poster

Hodiny

  • USA

    Hours, The

  • Slovensko

    Hodiny

Drama

USA / Velká Británie, 2002, 114 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dan9K
    ***

    Čeho si na Hodinách cením je, že všechny tři příběhy (nebo větve) jsou i přes potenciální nudnost solidně napínavé. Když tak nad tím přemýšlím, skoro se v nich nic nestalo ( když nepočítám pár mrtvol) a stejně si mě dokázaly získat a upoutat na celou dobu. Určitě za to mohou výborné výkony všech představitelek. Snad za to může i Glassova hudba, která je na samostatný poslech úplně o ničem, neboť autor pouze a jenom opakuje postupy z předchozích prací a ještě to balí do (pro mě) nesnesitelného klišé, nicméně ve filmu to (ne)překvapivě funguje velmi dobře. Bohužel film jako celek se mi do paměti vryje jako nepříliš zajímavý. Možná, že kdyby se snímek více soustředil na depku Virginie, zasáhl by mě znatelněji, ale takhle ho vnímám spíše jako rutinní, ovšem kvalitní, práci.(13.11.2007)

  • Madison
    *****

    Tri ženy, ktoré hľadajú zmysel v nudnej existencii, ktoré sa skúšajú dotknúť svojich snov a naplniť svoj rutinný život. Tomuto brnkaniu na city dominuje excelentná Nicole Kidman v úlohe schizofrénnej Virginie Woolf, ktorej dielo ovplyvňovalo životy ďalších dvoch postáv v iných časových intervaloch. Unikátny scenár, hlboké depresívne gradovanie hudobného mága Philipa Glassa, ktorého vrcholný záverečný soundtrack The Hours je mojou vôbec najobľúbenejšou skladbou, ktorá mi spôsobuje melancholické stavy a... celé je to podmanené precíznym vizuálom a detailmi, bez ktorých by Hodiny neboli mojím najobľúbenejším psychologickým filmom. Najmä pre mužov to predstavuje siahodlhú sebaľútosť hlavných hrdiniek, s ktorými sa nedokážu úplne stotožniť. Pre mňa je to film, ktorý som videla viackrát, aby som ho mohla vstrebať v jeho celistvosti. Stephen Daldry je umelec a ženské srdce je narozdiel od iných režisérov jeho blízkym priateľom.(9.3.2009)

  • hellstruck
    **

    Achjo. Já věděla, proč se "Hodinám" tak dlouho vyhýbám! Nebyl to můj šálek kávy a to již po přečtení námětu. Kamarádka mi nemohla popsat příběh a po shlédnutí je jasné proč - on tam žádný není. Deprese napříč dobou? Hm možná. Ale proboha, tak nudně převyprávěná! Hodina z filmu uplynula a divák stále nevěděl, co se tam vlastně děje - jedna ženská (Kidman k nepoznání) píše knihu a štve služebné. Druhá ( výborná Moore) peče dort manželovi a s malým synem na sebe vrhají zvláštní pohledy. Třetí (přehrávající Streep) připravuje večírek a říká, že je všechno v pohodě, když je vidět, že není. No za to připálené maso to tedy opravdu nestálo. Jsem milovnice příběhů a tady většinou jen hrála klasická hudba a děj byl neskutečně nezáživný. Za mě by to bylo nejlepší, kdyby se to věnovalo jen Julianne Moore, u které jste od první vteřiny věděli, že je něco špatně. Jako sonda do neštastného života hospodynky v padesátých letech to mohlo být zajímavé. Ale takhle divák vůbec nic o hrdinkách nevěděl a nebyl prostor to více objasnit; to se pak nelze divit komentářům "je to o ženských co nevědí, co chtěj". Od téhle chvíle se vysoce hodnoceným filmům na čsfd asi budu vážně vyhýbat...(11.3.2014)

  • Marigold
    ****

    Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem...(13.9.2004)

  • Houdini
    ****

    Oscar 1 : Herečka HR - Nicole Kidman + 8 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec VR - Ed Harris, Herečka VR - Julianne Moore, Kostýmy, Střih, Hudba, Scénář - A . . . . . . . . . . . Zlatý Medvěd - výběr(24.2.2004)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace