Režie:
Marie PoledňákováScénář:
Vladimír KörnerKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan KlusákHrají:
Tomáš Töpfer, Josef Vinklář, Jana Dítětová, Libuše Šafránková, Ladislav Boháč, Josef Větrovec, Josef Bláha, Karel Höger, Jiří Chmelař, Oldřich Vízner, Václav Lohniský, Josef Bárta, Miriam Hynková (více)Obsahy(1)
Příběh mladičkého vládce Přemysla Otakara II. a jeho starší nemilované ženy. Český král Přemysl Otakar II. – jeho životní osudy, závratný úspěch mocenský a náhlý pád – to jsou témata, která zajímala nejen dvorní básníky, ale nejednou se stala předmětem uměleckého ztvárnění i dalších autorů zvučných jmen. Autor scénář Vladimír Körner soustředil pozornost na mládí a zrání velkého českého krále. Ve spleti dvorských intrik a takřka lze říci – v zrcadlovém vztahu Přemysla k otci Václavovi se utvářejí první známky budoucí dějinné osobnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
No. Zde se s historii zachazi az moc volne. Jasne inscenace neni ucebnice historie a ani to od ni nevyzaduji, ale odsad podsad. I dramaticka zkratka, samo legitimni tvurci nastroj, proste musi vychazet z historie, ani tvurci by si nemeli svevolne cucat z prstu. A predstavit Marketu Babenberkovnu jako kralovrazedkyni a sebevrazedkyni, je proste moc. Taky mi nesedi uslapnute pojeti Premysla Otakara, ale ok, to by nebylo tak zasadni. Jinak Vinklaruv Vaclav I je vyobrazen skvele. Inscenaci dale srazi uvod, jednak zbytecny vypravecuv vstup,jednak melodramaticky vyjev Vaclava po ztrate oka. Na druhou stranu se jedna o kvalitni remeslo,dalo se na to koukat se zalibenim, nebyl to zadny prusvih. Za mne prilis volnych 40 pro. ()
Československý historický televizní film odehrávající se v polovině 13. století za vlády Václava I. (1205-1253) a věnuje se především těžkostem, které musel překonat Václavův druhorozený syn Přemysl (1233-1278) při nástupu na český trůn. Václava I. , nazývaného též Jednooký, který místo panování a zvelebování svého království trávil čas na honitbách a pitkách obklopen ženami, ztvárnil vskutku přesvědčivým způsobem J. Vinklář. Jeho syna Přemysla, který jako druhorozený byl původně určen pro duchovní dráhu, kde se naučil pokoře a moudrosti a nebyl tak v ničem podoben svému věčně opilému otci, zahrál mladý T. Töpfer. Po onemocnění a smrti svého staršího bratra, zapomenutého Vladislava Českého (O. Vízner) v roce 1247, připadlo nástupnictví na českém trůně právě Přemyslovi. Aby upevnil a rozšířil moc Přemyslovců i za Dunaj, byla mu za manželku vybrána o 28 let starší, dvojnásobná vdova Markéta Babenberská, kterou představovala J. Dítětová. Díky svým schopnostem rozšířil území spadající pod českou korunu do takových rozměrů, jaké se nikdy dříve ani později už neopakovaly. Přestože byl Přemysl díky tomuto ryze politickému manželství zpočátku terčem posměchu, brzy se ukázalo, jak schopný to byl panovník a ke konci jeho života nebylo v Evropě významnějšího a ctihodnějšího vladaře. Mladému Přemyslovi Otakarovi II. v jeho politických počátcích udělovali dobré rady pražský biskup L. Boháč a šlechtic Ctibor řečený Moudrá hlava v podání J. Větrovce. V roli schovanky vévodkyně Babenberské se objevila L. Šafránková, k níž choval mladý král sympatie. V závěru došlo k dramatickému rozuzlení nástupnictví na českém trůně, neboť Přemyslův vládnutí neschopný otec odmítal předat královskou korunu. Velmi poutavý historický film od M. Poledňákové, která odvedla velmi dobrou práci, končí tím, jak Přemysl odjíždí vydobýt si slávu válečníka tažením do pohanských zemí a jeho pouť byla zakončena, jak známo, založením města Královec v roce 1256. Podobné historické filmy chovám v mimořádné oblibě, nejen díky mimořádně kvalitním hereckým výkonům, jak tomu často bývá, ale především kvůli nahlédnutí do minulosti a názornému přiblížení dávných časů, o nichž bývá představa velmi matná. ()
Suverénně zpracovaný historický apokryf, v němž vedle Josefa Vinkláře a Jany Dítětové září i mladičký Tomáš Töpfer, jemuž se podařilo dokonale vystihnout osobnost Přemysla Otakara II. jako chvějivě rozpjatou mezi dvěma životními cestami – duchovní a světskou, mi trochu připomněl Harveyova Lva v zimě. Podobně jako tento film totiž znázorňuje, jak se středověk, mnohdy pokládaný za monolotickou epochu, vnitřně diferencuje střídou generací, přinášející novou a stále komplikovanější citovost. Lze jen litovat, že právě dialogu Markéty Babenberské s Václavem I. nebyl věnován širší prostor a že ani poměr kralevice a mladé dvorní dámy nebyl nahlédnut hlouběji, aby vynikla proměna, která se v této době odehrává a jejíž nastínění zpravidla bývá pravým smyslem podobných apokryfních prácí. ()
Pan Topfer na to buďto kašlal, nebo jej režisér špatně vedl. Větší část hry mluvil jak nemocná bukvice. Paní Šafránková ostříhaná na kluka tomu dodala. Čachrů bylo tolik, že jsem se v tom ztratil. Nudné a podané nezajímavým způsobem. Dobré jen jako poučení z naší historie. Filmařsky to u mne propadlo. ()
Takovouto pomstu si věru oba dva velcí čeští králové opravdu nezasloužili. A ani chudák Markéta Babenberská. Vladimír Korner hodil zřejmě několik královských příběhů do mixéru, pustil na pět minut a pak to hodil na papír. Nepochopil jsem, proč z tak zajímavého dějinného úseku, jako bylo vzbouření syna Přemysla proti otci, udělal zrovna takovéhle leporelo. Václav byl vylitý jak váza (smutkem ze ztráty) syna. Přesto Vinklář roli naprosto nezvládl a řval v jednom kuse jak tur- zbytečně. Ostatní postavy zcela rozplizlé. Přemysl jako zoufalec, který neví co dělá. A Markéta- vévodkyně, která se vyznala v tlačenici- jako chudinka ztracená v davu. Zcela neživotné. Zoufalost. To se opravdu nepovedlo. 40% ()
Reklama