Vrtkavý král

Pobavila mě inscenace, dost podařená a výborně zahraná. A neméně mě pobavily zdejší komentáře. Tak on ten Přemysl byl bezcharakterní cynik? Jémináku! To je hodnocení trouby, který nikdy nevedl žádný kolektiv. Vančura se pravděpodobně nemýlil, když si Přemysla představoval jako inteligentního a zodpovědného. Zdědil "statek" Čechy a staral se, aby prosperoval a předal jej dědicům v co nejlepším stavu. V tomto je soukromé vlastnictví nepřekonatelné a evropský feudalismus ohromně progresivní; kam se hrabe nějaká republika s volbami co čtyři roky! Zodpovědný státník si samozřejmě nemůže dovolit podléhat nějakým romantickým citům k té či oné ženě. Zapíchat si přece mohl s kým chtěl, ale královna musela být plodná a politicky výhodná. --- Přemysl v podání Vančury a znamenitého Josefa Somra není v žádném ohledu sprostý ani cynický. Nezpůsobuje víc bolesti, než mu povinnost velí. Ostatně ty jeho ženy rozhodně nebyly žádné husopasky a hrály tu hru taky, podle svých možností a platných pravidel. --- Kutná Hora a slabý císař byly předpoklady českého vzestupu. Přemysl to určitě nezvoral. (06.09.2018)

Král Přemysl jako samolibý, domýšlivý, sobecký zmetek, i když ne zcela bez soucitu a vděčnosti. Obávám se, že skutečnost se moc nelišila. Co naplat, i vůdci jsou jenom lidé. A když chtějí něco znamenat a zapsat se něčím důležitým do historie, musí se často takhle chovat. V dnešní době je to stejné. Úžasný Josef Somr, nepřekonatelná Karolína Slunéčková a překrásná Hana Maciuchová. Tehdy ještě bez afektu, který dnes tak ráda dává na odiv. (30.11.2014)

Byl jednou jeden král a ten dvě ženy miloval. Nevěděl kterou víc, každé zůstal dlužen polovic. Poněkud frejířský portrét jednoho z nejvýznamnějších českých panovníků je sice jen uměleckou reminiscencí, ale vpravdě rozkošnou a eroticky prchlivou, že nelze odolat. Vedle excelujícího Josefa Somra náleží veškerá pozornost také představitelkám obou královen, tedy Haně Maciuchové (Konstancie Uherská) a Karolině Slunéčkové (Adleta Míšeňská), které se svých rolí zhostily s ženským půvabem a grácií. (14.07.2016)

Československý televizní historický film, tentokrát z období vlády Přemysla Otakara I. (1155-1230). Ocitáme se v roce 1198, kdy se českému knížeti a králi podařilo zajistit královský titul i pro své potomky. Vladař je zde vykreslen jako přemýšlivý a energický panovník, který neváhal využívat a měnit manželské svazky podle svých potřeb. Významného českého panovníka, kterémuse podařilo ukotvit a zvýšit význam českého království ve střední Evropě, ztvárnil J. Somr. Právě v té době se rozhodl opustit svou současnou manželku Adlétu Míšeňskou (K. Slunéčková) a oženit se s mladší Konstancií Uherskou, kterou představovala H. Maciuchová. V okamžiku, kdy se blížila válka s německým císařem, si však povolal Adlétu zpět, aby získal cenné spojenectví. Jeho milostné kolísání mezi svými ženami nevypadalo ze společenského a morálního pohledu dobře, avšak jeho vypočítavost přinesla později výhody pro české království v podobě spojenectví s německým císařem a papežem. Ve snímku E. Němce bylo též zmíněny zásnuby mezi dánským králem Valdemarem a Adlétinou dcerou Markétou (M. Dolanská – matka J. Dolanského), která později přijala jméno Dagmar Dánská. Ve vedlejších rolích se objevil královský komoří J. Holý, V. Krška coby králův kaplan či J. Drbohlav a Z. Martínek jakožto vyslanci dánského krále. Zajímavý snímek z cyklu historických filmů určených v roce 1974 k popularizaci české středověké historie končí narozením Přemyslova a Konstanciina syna, který vejde do dějin jako Václav I. (13.05.2022)

Při pomyšlení na to, že by takový skutečně Přemysl Otakar I. byl, nejsem vůbec nadšen. Velkého - anebo alespoň historicky významného - Přemyslovce jsem si představoval všelijak, ale rozhodně ne jako Josefa Somra (nic proti němu, chraň bůh, jen mi prostě nepasuje do téhle role)... Ale což. Jaký vlastně Přemysl byl, to stejně dnes pořádně nikdo neví a už se asi ani nikdy nedozví. (21.04.2014)