Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

Takový podfuk na US and A tu nebyl od doby, kdy u nich ve 20. letech vysílali v rádiích, že na Zemi zaútočili mimozemšťani. A co myslíte, že národ američanů dělal?...panikařil....stejně panikařil jako v situacích do kterých je Borat zaváděl. O to víc jsou to ve větší míře idioti, že to Boratovi všechno žrali a to je to pozor oficiálně americká komedie i když s anglickým hrdinou Cohenem. On, sám je geniální herec a jeho nápad, který vznikl již dávno v jeho pořadu Ali G Show dostal takového rozkvětu, že vznikl film s takto příznačným a vtipným názvem. Názvem, který mohl překročit rekord nejdelšího názvu u filmu vůbec, kterého se stále drží Kubrickův Dr. Divnoláska...o jedno slovo. --- Takže Vy mi řikáte, že když mi někdo do prdele strčí gumovou pěst, je to homosexuál? (20.01.2007)

Boratovi jsem se v době jeho premiéry moudře vyhnul, protože jsem podle prvních ohlasů jasně identifikoval, že tenhle styl humoru nebude můj šálek čaje, ale když mi ho Prima naservírovala až pod nos, neodolal jsem, abych své pocity konfrontoval s nadšenými ohlasy některých diváků. Moje intuice mě nezklamala, a tak i když cíle Cohenových vtipů jsou mi sympatické, jeho humor je pro mě celkově nestravitelný. Ono je fajn, že si střílí z politické korektnosti, z pokrytectví, svatouškovství a nekritické náboženské víry, nejrůznějšího dogmatismu a obecně z lidské blbosti. Jenže mu schází (a místy opravdu zoufale) cit pro míru, elegance a noblesa. Cohen je přesně ten typ komika, který pro ohlas publika nebude váhat strčit hlavu do kýblu s fekáliemi, a tak nějak mi připomíná klauna Šášu z populárního seriálu Simpsonovi. Mám podezření, že Cohenovi je naprosto ukradená politická korektnost, nechce nic kritizovat nebo za něco bojovat, jde mu prostě o to prodat co možná nejlíp svou one man show. A místy se mu to opravdu daří, smysl pro ironii a schopnost vygradovat určitý vtip mu rozhodně neupírám, zasmál jsem se rozhodně častěji, než je u současných komedií zvykem. Jenže těch míst, kde se naopak ošívám nad koncentrovanou trapností, je určitě víc. Exaltované výkřiky typu Nejlepší komedie roku! přecházím, protože každý, mě nevyjímaje, má na své úlety právo, ale musím ocenit ty uživatele, kteří mi tu nenápadně, tu s elegancí úderu kladivem, předhazují, že můj vztah k Boratovi je lakmusovým papírkem mého liberalismu, smyslu pro humor a otevřenosti. Rád se sám o sobě poučím. Celkový dojem: 40 %. (22.11.2010)

Tak tahkle jsem se v kině nenasmál už hodně dlouho (a nebyl jsem sám,smálo se skoro celé kino). Cohen tu prostě předvádí něco, co se nedá jen tak popsat. Z každé situace umí vytřískat co nejvíc a během 80 minut filmu stačí urazit skoro všechny (ostře to schytávají hlavně židé, i přesto že on sám židem je). Film plyne velmi rychle a ani chvilku jsem se nenudil. Přemýšlím mezi 4* a 5*, nakonec dám ale známku vyšší, protože věřím, že mě tento film ani napodruhé nezklame a budu se bavit možná ještě víc. (08.11.2006)

Při sledování tohoto filmu jsem dostal blažený pocit a začal jsem si při svých slzami pokrytých očích snít svůj malý sen o plné a ničím neomezované svobodě slova a názoru. Sen, který se mi rozplývá po každém sledování zpráv. Po každém novém zákoně. Teď jsem si vyhledával reakce od odborníků, obyčejných diváků, četl ty desítky žalob. Přijde mi strašně smutné, jak všechno berou lidé vážně. Svoboda slova je mýtus. Začne být reálnou až tehdy, kdy budou existovat jen inteligentní lidé, kteří navíc pochopí, co všechno obnáší a to se patrně nikdy nestane. Je zázrak, že se tenhle snímek vysílá. Díky Sacho! I když tím díky si nejsem tak jistý. Jak nad tím tak přemýšlím, zjišťuji, že již nemám chuť ke sledování jiných filmů. Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu pro mě představuje naprostý ideál a vrchol. Obávám se, že jsem se smál více, než u Žhavých výstřelů nebo dvoustého dílu Hvězdné brány a že jsem si Borata zamiloval více než Homera Simpsona. Doufám tedy, že ze mě časem ten hype odpadne, protože jinak nevím nevím... (02.12.2006)

"Pamela, vydáš sa za mňa." - "Och, nie, ďakujem." - "Nemusíš súhlasiť.“ Na toto sme s Rižom zašli v roku 2006 do kina a chechtali sme sa ako debili celých 84 minút. Resp. ja 74, pretože 10 minút ma pri "istých" scénach napínalo na vracanie. Scenár je zameraný proti všetkým (viď. Beh pred Židom, či hláška „Je vedecky dokázané, že ženy majú menší mozog, ako muži.“, ale schytajú to aj homosexuáli, heterosexuály, medvede, Američania, Daniel Myrick s Eduardom Sánchezom a mnohí ďalší), nastavil Amerike rovnako dobré zrkadlo, ako Michael Moore vo svojich (pseudo)dokumentoch. Nech už si o tom myslíte čokoľvek, takýto film (áno, je to film) sa vidí raz za X rokov. Kino Považan NMnV 2006 (10.02.2007)