poster

Hodiny

  • USA

    The Hours

  • Slovensko

    Hodiny

Drama

USA / Velká Británie, 2002, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • hellstruck
    **

    Achjo. Já věděla, proč se "Hodinám" tak dlouho vyhýbám! Nebyl to můj šálek kávy a to již po přečtení námětu. Kamarádka mi nemohla popsat příběh a po shlédnutí je jasné proč - on tam žádný není. Deprese napříč dobou? Hm možná. Ale proboha, tak nudně převyprávěná! Hodina z filmu uplynula a divák stále nevěděl, co se tam vlastně děje - jedna ženská (Kidman k nepoznání) píše knihu a štve služebné. Druhá ( výborná Moore) peče dort manželovi a s malým synem na sebe vrhají zvláštní pohledy. Třetí (přehrávající Streep) připravuje večírek a říká, že je všechno v pohodě, když je vidět, že není. No za to připálené maso to tedy opravdu nestálo. Jsem milovnice příběhů a tady většinou jen hrála klasická hudba a děj byl neskutečně nezáživný. Za mě by to bylo nejlepší, kdyby se to věnovalo jen Julianne Moore, u které jste od první vteřiny věděli, že je něco špatně. Jako sonda do neštastného života hospodynky v padesátých letech to mohlo být zajímavé. Ale takhle divák vůbec nic o hrdinkách nevěděl a nebyl prostor to více objasnit; to se pak nelze divit komentářům "je to o ženských co nevědí, co chtěj". Od téhle chvíle se vysoce hodnoceným filmům na čsfd asi budu vážně vyhýbat...(11.3.2014)

  • Marigold
    ****

    Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem...(13.9.2004)

  • Gemini
    ****

    Nemůžu se ubránit myšlence, že by mě Hodiny mnohem víc uchvátily, kdyby byly CELÉ o Virginii Woolfové. Ale to je jenom můj názor, navíc ani sám nevím, proč ten pocit mám, když i příběhy Laury Brownové a Clarissy Vaughanové jsou plné tragiky a emocionálně jsou velice silné a dobře vím, že bez nich by Hodiny byly úplně jiné... Co ale vím jistě, že v tomhle ryze ženském filmu se neztratili ani mužští herci, obzvlášť Ed Harris (proč se mi vybavil Pollock?), který byl podle mě na Oscara. Ani na vteřinu jsem se u Hodin nenudil, i když přiznávám, že bych vydržel civět na obrazovku s nastraženýma očima a ušima, kdykoliv bych zjistil, že "Tady je Glassovo". Myslím, že Hodiny budou zrát jako víno...ne objektivně, ale pro každého z nás, tak jak budeme procházet tímhle světem...ale jestli nakonec získají další rozměr nebo zoctovatí a budou působit víc zklamání než potěšení, to se neodvážím odhadnout ani u sebe.(19.5.2006)

  • POMO
    ****

    Existenciálne bádanie ženskej mysle v tom najcharakteristickejšom rozpoložení - zmietanej neistotou, večnými pochybnosťami a nespokojnosťou. Námet, naháňajúci strach, natočený mužom lepšie, než by ho kedy natočila ktorákoľvek žena. Nie všetky momenty som sa dokázal s trpiacimi postavami stotožniť, no v deväťdesiatich percentách stopáže som si našiel dokonca seba samého. Daldrymu sa podaril zázrak. A ďalšími zhliadnutiami to u mňa pravdepodobne vytiahne na 5*. Na prvý krát sa to všetko proste vstrebať nedalo.(2.8.2003)

  • igi B.

    Bohužel v kinech mi kdysi tenhle film unikl, soundtrack však jsem si jako sběratel všeho Glassovského koupil už dávno. Tak si ho - jak to tak vidím - rád co nejdřív zase pustím. A budu si snít o tom, jaký asi tenhle film byl... Protože dodívat se soustředěně na tohle dílo při uvedení v ČT jsem nedokázal. Krom d.m.s.n. nesnesitelného uměl(eck)ohmotného českého dabingu navíc v ořezu obrazu z původního 1,85:1 na formát 4:3... .-( . . . Zajímavé je, že úvodní titulky filmu proběhly na obrazovce v jakémsi podivném tvaru cca 1,5:1 s českými titulky(!), pak nám ovšem nějaký ten televizácký skřítek pičusek >zvětšil< obraz na 1,33:1 a pustil zvuk v českém znění. Děkuji - nechci! Nechci si kazit svůj léty vytříbený vybraný vkus. Proto tenhle film nyní nebudu hodnotit. I když - z nedohleděného a skvělé Glassovy hudby to (ne)vidím jednoznačně. Pět hvězd... - - - P.S. Těším se někdy na dvd...(15.10.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace