Návrat čápů

Zbytočný a prázdny film, ktorý sa snaží byť aktuálny a multietnický (vďaka Peťo), namiesto toho ale posobí absolútne nekoncepčne a vo výsledku až bezradne. Parazituje na kráse slovenskej prírody a predstieranej symbolike, ktorej nemá ale ani za mak. Scenáristickým skvostom nech je veta: "Ešte nedávno si bol náš karpatský Belmondo a teraz si čo? Handra!" Jedna hviezdička za nostalgiu v slovenčine Radoslava Brzobohatého. (19.01.2010)

Sympatické je, že se ve slovenském filmu opět objevil uzavřený scenáristický tvar, který má tah a jasný cíl. Rovněž po filmařské stránce je Návrat bocianov dobrým standardem. Jediné co zamrzí je velmi průhledná ideologie prosazená německou koprodukcí, jež se snaží o křečovitou harmonizaci národnostních a generačních skupin pronikajících do venkovského regionu "na konci světa", jež se záhy stává důležitým místem s celoevropským dopadem. Nečekejte žádné trauma a vykořenění způsobené odsunem Němců, předsudky vůči cizím vetřelcům ani výraznou společenskou kritiku - i téma kšeftování s uprchlíky v rukou ruské mafie se nakonec mění v romantizující pašeráckou historku. (21.07.2013)

„Bociany sa vždy vracajú na miesto, kde sa im páčilo.“ NÁVRAT BOCIANOV je jeden z mála filmov roku 2007, kde okrem rôznych ďalších jazykov, počujeme vo výraznej miere aj ten slovenský. Môžeme byť samozrejme radi, že sa robí aspoň niečo (hoci k tomu potrebujeme nemeckého koproducenta). Na druhej strane, Alice Nellisová dobre hovorí, že v krajine (hocijakej) nemôže vzniknúť päť „zásadných“ filmov a nič viac, ale dvadsať filmov a z nich sa po vzájomnom porovnaní určí, ktoré sú zásadné; stav, kedy vznikne jeden film a krajina je naň hrdá, je nielen chorý, ale svojím spôsobom i nebezpečný (umenie veľa vypovedá o ktorejkoľvek krajine na svete a ak nevzniká žiadne, je to celé strašne prázdne). Ale dosť silných slov, máme tu ďalší takmer-slovenský film a sme radi, že sme radi. Scenár nepatrí k najoriginálnejším a nie som si istý, či je o prevádzačoch alebo o mladej žene, nachádzajúcej v lone malebnej slovenskej prírody zmysel života. A ten otravne patetický Brzobohatý je už tiež v úplne každom filme a seriáli. Napriek tomu to mohlo dopadnúť ešte horšie. Dialógy sú dobrými hercami prednášané vierohodne a nebijú do uší (ničí ich však nekvalitný zvuk, keď pasáže pohlcuje spev cvrčkov, miestami som nepočul, o čom sa postavy rozprávajú!) a kameraman nepokazí parádnu výpravu, ani keby chcel. Občas sa tvorcom podarí vytvoriť prázdninovú atmosféru zaspatej pohraničnej dedinky, v zovretí horúceho slovenského pralesa. Pričom ani nahé ľudské telo im nerobí problém („je tam toho!“, chcelo by sa zvolať... keby to toľkým slovenským, českým ale vlastne aj americkým, ázijským a eskymáckym filmárom nerobilo také tragikomické problémy). A vôbec, celé je to príjemné. Avšak nič viac. Kino Považan 2007 (15.12.2007)

Návrat bocianov je úplne obyčajný slovenský film s prevahou nemeckých dialógov, zasadený do krásneho prostredia a zobrazujúci reálne ničím neprifarbené témy zo života....Toto všetko je fajn, pokiaľ by slovenská kinematografia neprekypovala len týmto typom filmov...hlavne tie z posledných rokov, ktoré sa tvária, že sa neboja pozrieť pravde do očí. Napriek dobrej téme znova žiadna sláva... (29.09.2007)

Neprávem podhodnocený středoevropský koprodukční film, reflektující krizi partnerského vztahu (i krizi osobní) na pozadí užší evropské integrace a v kontextu Schengenského prostoru, což je možná na jeden film trochu velké sousto, ale tvůrci se s ním nakonec vypořádali celkem se ctí. Cesta z Německa až na samý konec EU, totiž na slovensko-ukrajinskou hranici, je míněna spíše symbolicky, naštěstí v sobě spojuje dva obyčejné filmy, německý a ten slovenský, který každý funguje sám o sobě, i když je to spíš replikou z filmu takový filmový ,,divoký východ pro začátečníky"... Nejen díky postavě Radoslava Brzobohatého jsem se nemohl zbavit dojmu, že se dívám na další Návrat ztraceného ráje, všichni ti dobří rodáci z malé vesničky Runina tvořili podobně (sluncem prosvícenou) vztahovou mozaiku. Tohle mi ale přišlo přece jen o krapet smysluplnější, beru-li v potaz podobnou zkušenost a optiku režisérů-emigrantů, vracejících se po čase do své vlasti... (30.11.2011)