Medvídek

"Tak tobě na mně vadí všecko. To ale nebyl ten důvod, proč jsi mě sbalila. Nebo jo?" Ve vztahu se nemůže nic nenávidět, když by se to předtím nemilovalo. Tu pasáž, kdy se to milovalo, však Medvídek nebojácně přeskočil a hupsnul rovnou do světa, ve kterém se to obviňuje, nenávidí, přetvářkuje a rozchází. TO mi ovšem moc dobře nedělá, protože TO je život, TO je všude kolem mě a já před TÍM utíkám do světa filmu. V tomto případě marně. (28.12.2016)

Hřebejk má tu drzost přirovnávat svůj nejnovější počin k Americké kráse nebo allenovštině Hana a její sestry - když budu stejně postupovat i já, nemůžu jít nad dvě hvězdičky. Největší slabinou Medvídka je chabá charakterizace postav - u nikoho jsem neměl pocit, že bych chápal co je zač a proč dělá, co dělá. Jestli chtěl Hřebejk vyprávět o své generaci, co z toho vyplývá? Slušné řemeslo zastiňuje fakt, že jde vlastně o další prakticky prázdný film. Dostaly mě dvě scény - jednak promluva Ani Geislerové o kamarádství a potom závěrečné "zúčtování" hlavních mužských postav. Hřebejk zkrátka potřebuje Šabacha jako sůl. Podle informací o jeho novém filmu si to snad konečně uvědomil. 50% (06.10.2007)

„Proboha, Emo! Ja jsem přece tvůj švagr! Zeptám se Romana.“ Hřebejk (PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO) mal doteraz tri dôležité veci. Scenár, hercov a seba. Seba a skvelých hercov má stále, bohužiaľ scenár mu tentokrát hapruje a sťahuje so sebou i kvalitných hercov (Menzel, Vilhelmová, Macháček, Roman Luknár). Otvorený koniec, priveľa postáv, náročná divákova orientácia v ich vzťahoch, niekedy je príbeh príliš doslovný, inokedy zasa príliš zahmlený, melancholická atmosféra je fajn no miestami nudí a (čo však už nie je mínus, pozor na to osemnásťroční!) snímka vás osloví len ak ste muž nad tridsaťdeväť rokov. Hřebejk stále výborne režíruje dlhé konverzačné scény „okolo stola“, v ktorých sa behom minúty trikrát zmení nálada (!) a stále je vtipný (tanec, torta). Len to tentokrát príliš nefunguje tak „univerzálne“, ako jeho predchádzajúce počiny. (12.05.2009)

Vzorová ukázka úpadku nejen kinematografie, ale především Jana Hřebejka. Z nesmělých, ale v celku podařených "Šakalích let" se vyšplhal ke kultovním "Pelíškům", vynikajícímu "Musíme si pomáhat", hodně dobrému "Horem pádem", podprůměrné "Krásce v nesnázích" až tragickému "Medvídkovi". Scénáře se opisujou jeden od druhého, herci jsou furt stejní a výdělky se sypou. Bohužel. Doufám, že toto je poslední film svého druhu. Pokud ne (jako že určitě), tvůrci doufám prodělají i prdel. 0%. (07.03.2009)

Hořká komedie o tom, jak spolu všichni souloží, navzájem se podvádějí a žijí tím "klasickým českým životem"? Hořké to je, k smíchu ani k pláči to není. Nad křečí Jirky Macháčka lze kroutit hlavou, stejně jako nad tím jak dokáže Jarchovského scénář udělat hloupé nány i z "elitních českých hereček" a troubu z Ivana Trojana. Jde to snadno. Napište jim dementní repliky, nechte je bezúčelně pobíhat po place a řešit naprosto absurdní situace za doprovodu mozek drtící hudby. A proč to všechno? Abyste na konci zjistili, že se nic neřešilo a nevyřešilo. Holky si zařídí cukrárnu, chlapi se opijou a ten nejspokojenější odejde do východu Slunce. Závěrečný potlesk na projekci byl zřejmě ze soucitu, ale když nad tím tak přemýšlím... vážně jsem se líp bavil u Vachlerova Doblba! Hvězdička navrch za Macháčkův monolog na lavičce (zpoza té blbé role a příšerné stylizace to znělo jak volání o pomoc) a rodiče jednoho z hrdinů... Menzelova etuda byla jediným okamžikem, kdy bylo možné zahlédnout "starého dobrého Hřebejka"... radši nemrkejte, nebo o to přijdete. (30%) (28.08.2007)