Záhada zamčeného pokoje

"Přijít někdy na tu nejjednodušší věc, je to nejtěžší. Jenom na ní musí člověk, pořád myslet." Příběh komisaře, který po propuštění z nemocnice musí změnit svůj životní styl a po návratu do zaměstnání, kde mezitím začal vládnout chaos a nic není jako dřív, dostane za úkol vyřešit případ, od kterého jej všichni odrazují, pro jeho zdánlivou neřešitelnost, ale který zároveň komisaři pomůže najít nový smysl práce i života. Má nejoblíbenější televizní detektivka. (17.08.2015)

I já jsem už viděl mnohem lepší československé detektivky (leč tahle se odehrávala ve Skandinávii). Příběh místy tak trochu uspával a přestože se tu objevila celá řada vynikajících tváří, moc mě to nebavilo, hlavně co se atmosféry týče i samotného vygradování zápletky. Rád bych tomu dal alespoň průměrné ohodnocení, ale jak už jsem poznamenal, viděl jsem řadu lepších detektivek. (28.08.2022)

I přes strohý kabát se tvůrcům podařilo vytvořit přesvědčivou atmosféru Románů o zločinu Sjöwallové a Wahlööa. Zajímavá zápletka ústící v poměrně hořký závěr. Jan Teplý ve své možná nejlepší roli (minimálně na poli TV inscenací) jednoznačně dominuje hereckému obsazení, Antonín Molčík coby kariérista Kollberg a Petr Pelzer v úloze snaživého Rhöna podávají rovněž nadprůměrné výkony. 85%. (24.11.2012)

Na České prostředí plné soudruhů zajímavý počin. Detektivní příběh s kvalitním hereckým obsazením i příběhem, v kterém sledujete komisaře přicházejícího na smrt v zavřeném pokoji. Případ, který má být neuzavřený a ztracený v archívu však dává komisaři jedinečnou šanci nechat všechny okolo sebe pochopit, že nepatří do starého železa. České televizní inscenace patřili před 89 k tomu nejlepšímu, co v Česku vznikalo, ale záhada je spíše takovým chudším bratříčkem, na kterém je cítit jen vliv atmosféry Švédska, která v té době mohla působit exoticky a odlišně a to je asi tak vše. Třeba příště tu bude větší spád a méně čekání. (31.12.2008)

Československý televizní kriminální film natočený podle švédské literární předlohy. Komisař Martin Beck, zkušený a realisticky smýšlející muž znalý svého řemesla, se po pracovním zranění vrací zpět do svého kriminalistického oddělení vyšetřující vraždy. Na jeho místě se však snaží udržet ambiciózní a nabubřelý inspektor Kollberg v podání A. Molčíka, který si nejzajímavější případ loupeže banky nechá pro sebe a Becka odbude přidělením odloženého a nevyjasněného případu záhadné smrti seniora Svärta v jeho bytě. Oficiální stanovisko k tomuto případu mrtvého osamělého muže je sebevražda, avšak Beck záhy usoudí, že je to nesmysl, neboť na místě zločinu nebyla nalezena vražedná zbraň a dveře a okna byly zamčené zevnitř. Vynikající J. Teplý v hlavní roli inspektora Becka se začne o mrtvého blíže zajímat a přijde na řadu zajímavých skutečností, dokonce i na jistou souvislost s Kollbergovým případem. Klidné a civilní herectví pana Teplého mě velmi upoutalo, vysoké hodnocení dávám především kvůli jeho jedinečnému umění. V dalších rolích stockholmských vyšetřovatelů se představili M. Stropnický, P. Pelzer či V. Hašek, zajímavou roli patoložky ztvárnila H. Friedrichová. V roli hlavního podezřelého Mauritzona se objevil J. Faltýnek a výraznější role bývalé domovnice oběti připadla D. Syslové. Na této televizní hře oceňuji mimojiné také snahu o severskou stylizaci, díky níž může divák sledovat řadu neznámých švédských nápisů. Autor vynikajících televizních inscenací P. Háša, jenž svého tvůrčího vrcholu nabyl až později v 90. letech, natočil nadprůměrný krimifilm s přesvědčivou zápletkou a ještě přesvědčivějším mistrem Teplým, jenž v každé své roli musí diváka zaujmout svým civilním a přesto výrazným a nenapodobitelným herectvím. (27.02.2018)