, která se nás dotýká a těžko se o ní mluví, přestože ji pociťujeme každým nadechnutím a která mě osobně velmi sedla - duše pohlcená temnotou poté, co chlapec nevidí v životě, který dřív nebo později skončí, smysl. A co víc, na konci máte takovou chuť žít jako nikdy. V tom je Godo Senki naprosto úchvatný. (06.03.2011)

Prvý film Gora Miyazakiho nedopadol celkom tak ako páni z Ghibli plánovali. Napriek tomu, že Gedo Senki po grafickej i animačnej stránke posunulo Ghibli-štýl opäť dopredu, je pre mňa film sklamaním. Hoci je príbeh jednoduchý a lineárny, Goro ho nedokáže emočne vyšperkovať tak, ako to vie Miyazaki senior. Celý problém spočíva v narácii, ktorá na úkor lyrických pasáži opomína vysvetliť divákom základné motivácie postáv (s výnimkou čarodejnice) a tiež informácie potrebné pre dotvorenie príbehu – napr. prečo je jedna z postáv drakom, aký význam má „pravé meno“ a podobne. Pokiaľ ide o formálnu stránku réžie, je vidieť, že ľudia z Ghibli chceli mať vo filme čo najviac vytvoreného materiálu, čo v konečnom dôsledku spôsobuje príliš dlhé zábery a logicky vyúsťuje v natiahnutosť stopáže. Ako debut je to veľmi dobré a myslím že Goro sa vypracuje, priveľké očakávania a z nich prameniaci komerčný neúspech sa totiž asi spájajú skôr so slávnym priezviskom než s tým, že by Miyazaki junior nevedel točiť veľké príbehy. 7/10 (17.09.2007)